FUCK school ~ Larry ✓

11.

Zaculil jsem se a odvrátil zrak, než jsem ho zpátky stočil na něj.
"Nevím, pane učiteli? Měl bych?" Zamrkal jsem řasami a on zavrčel.
Beztak jsem si klekl a on pootevřel ústa. Zřejmě to nečekal.
Rozkročil nohy a já mu stáhl kalhoty. Přes tenkou látku boxerek jsem mu pahladil tu jeho bolístku.
"Lepší?"

"Hmm, lepší, ale pořád ne moc. Pofoukáš mi to?" zeptal jsem se sladkým hlasem. Opravdu to přes boxerky udělal a já myslel, že se zblázním, bylo to tak jiné.
Zmučeně jsem zaklonil hlavu dozadu a bouchl se o konstrukci gauče. Myslel jsem, že to je všechno, když jsem najednou na mém kamarádovi zacítil jeho rtíky.

Samo sebou, že jsem mu to "bebíčko" pofoukal, ale přišlo mi lepší, že rychleji se mu to "zahojí", když mu na to dám i pusinku. Cítil jsem z něj, že by nejraději explodoval.
Nakonec jsem mu stáhl boxerky, určitě ho škrtili. Vykoukl na mě jeho malý kamarád, který se dožadoval pozornosti. Políbil jsem ho na špičku a hrál si s ním v ruce

Proboha, on byl tak dokonalý! Myslel jsem, že se rozletím od slasti, kterou mi způsoboval.
"Louisi!" vykřikl jsem, když si začal hrát špičkou jazyka s mou špičkou. Nechtěl jsem mu věřit, že může být nevinný. Dělal to tak zkušeně, příjemně a ten pohled na něj byl dokonalý! Vlásky rozcuchané, tváře rudé a rty napuchlé.
"Jsi prostě dokonalý!" zavzdechal jsem.

Hezky jsem si s ním hrál, sám jsem pro sebe jsem se usmál. Dokonce se mi to líbilo, co bych ani neřekl.
Harry říkal, že jsem dokonalý. Ale já věděl, že ne.
Zamumlal jsem s ním v puse, že ne, ale on jen otevřel pusu dokořán.
Že by se mu to líbilo? Zamumlal jsem ještě jednou, pustil do jeho těla vibrace a on hlavu opět zaklonil dozadu a chytil do ruky mé vlasy.

On ani nevěděl, co všechno mi dělal. Byl tak nevinný a bylo přímo až kouzelné, jak mu jeho dlouhé vlásky lítali kolem tváře vždy, když pohl hlavičkou. Neodolal jsem a zaplet mu prsty do vlasů. Blížil jsem se k té pomyslné hranici. Tuze jsem jeho vlasy stiskl a vyvrcholil s výkřikem, jakým asi jěště nikdy a vydýchaval jsem se z dokonalého orgazmu.

Vyvrcholil mi do pusy a pustil mi vlasy. Chvíli jsem nevěděl, co s tím, ale nakonec jsem jeho nadílku spolknul. Nechutnalo to ani tak zle.
Ještě chvíli jsem se olizoval jazykem kolem rtů a usadil se na Harryho stehnech. Pořád měl hlavu zaklonenou, ústa otevřená a oči zavřené. Zhluboka dýchal.
Rukou jsem mu jezdil po hrudi, která se splašeně zvedala od toho jak dýchal.

Vydýchaval jsem se z dokonalosti orgazmu, který mi dopřál. Túlil se ke mně a svou malou ručkou hladil moji vzdouvající se hruď.
"Jsi moc hodný chlapeček," zavrněl jsem a zvedl hlavu z opěradla. Nádherný pohled. Vlásky měl všude a opuchlé rtíky. Nádhera!

Usmál jsem se a trošku zrudul. Jeho dlaň se objevila na mé tváři a podrobně si mě prohlížel. Jak mě, tak můj obličej.
"Pro tebe kdykoliv," špitl jsem a omotal mu ruce kolem krku. Na to Harry omotal ruce kolem mých boků a pevně je uchopil.
Usmál jsem se na něj.

Udivovalo mě s jakou jemností se pohyboval. Skoro jsem ho na mně necítil, byl jako motýlek, maličký a jemný. Dokonalý přímo pro mě. Hladil jsem ho po zádech a kreslil mu tam různé vzory.
"Tak a už tam máme jenom dvě pětky, tak to už si opravíš rychle," podpíchl jsem ho se smíchem.

Polkl jsem a úsměv mi povadl. Jen jsem se uchechtl.
On si myslel, že to dělám kvůli těm známkám? Bože, to ne. Já... Ani nevím proč mi to vadí!
Rychle jsem ho objal tvář si schoval u něj v rameni. "Mám tě moc rád," šeptl jsem posunul se na něm blíž k němu...

Šeptal, že mně má rád. Usmál jsem se a pohladil ho. Zašeptal jsem něco podobné a zadíval se jinam. Pohled mi i tak padl na televízi. Nechtěl jsem ji zapnout, viděl jsem tam jeho a mě. Náš obraz.
Pořád jsem přemýšlel nad tím, co před chvíli udělal. Pořád jsem se bál, že to dělá jenom kvůli prospěchu.

