FUCK school ~ Larry ✓

18.

Tušil jsem, na co naráží a musel jsem se na tom zasmát. Žárlivka jedna, ale měl pravdu, s Alexejem jsem kdysi chodil, studovali jsme spolu na této škole, byli jsme spolužáci.
"Velice dobrý známý. Jestli tě to zajímá, áno chodil jsem s ním, bylo to ale už dávno" vysvětlil jsem mu a pohladil ho po vlasech.
"Neboj se, teď mám jenom tebe, s ním jsme už pouze přátelé."

"Určitě?" zadíval jsem se na něj, abych se ujistil zda je to pravda.
Přikývl a já neměl důvod mu nevěřit.
Navíc, jeho rtům a očím se nedalo odolat. Nechal jsem ho, ať mě líbá, on je tady ten, co velí.

Vypadal, že se mu ulevilo.
"Moje zlato, Alexej byl opravdu hezký, no byl neuvěřitelně žárlivý a tak jsem se s ním rozešel," zarvněl jsem a objal ho kolem krku. Přitulil jsem se k jeho nádhernému telíčku, které vonělo vanilkou, skořicí a chlebem. Dokonalé, jako cukrář.

Vykulil jsem na něj oči. To byl důvod? Tak to bych měl přestat žárlit i já, očividně...
Uchechtl jsem se a prohrábl mu jeho vlasy. Oči mi sklouzly na hodiny nad jeho počítačem v rohu místnosti a mohl tak vidět čas, který už nezahrnuje Harryho pracovní dobu, pokud vím. Nebo alespoň pro dnešek ne...
"Je mi s tebou báječně, ale dnes už nepracuješ." Zasmál jsem se, když kolem mě zesílil stisk rukou a odmítal mě pustit.

"To vadí? Často odtud chodím později než ostatní," poznamenal jsem a objal ho kolem krku, bylo mi sním dokonale. Byl takové mé odreágovaní od světa. Lou skončil s hlavou v mé hrudi. Přistihl jsem ho při tom, jak vdechuje mou vůni, musel jsem se usmát. "Někomu tady voním?"

"Neee," zakňučel jsem a zakryl si rukama tvář. Chcete pravdu? Ano! Ano voní mi. A co je na tom?!
Harry se zasmál a pořádně mě objal. Lehl si na záda a já byl na něm.
"Dobře se bavíš?" naoko jsem se zamračil. Pobaveně přikývl a oba nás schodil z gauče na zem. Tentokrát jsem byl dole já.

"A jak ti voním?" zeptal jsem se a sklonil se k jeho krku, který jsem špičkou jazyka polaskal. Následně jsem tu jemnou kůži jenmně vsál medzi zuby. Chtěl jsem si ho označit. Byl můj. Jenom můj.
"Tak jak, žáčku? Pro cukráře je čich velice důležitý!"

Nechal jsem ho láskat můj krk. Nebránil jsem se, jen jsem si dával pozor, abych nebyl hlasitý a zhluboka jsem dýchal.
Rukou jsem nahmatal koberec, na kterém jsme leželi a sevřel ho v pěst, když kůži skousl pořádně.
"Voníš moc sladce, po karamelu. Tos měl prax s druháky? Slyšel jsem, že měli něco z karamelem, jen nevím co."

"Správně Lou, učil jsem je dělat belgické karamelky, jsou šikovní," zasmál jsem se, měl dobrý čich.
"Výborně Loui, chceš ochutnat? Několik mi dali, abych měl napotom. Vstal jsem a vytáhl ze stolu nádobu plnou karamelek. "Dej si, jsou výborné!"

Nadzvedl jsem se na loktech a sledoval každý jeho krok, každý pohyb jeho rukou. Připadal jsem si jak v transu.
Lehl jsem si na bok a hlavu si podepřel se, aby mi neupadla.
Moc mě fascinoval. Zrovna teď a tady.
Až když přede mi dal krabici karamelek jsem se malinko probral.
"Děkuji," usmál jsem se a jednu si vložil mezi zuby a pak ji vložil do úst. "Hmm, vynikající."

"Já vím, jsou moc šikovní," zavrněl jsem a už jsem viděl jeho pohled: 'To myslíš vážně?'. Nad tím pohledem jsem se smál. Byl prvňák a už chtěl můj obdiv a respekt. Správně, musel se vědět prát za svou věc.
"Neboj se i vás to budu učit, cukrovinky ale máte až budoucí rok." Zašeptal jsem mu do vlasů a přitahl si ho do objetí. Leželi jsme tak ještě asi hodinu, než jsem se rozhodl, že půjdeme domů. Šli jsme každý sám, pro jistou.
Druhý den proběhl jako předešlí a myslel jsem, že středa tak proběhne taky, ale hned ráno mě zarazil Louis. Měl brýle!

