FUCK school ~ Larry ✓

15.

Ráno jsem se vzbudil a rovnou šel do kuchyně si udělat čaj. Očima jsem těkal po všem kolem. Všechno se mi zdálo jiné, než u mě doma. Chvíli mi trvalo než mi došlo, kde jsem. A k tomu mi pomohl kluk, který mě zezadu objal. Leknutím jsem nadskočil a prudce se k němu otočil. Oddechl jsem si a porozhlédl se kolem. Už mi všechno dávalo větší smysl.
Odkašlal jsem si. "Dobré ráno," pousmál jsem se a prohrábl mu jeho rozcuchané kudrlinky.

Musel jsem až zavrnět, když se mi do mých vlasů zabořili prsty mého žáčka. Políbil jsem ho na čelo a přitáhl si ho jěště blíž.
"Děkuji, že si mě nevyhodil," zavrněl jsem. Kdyby mě vyhodil, asi bych celou noc neusnul. "Děkuji." Zavrněl jsem a vpil se mu do jeho nádherných rtů.

Zavřel jsem oči a užíval si daný moment. Jeho rty chutnali tak dokonale, sladce. Omotal jsem mu ruce kolem krku a párkrát i zatahal za jeho vlasy. Vždy zavrněl, očividně se mu to líbilo. Jeho ruce mi putovali po bocích.
Po nějaké době jsme se od sebe odtáhli. "Co se vlastně stalo?" zeptal jsem se a pohladil ho po tváři.

"Jenom zlé sny," zašeptal jsem a pro uklidnění jsem ho hladil po holé kůži na boku. Moje zlato, byl dokonalý, tak jemný a něžný. Pohladil jsem ho po zádech a kreslil mu tam obrázky.
"Máš nádhernou kůži," zavrněl jsem a opět se mu vpil do polštářků. Pokračoval jsem na tváře, na krk, na klíční kost...
"Tak, udělám nám snídani, půjdeme nakrmit Kim a pak půjdeme lyžovat, dobrá?"

Užíval jsem si péči jeho rtů na mém krku a klíční kosti. "Dobře," vydechl jsem a on se odtáhl. Tiše jsem zakňoural a doufal, že to Harry neslyšel.
"A co to bude za snídani?" usmál jsem se a teď ho zezadu objal pro změnu já. Hezky se usmál a pohladil moje ruce.

Když kňukl, musel jsem se pousmát, byl jsem rád, že se mu to líbilo.
Začal jsem nám dělat topinky s ovocným salátem, zatímco mě to moje kotě objímalo kolem pasu. Já ho kde tu pohladil po ručce, za co jsem si zasloužil pusinkování zadní části krku.

Chtěl jsem mu poděkovat. Byl na mě tak hodný. Bylo mi sním tak neuvěřitelně dobře.
Dával jsem mu pusinky zezadu na krk. Doufal jsem, že se mu to líbí.
Když dodělal snídani, otočil se, políbil mě a oba nás usadil ke stolu. Vonělo to hezky. A po ochutnání jsem zjistil, že i chutnalo. Spokojeně jsem se usmál a jedl vedle Harryho.

Pustil jsem se do jídla. Jedl jsem a natáhl k němu ručku. Položil jsem mu mou velikou ruku na jeho maličkou. Měl jsem ji o moc hrubší, jeho ručka byla jemná jako novorozence. Má byla mírně zjizvená a s mírně stvrdlou kůží. Bylo to tím, že jsem byl cukrář tolik let, že mé ruce to věděli. Musel jsme se nad tím až pousmát. Každá jizva měla svůj koláč, při kterém ho získala.

Stejně jako Harry, i já sledoval rozdíl našich rukou. Ta moje se pod tou jeho ztrácela. Měl ji tak velkou.
Upoutali mě jizvy na ní. Jak to, že jsem si toho nevšiml? Sebral jsem jeho ruku do obou mých. "Od čeho je máš?" mračil jsem se zamýšleně.
To, že má na rukou tetování, to se nedá tak přehlédnout, jako tohle.

"Jsem cukrář, co myslíš?" zasmál jsem se a ukázal například na jednu velikou na zápěstí.
"Tuhle mi napříhlad udělal můj učitel z Francie, když jsem na zapnutém sporáku nechal nerezovou špachtli. Hranou mi spálil kůži, abych si zapamatoval, že své nástroje nikdy nemám nechavat poblíž ohně," pousmál jsem se. "Ale zapamatoval jsem si to doteď, nikdy se mi to už nestalo."

Vyděšeně jsem se na něj podíval. Chápal jsem důvod, proč mu to udělal, ale prostě...
Díval jsem se na tu jizvu a pohladil mu ji. "Chudáčku můj," šeptl jsem a prohlížel si i další jizvy.
V koutku mysli jsem si ale stejně udělal poznámku, abych něco podobného neudělal. Nechtěl jsem mít jizvu a nevěděl jsem si představit, jak to muselo bolet.

"Neboj se, tohle bych na vás nepoužil, můj učitel byl mírně brutální, ale naučil mě toho tak moc, že jsem mu doteď vděčný," vysvětlil jsem mu, když jsem viděl jeho vyděšený pohled.
"Pak jsou některé od trouby, jiné od flambovací pistole a tak. Dělám to už dlouho."

Usmál jsem se na něj. "No dobře." Pustil jsem jeho ruku a věnoval jí ještě jeden pohled, než jsem se pustil do snídaně
Harry začal rychle jíst a pak spěchal k sobě do ložnice se převléci.
"To se až tak moc těší na to lyžování?" mumlal jsem a dojedl poslední kousek, když se Harry vrátil.

