FUCK school ~ Larry ✓

2.

Myslel jsem, že první den proběhne bez problémů, no s tím jsem se mýlil, když můj monológ přerušila dvojice mladíků, která se smála.
"Příde vám snad něco vtipné, pane..." čekal jsem odpověď. "Horan."' "...pane Horane? Doufám, že vaše práce bude na tak vysoké úrovni, aby jste se mohl smát a pán vedle vás? Vám přijde vtipné co? Snad moje osoba nebo moje práce s čokoládou? Klidně se s námi podělte, určitě máte víc zkušeností!"

"J-já-á..." koktal jsem s pohledem pořád směrem dolů. Naštěstí mi do toho vletěl Niall:
"On za nic nemůže. Jen jsem mu řekl svůj oblíbený vtip. Samozřejmě nic proti vaší práci nemáme, naopak ji obdivujeme, viď Louisi?" úsmál se nadšeně a podíval se na mě. Pousmál jsem se a přikývl.
'A ne jen práci,' pomyslel jsem si.
Pan Styles si nás přejel zkoumavým pohledem, jako by chtěl zjistit, zda lžeme nebo ne. Pak jen kývl hlavou.

Kdybych dnes neměl dobrou náladu, vyvodil bych následky, no raději jsem jenom kývl. Myslím, že lhali, no nechtěl jsem kazit náladu.
"Zítra ráno začneme prací, každy z vás mi upeče nebo jinak vytvoří koláček, který sám ochutnám a ohodnotím. Tahle známka bude tvořit 30% půlročního hodnocení. Chtěl bych vám připomenout, že ti, kteří na půl roku budou mít méně než 90% z praxe, letí ze školy s okamžitou platností a všem bude jedno, kdo jste. Je to jenom informační. Na výtvor pana Horana a Tomlinsona jsem speciálně zvědavý! Můžete jít, Horan a Tomlinson tady zůstanou."

Už jsem se zvedal, když řekl, že tady máme oba zůstat. Oba jsme se na sebe vyděšeně podívali. Co asi po nás bude chtít...
Počkali jsme až všichni odejdou. Místnost se během chvilky vyprázdnila a zůstali tu jen tři lidi. Z toho dva vyděšení a jeden s plánem nám něco říct.
Pokynul nám ať se postavíme a jdeme k němu. Udržoval si kamenný výraz.
Udělali jsme jak chtěl a zastali až před katedrou.

"Pánové, nechtěl jsem vám způsobovat problémy, no poprosil bych, aby jste si vtipy povídali až po vyučování, jinak z toho vyvodím důsledky," řekl jsem s úsměvem, když už se otáčeli. Zastavil jsem Louise, jak jsem se dočetl v třídní knize a podal mu v papírovém košíčku koláček, který mu předtím snědl ten druhý.
"Ať máte na zítra inspiraci. Můžete jít."

"Děkuji," pípl jsem a s malým úsměvem a Niallem v patách se vybral ven z třídy. Zakousl jsem se do toho báječně vypadajícího koláčku a mé chuťové pohárky vybuchli do obrovského ohňostroju. Bylo to lahodné, sladké. Vynikající!
"Vyrazíme si někam?" zeptal se s úsměvem Niall. Zřejmě byl také rád, že se pan Styles nezlobil tolik.
"Raději až zítra, musím jít ještě domů a připravit se na zítřek," usmál jsem se omluvně.
"Jo, jasně, promiň. Tak zítra," mrkl na mě a vydal se svým směrem a já svým, stále přemýšleje o svém učiteli.

Když odcházel, neodpustil jsem si pohled na jeho zadek. Musím uznat, že mám hezkého studenta. Sebral jsem prázdnou krabici, kterou jsem po cestě vyhodil do koše. Zašel jsem jěště do zborovny, kde jsem dostal klíče od kabinetu, který se nacházel vedle kuchyně, kterou měla přidělena moje třída. Rozložil jsem si věci a  připravil rondon na zítra. Když bylo všechno tak, jak mělo, zamkl jsem a vydal se domů, kde jsem si udělal večeři a nakonec jsem i s dobrým čajem skončil při knize.

