FUCK school ~ Larry ✓

42.

Sladce jsem se na něj usmál a vpil se do jeho nádherných rtů, které jsem opatrně poláskal jazykem, než jsem se od něj vzdálil a zadíval se do jeho přenádherných očí. "I kdybych tě měl držet do konce života, klidně to udělám, protože bych byl s tebou." Dokončil jsem a políbil ho jěště jednou na čelo. Jemně jsem vykoukl z okýnka a pokochal se výhledem na bílý svět za okny.

"To bylo tak krásné, lásko," řekl jsem a s láskou v očích jsem se na něj zahleděl. Byl mým středobodem vesmíru, tak moc jsem ho miloval.
"Miluju tě Harry, děkuji za všechno, co pro mě děláš." Dal jsem mu další pusu na tvář a spolu s ním se zadíval na mraky za oknem. Byl to opravdu krásný pohled, uklidňoval mě. Už jsem si nepřipadal tak zle. Byl jsem mu tak moc vděčný.
"Kolik vlastně poletíme?" optal jsem se a pohodlněji se k němu přitulil, aby mě pak nebolela záda.

"Cca 8 hodin, ale díky časovému posunu tam přiletíme za 3," pousmál jsem se a pohladil ho po líčku. Zapl jsem si notebook a pustil nám oboum film, zatím co letuška rozdávala malé občerstvení k startu, jako jsou bagety a pro malé deti muffiny koláčky a podobné věci. Viděl jsem, jak se Loui na ten čokoládový muffin smutně kouká, a tak jsem zaťukal na letušku.
"Mohl bych vás, prosím, o jeden poprosit ?" zeptal jsem se a ona mi ho s úsměvem na rtech podala.
"Ať vám chutná," popřála a pokračovala dál.
"Tak na, dej si." Posunul jsem ho Louimu, který se na mně nerozhodně díval.

Překvapilo mě, že mi Harry podával čokoládový muffin. Nerozhodně jsem se díval na své trochu vystouplé břicho a stehna, kvůli jeho úžasnému jídlu. Koukl jsem se zpátky na onen zákusek. Neměl bych.
"Nemusel si mi ho brát, zlato," pousmál jsem se. "Teď ty nemáš nic," zamračil jsem se lehce.
Díval se na mě celkem pobaveně. Nevěděl jsem, co je mu k smíchu, ale pořád mi podával ten muffin, i když jsem jednou odmítl. Doslova se se mnou hádal, dokud mi nezakručelo v břiše. Nasupěně jsem se na toho zrádce podíval.
Sklapni!

Bože, to moje maličké roztomilé koťáko, které se bránilo ,že není hladové.
"Tak zlato, otevři ústa," usmál jsem se. Uždibl mu kousek a dal mu ho do úst.
"Tak a jez, já nejsem hladový. Najím se za dvě hoďky, když bude oběd, dobře?" Pousmál jsem se a šťouchl do jeho malinkého bříška, na které chvíli předtím naštvaně koukal.
"Tak papej, jinak tě v NY nevezmu nakupovat."

"Nech laskavě to moje maxi břicho." Zamračil jsem se na něj lehce, ale jakmile jsem od něj dostal pusu na tvář, už se na něj nedalo tolik zlobit. Pousmál jsem se a vzal si od něj muffin. Byl tak dobrý. Sice Harry dělá lepší, ale nebyl ani nejhorší.
Spokojeně jsem ho dojedl a dívaje se na film jsem se opřel o Harryho rameno.
"Co je vlastně na nakupování v New Yorku tak dobrého? To je to nějaký státní sport?" zahihňal jsem se.

Nakupováni jsem nikdy nebral jako něco speciálního, ale chtěl jsem, aby si užil trochu ruchu velkoměsta.
"Ne, n,e jenom si tě chci trochu rozmazlit." Ťukl jsem mu do nosu a spokojeně s ním sledoval film.
"Tak, dáte si kuře nebo vegetarianskou verzi?" zeptala se při nás letuška po 2 hodinách letu, kdy se měl podávat oběd.
"Dvakrát kuře." Usmál jsem se na ni a sebral si dva boxi jídla i s pitím.
"Dobrou chuť Loui, strava v letadlech není až tak zlá, jak se říká."