Byl jsem rád, že mě má rád také. Moc jsem se bál, že jsem pro něj jenom věc na odreagování... žák, kterého si jednoduše namotal, aby mu splnil každé přání. A i když jsem věděl, že bych pro něj udělal cokoliv, nechci být s ním jenom jako někdo, kdo mu udělá dobře a on ho pak nechá odejít. Chci být s ním...
Odtáhl jsem se a podíval se na něj. Díval se někam za mě, podíval jsem se také. Televize nám posloužila jako zrcadlo. Zadíval jsem se na náš odraz.
"Vypadáme hezky," zazubil jsem se a na tváři mi přistála pusa.

Políbil jsem ho na líčko, něžně a tak, aby to skoro necítil. Pohladil jsem ho po zádech. A musím uznat, že nám to spolu opravdu slušelo. Ale hlavně jemu. Byl kouzelný. Modré oči, ve kterých bych se nejraději utopil, krásne rty a to všechno.
Jestli je tu kvůli známkám, tak bude dostávat pětky od hora až dolů jen kvůli tomu, aby mi neutekl. Jsem chamtivý, já to vím, no on byl dokonalý a hlavne? Hlavně byl můj. Aspoň teď.
"Louisi, nechtěl by si mi něco uvařit?" zeptal jsem se a kývl hlavou směrem do mé kuchyně.

Hezky jsme se tam spolu mazlili. Bylo mi krásně. S ním vždy a všude... Všude mě hladil a líbal a já si to užíval. Pak mu ale zakručelo v břiše spolu s jeho otázkou. Zasmál jsem se a vstal.
"A co by si náš pán nemocný přál k jídlu?" naklonil jsem se k němu a hlavu ještě naklonil doprava a zamrkal řasami.

"Já? Hmm, strašně rád bych si dal TEBE. Ale klidně si dám i těstoviny, aspoň si ověřím tvoje schopnosti," zasmál jsem se a nasměroval ho do kuchyně. Byl nádherný, když se tak jemně červenal. Opravdu jsem se musel držet. Ten jeho pohled byl na nezaplacení.

Vykulil jsem na něj oči. Jako... Tohle jsem vážně nečekal.
"T-tak, j-jo, udělám těstoviny."
Vybral jsem se do kuchyně a začal hledat těstoviny. Z obýváku jsem slyšel jeho tichý smích. Určitě se na mě hodně bavil.
Po nějaké době hledání jsem ty těstoviny a hrnce našel a tak dal vařit vodu.
Vždyť počkej Stylesi, to si vypiješ, dělat si ze mě srandu...

Byla sranda jej pozorovat, asi nevědomě, ale kroutul zadečkem a pobrukoval si písničku. Sledoval jsem jej s mírné dálky než jsem to nevydržel. Pomaloučku jsem se vydal za ním a objal ho rukama kolem pasu.
"Tak, co nám vaříš, miláčku můj?" zavrkal jsem mu do ouška a pohladil ho po vlasech.

Člověk si tak v klidu vaří a usmívá se, když v tom ho něco chytí, obtočí ty svoje velké ruce kolem něj!
"Víš jak jsem se tě lekl?" nadskočil jsem a on se jen zasmál a věnoval mi polibek na krk jako omluvu.
"Těstoviny se sýrovou omáčkou," ukázal jsem mu na hrnce a on jen zamyšleně přikývl.
Něco špatně?

Zamyslel jsem se nad sýrem, ale vždyť ho sním,  i když ta niva pěkně smrděla! Zavrtal jsem raději nos do jeho trika a spokojeně zapředl. Tahle vůně byla o tolik lepší. Začal jsem mu jemně pusinkovat krk, než jsem nekonec byl usazen na stoličku s porcií jídla předemnou. Mírně jsem ohrnul nos a začal se vrtat v jídle.

Neustále mě rozptyloval! Myslel jsem, že to už nevydržím! Raději jsem před něj položil talíř, ať jí. Ale spíš se v tom jen vrtal. Povzdechl jsem si. "Chceš raději něco jiného?"

"Ne, ne, to je vpořádku. Já to sním," zašeptal jsem a na znak toho si vložil vidličku do úst. Témněř mě naplo, ale udržal jsem to v sobě.
"Výborné, žáčku můj," zašeptal jsem a pohladil ho po ruce. "Jsi šikulka."

Díval jsem se, jak těžko polkl. Zavrtěl jsem hlavou a vstal. Vzal jsem mu talíř a on se na mě jen nechápavě podíval.
"Nemusíš se kvůli mě přemáhat," usmál jsem se na něj a on si skousl ret.

"Ne, Louisi, dej mi to, to je v pořádku, já to sním," řekl jsem rychle a potáhl k sobě prudce celou porci. Díky mé šikovnosti, ale skončila na mně a hodně pálila! Bolestivě jsem zaskučel, protože jsem po celém triku měl sýrovou omáčku.
"Pálí!'