Doma jsem dlouho přemýšlel, co budu zítra ve škole dělat. Chtěl jsem něco jednoduché, přesto již na pohled chutné.
Ze skrýše jsem vytáhl svůj zápisník na recepty a začal v něm listovat. Až jsem konečně něco našel. Nadšeně jsem si prostudoval recept (i když jen pro jistotu, vím ho nazpaměť) a šel se najíst a pak si lehnout, abych byl na zítřek hezky odpočatý.
Ráno jsem s úsměvem vstal, nasnídal se a šel do školy.
Ve třídě už na mě čekal vysmátý Niall a já se usadil vedle něj, čekaje na učitele, který měl jako jediný klíče od kuchyně.

Ráno jsem se vzbudil s úsměvem, dnes nás čekala první prax. Oblékl jsem se a šel do školy. Bylo brzo, v škole nebyl zatím nikdo. Zalezl jsem do svého kabinetu a začal se převlékat. Navlékl jsem si na sebe rondon a obul si černé pracovní boty. Doufám, že se nikdo nezapomene upravit tak jak má. Vlasy jsem si stáhl do culíku. Ani jsem si nevšiml jak a už zazvonilo na prví hodinu. Zamkl jsem si kabinet a šel do třídy, kde mě všichni čekali. Vstoupil jsem dovnitř a všechni si stoupli.
"Přeju vám hezké ráno! Doufám, že všichni máte správné oblečení. Tak do šaten, za 5 minut vás čekám v naší kuchyni!" nakázal jsem a sám jsem se vydal do spomínané místnosti. Nebyla to obyčajná kuchyně, vpředu stál můj pult, který byl plně vybavený, no taky sloužil jako katedra. Před ním stálo 25 stolů pro mé žáky. Sedl jsem si za ni a koukal na dveře a zároveň na hodiny.

Tašky jsme si nechali ve třídě a přesunuli se již převlečeni do kuchyně. Byla úchvatná, moc se mi líblo, jak byla sladěna - bílé stoly, světle-hnědé zdi, světlá podlaha...
U každého stolu byla jmenovka, hned vedle jmenovky číslo a zástěra s tím číslem.
Postavil jsem se ke svému stolu, nebo pultu. Byli tu nože všech možných tvarů a velikostí, lžíce, mixér, šlehač, v šuplících rukavice, pánve, velké misky, malé misky, všemožné formy na pečení, a ještě i trouba, kterou měl každý. Jenom mikrovlnná trouba byla jenom jedna a to v rohu místnosti, směrem k učiteli.
Uvázal jsem si zástěru a čekal na pokyny učitele.

Všechno to hezky stihli. Byl jsem rád, že to vůbec dodrželi.
"Budu kolem vás chodit a zapisovat si váš postup. Potraviny jsou za rohem ve skladu. Můžete začít! Máte 4 hodiny." Zatleskal jsem a najednou to v kuchyni ožilo. Všechni si pomalu vytáhli věci a připravili ingredience. Sebral jsem si pero a papír, no do očí mi udeřil Louis a jeho vlasy. Rychlým, strohým krokem jsem se přemístil až k němu.
"Jestli se můžu zeptat, jak máte upravené vlasy?!"

Když ke mně přišel, bál jsem se, co jsem udělal špatně, i když jsem ještě vůbec nezačal.
"Eh, já..." zasekl jsem se. "Nijak pane učiteli. Já si vlasy ráno jenom přečešu, nepoužívam lak, jen možná někdy trochu gelu," odpovím bázlivě s pohledem na něm.

Když to řekl, měl jsem pocit, že ho probodnu vařečkou. Zatahal jsem ho za dlouhý vlas z jeho ofiny.
"To jsem nemyslel! Proč nemáte vlasy svázané?!" vyjel jsem na něj až kousek odskočil.
"Každý má vlasy upravené jak se má! Jenom vy  ne! Včera jste se mi smál, dnes tohle... jestli vaše jídlo nebude dokonalé, očekávám vás po škole v kabinetu!"