V úterý se mi ráno jaksi motala hlava a já některé věci viděl rozmazaně. Nebylo to moc příjemné. Hlava naštěstí cestou do školy bolet přestala, ale rozmazaně jsem viděl všechny texty...
Ve škole to na chvíli přestalo, měl jsem za to, že to byl jen takový chvilkový skrat, ale když jsme na jedné hodině sledovali film, pořád jsem si mnul spánky, jak mě bolely z mého rozmazaného obrazu postaviček a dění na plátně.
Po obědě jsem si musel skočit k oční. Měl jsem za to, že je to jen dočasné... něco, ale jak to dopadlo? Ve středu jsem šel do školy s brýlemi.

Celý den jsme spolu nemluvili, až večer, když jsme se dohodli, že ke mně přijde, abychom jsme si mohli kouknout nový film. Když přišel, nedůvěřivě jsem se koukl na jeho oči. Byl s nimi roztomilý, ale jiný.
"Co to má jako znamenat?" zeptal jsem se mírně naštvaně jenom kvůli tomu, že mi o tom neřekl. Byla to důležita věc, sakra!

Harry vypadal v celku naštvaně. Neměl jsem z toho dobrý pocit, no přesto jsem ho chápal. O ničem nevěděl a tak chtěl vysvětlení...
"Harry, nic to není. Jenom včera jsem nějak rozmazaně viděl, tak jsem si po obědě zašel k oční a ta mi dala brýle. Prý mi pomůžou k lepšímu vidění a vlastně jde jen o refrakční vadu. Nic, co by brýle," ukázal jsem na ně, "nezvládli," pousmál jsem se.

Pořád jsem se mračil, měl mi to říct. Nakonec ale můj pohled změkl a přitáhl jsem si ho do objetí.
"Jsi nádherný i s nimi,"zavrněl jsem a zatáhl ho na gauč, kde jsme se skroutili do motance a tulili se při novém filmu. Zítra ho vezu do školy, protože mají přednášku až od 10 a já vlasně taky.
"Loui jsi roztomilý i s brýlemi, ale seženeme ti čočky, dobrá?" nechtěl bych ti je omylem polámat.

Zasmál jsem se. "No jak myslíš, ale nemyslím si, že bys mi je polámal. Jsou kvalitní a nevím, jestli si chci něco strkat do oka," zasmál jsem se a pohladil ho po koleně. "Ale když na tom trváš, můžu po obědě skočit k té oční, abych je měl rovnou," pousmál jsem se.

"Jestli nechceš, tak nemusíš," zešeptal jsem mu do ouška. "Ale jsi s nimi moc roztomilý." Políbil ho ho na nos a stáhl si ho do objetí. Pustili jsme si film a spokojeně jsme ujídali čipsy. Miloval jsem tyto chvilky s ním. Bez spěchu a zhonu. Jjenom on a já. V objetí na gauči s jídlem a dobrým filmem.
"Na zítra se, doufám, těšíš."

Zčervenal jsem a raději si nacpal pusu čipsy, abych nezačal odporovat, protože vím, že to nemá rád, hlavně, když je to něco tomuto podobné.
"Jo, zítra bude fajn, alespoň můžu déle spát," ušklíbl jsem se. To bude něco. "Ale tak jsem zvědav, to jo. O čem vlastně bude ta přednáška?"

"Přednášku máte o světové gastronomii, je to velice zajímavé sám jsem ji už slyšel asi 5-krát. Bude tě to bavit, nemusíš se bát. Na prvních dvou hodinách si kouknete film, který točil sám Alexej. Pak si o tom budete povídat a on vám bude vysvětlovat věci, co jste tam viděli." To že mi s Alexejem nebudeme na prvních dvou hodinách, jsem mu raději neřekl. My si půjdeme povídat. Jsme přeci přátelé, máme si co říct, když jsme se dlouho neviděli.

"Jooo, taaak," usmál jsem se a poupravil jsem si brýle na nose. Harry si mě prohlížel a také se široce usmíval. "Vypadá to zajímavě, celkem se i těším," přikývl jsem a prohrábl mu rukou jeho vlasy. Přitáhl si mě k sobě blíž a políbil mě na krk.
Takže to je to jeho "nech si to na doma"? Ušklíbl jsem se.

Hned jak jsem ho políbil jsem si nahlas zívl, až se mi zatočila hlava. Byl jsem opravdu unavený.
"Loui, promiň, ale jdeme spát." Zasmál jsem se a přehodil přes nás deku. Jeho jsem nechal, aby se otočil čelem k televizi. Jestli se mu ještě nechce spát, tak se může koukat, ale já byl za 3 minuty tuhý.

Cítil jsem, jak se Harryho hruď pravidelně zvedá a klesá. Usnul.
Hlavu jsem otočil na něj a usmál se. Byl tak sladký, když spal. Věnoval jsem mu pusu na čelo se slůvky "dobrou noc," a vypnul telku.
Pohodlně jsem se o něj opřel a zavřel oči. Dokonce i ve spánku byl majetnický a přitáhl si mě k sobě víc. Musel jsem se tomu usmál, ale to už jsem také upadl do říše snů.
Ráno, mě vzbudila obrovská rána z kuchyně a já musel pomalu otevřít oči.