Ještě jednou jsem si ho prohlédl a když jsem viděl, že v pořádku jí a nic mu z toho není (a očividně mu to i chutná), pustil jsem se také do jídla. A musel jsem uznat, že Harry měl pravdu. Opět. Podstatě jako vždy.
"Je to opravdu dobré," zamumlal jsem a nabral si do pusy další sousto.
"Kde všude už si vlastně letadlem byl?" Otočil jsem se čelem k němu. Zajímalo by mě, kde všude už se byl podívat, protože je mi jasné, že v letadle nesedí prvně...

"Tak toho je hodně, ale tak zkusím na nic nezapomenout... LA, New York, Chicago, pak v Kanadě v několika státech, v Argentine jsem navštívil Buenos Aires a taky amazonku, v Peru, taky na ohnivých ostrovech, v Mexiku, taky na Kubě, v Karibiku a na Hawai. Následně v Australii a na Novém Zélandu. Pak jsem byl v Dánsku, Švédsku, Finsku, Itálii..." pokračoval jsem s vyjmenováním všech zemí, kde jsem kdy byl a že jich bylo. Miluju cestování. A taky poznávaní nových kultur, lidí, jídel, receptur a všeho kolem.
"Snad jsem na nic nezapomněl, doufám."

Začalo to tak jednoduše a já ho s malým úsměvem pozoroval. Ale jakmile vyjmenovával dál a dál, pusa se mi dokořán otevřela a brada mi klesla až někam na podlahu. Oči mi šly vypadnout z důlků, než jsem zamrkal.
"Páni, to je hodně míst," zasmál jsem se lehce a dojedl poslední sousto objedu.
"Jak to, že si to pamatuješ, já bych to už zapomněl," zaculil jsem se.
Ten můj cestovatel. Má tak krásný úsměv!

"Je to můj koníček. Kdyby si si pořádně všímal mou ložnici, na stěně mám obři seškrabující mapu," podotkl jsem a ukazál mu fotku na telefónu.
"Jediné místa, kde jsem opravdu ještě nevstoupil, je Japonsko a Antarktída. Pak už jsem byl na každém samostatně stojícím kousku světa. Někdy tě vemu na dovolenou, kam jen budeš chtít, dobrá?" zeptal jsem se a spokojeně jsem si ho přitáhl do objetí a políbil ho na vrch hlavy.
"Kam jen budeš chtít a teď pojď spinkat, ať nám cesta rychle uteče. Už chci být doma."

Hlavu jsem měl opřenou o jeho hruď, oči zavřené, které se chtěly společně s mojí myslí oddat ničím nerušenému spánku.
"Doma jsme všude, když jsme spolu." Zívl jsem, mírně se do toho zamračil, ale nakonec jsem s úsměvem o pár sekund usnul. Do té chvíle jsem ani pořádně netušil, že jsem ospalý.
Asi jsem spal dlouho, neboť mě musel někdo budit. Lehce to se mnou třáslo a slyšel jsem nějaké mumlání do mých vlasů, než jsem od sebe konečně odlepil oči a porozhlédl se zmateně kolem.
"Kde to jsem?"

Lou skoro celý let prospal a já byl rád, že se uklidnil aspoň tak. Pohodlně jsem si ho uložil na své rameno a nechal ho, ať si pospinká. Já si zatím dělal věci do práce, abych u rodiny mohl jenom oddechovat.
Když letušky zahlásili, že o 10 minut budeme přistávat, opatrně jsem ho vzbudil a nanutil mu žvýkačku, aby mu nezalehlo v uchu.
"Tak a teď ta zábavní část. Jde se přistát."

Lehce jsem se zamračil... Zábavní část? To jako myslí vážně?"Ale nespadne to s námi, že ne?" Jen mlčel. Koutkem úst mu však cukalo. "Harry," naléhal jsem. On si mě však jen přitáhl do náruče, kde už jsem se bál trochu méně.
Naštěstí jsme přistáli v naprostém pořádku a já si mohl v klidu vydechnout. Oba jsme společně vyšli ven z letadla mezi posledními cestujícími a já byl tak moc rád, že už jsme opět nohama pevně na zemi. I když to tam nahoře bylo krásné.