Už oblečený jsem se postavil k stolu, objal Louise kolem krku a zafučel mu do vlasů.
"Ne, ale moc se těším na to, jak tě budu učit," zavrněl jsem a popostrčil ho, aby se šel obléci. "Pohni si dobře? Půjdeme nakrmit Kim a pak hurá na svah!"

Zasmál jsem se jeho nedočkavosti a raději na sebe navlékl čisté oblečení.
Ještě jsem si sebral svoje věci a vydal se do předsíně, kde již Harry stál a čekal jenom na mě.
Usmál jsem se a již obut se s ním vydal do auta.
Jen co jsem odemkl dveře od svého bytu, hned mě to malé chlupaté stvoření přišlo přivítat.
"Ahoj, zlatíčko moje!"

To štěně je tak roztomilé. Nejdříve pozdravila Louise a když Loui zalezl do bytu, přitulila se ke mně. Sebral jsem Kim na ruce a pohladil ji po hlavince. Loui ji nakrmil, hodinu jsme s ní pobudli a pak zpět do auta. Na mou oblíbenou sjezdovku.
"Loui hlavně se nesmíš bát, dobře? Se vším ti pomůžu."

Raději bych zůstal i s ním a Kim doma. Bál jsem se...
Na Harryho slova jsem pouze přikývl a sledoval, jak krajina za okny mizí. Skoro celou cestu mě Harry držel za ruku, což mě uklidňovalo. Ale přesto, když zaparkoval a vystoupil, klid v mé duši jaksi zmizel.
Vylezl jsem ven z auta a šel za Harrym, abych mu pomohl vybrat věci z auta.

Koukl jsem se na jeho vyděšený pohled při vybíraní lyží. Chytl jsem ho za ruku a otočil si ho k sobě.
"Dám na tebe pozor, nemusíš se bát." Sebral jsem nám lyže a lyžařky. Loui sebral hůlky a rukavice. Nasedli sme na lanovku, kde jsem louiho chytl za ruku, aby se až tak nebál. Vyjeli jsme až nahoru. Byl jsem rád, že tam bylo relativně málo lidí. Zatáhl jsem Louiho na malou loučku, kde se učili děti a pomohl mu obout se do lyží.

Pomohl mi nazout lyžařky a pak i lyže. Nebylo to tak těžké, ale hýbat jsem se v tom neuměl.
Harry se zasmál. Šel na těch lyžích a ukazoval mi, jak na to. Opakoval jsem po něm, ale nešlo mi to tak dobře.
Dostali jsme se na mírný kopec a tam se zastavili, aby mi to nějak vysvetlil.

"Hlavně s klidem Loui, dobrá?" Otočil jsem se zády ke svahu a sebral mou hůlku, aby se jí chytl a já ho chytl taky. "Loui špičky k sobě a s klidem." Řekl jsem a spustil se z kopce spolu s ním. Šli jsme pomaloučku a Loui hezky brzdil, než přišlo mírné klesání a on se lekl a dal rovně lyže. Čímž zrychlil a narazil do mně.
"Louii!" zasmál jsem se a snažil se nás ubrzdit. "Loui špičky k sobě!"

Rychle jsem dal zpátky špičky k sobě, ale to už jsem letěl k zemi. Ani jsem se nedivil, že se Harry nerozplácl vedle mě... Jemu to totiž šlo...
Trochu se zasmál a postavil se vedle mě. Plaše jsem se usmál a zčervenal.
"Promiň, že jsem do tebe vrazil,* řekl jsem, když mi pomohl zpátky na nohy.

Pohladil jsem ho po tváři a usmál se. "Louii, z toho si nic nedělej, vždyť tě to učím, tohle je v pořádku." Opět jsem sebral hůlku a chytl ho stejně jako předtím.
"Taaak. pomaloučku, s klidem. Tak a teď zatlač na pravé koleno a levé povol, zatočíme, hezky pomaloučku," vysvětil jsem mu a on to hezky udělal a stejně i na druhou nohu.
"Jsi moc šikovný!" pochválil jsem ho. Dojeli jsme až na konec kopce, kde jsem ho objal. "Jsi tak šikovný!"

Objetí jsem mu s velkým úsměvem oplatil. "Bože, já neumřel!" Zasmál jsem se. "A nemám ani nic zlomeného," ušklíbl jsem se. Políbil jsem ho na tvář. "Jsi dobrý učitel," usmál jsem se na něj a pohleděl mu do očí.
Pak vyhlásil, že jdeme ještě a já vykulil oči.
Zase?!

"Jsem učitel jako v škole, jenom tady tě učím něco jiného," zasmál jsem se a cvrnknul mu do nosu. Zatáhl jsem ho na lanovku a vyvezl nás nahoru.
"Tak a teď bez hůlky," řekl jsem.
Jězdili jsme asi jěště kolem hodiny a půl než jsem zahlásil konec ,protože Loui byl unavený. Naučil se toho ale hodně. "Půjdeme se najíst, nebo? Půjdeme domů?"

Dal mi hodně zabrat. Ani bych nevěřil, jak lyžování dokáže člověka unavit.
"Nemám hlad," pousmál jsem se a objal ho. Klidně bych hned usnul. Ale nemohl jsem.
Došli jsme k autu a hodili tam lyže, hůlky, lyže a kvůli vedru, které mi v autě pak bylo, i oteplováky.
Sedl jsem si hezky do auta vedle Harryho a sledoval ho při řízení, než jsem usnul.