FUCK school ~ Larry ✓

5.

Spokojeně jsem se usmál, věděl jsem, že si vybere tohle. Spokojeně jsem se usmál a pohladil ho po tváří.
"Jenom mě uvolníš, nic víc zlatíčko. Tak krásný kluk jako ty my určitě bude umět pomoct." Spokojeně jsem se opřel a nechal mou novou oběť, aby se činila.

Ukazováčkem jsem pomalu jel od kolene, kterým se mě málem dotýkal, až k jeho intimním partiím. Chvíli jsem kroužil po napnuté látce, než jsem s hlubokým nádechem vklouzl pod ni.
On hluboce vydechl a já uchopil jeho délku do celé ruky. A že to ale byla délka!
Vytáhl jsem ho na vzduch, čímž se ukázal světu a začal mu po něm přejíždět rukou.

Když se můj kamarád dostal ven, zavrněl jsem a zavzdychal. Jeho ruce se rozběhly po mé chloubě. Měl tak jemné prsty, stvořené přímo pro tuhle činnost.
Kousek jsem rozevřel kolena, aby měl lepší přístup. "Louisi, tak... Výborně, jsi moc šikovný!" vydechl jsem všechen vzduch z míýh plic. Přesně tohle jsem potřeboval. Přítele jsem neměl už dlouho a nebudu lhát, opravdu mi to chybělo.

Z toho, jak mi pořád říkal, že jsem šikovný, moc šikovný, nebo šikovný kluk, jsem nemohl pořádně dýchat. Z jeho úst to dokonale vypadlo, i mé jméno, vždy si s ním pohrál na jazyku.
Bože, nad čím to zase přemýšlím, dodělej to Louisi, ať už můžeš už jít!!!
Přidal jsem na tempu honění jeho chlouby a naslouchal jeho chraplavému hlasu a vzdychům, jež se odrážely od stěn. Přisunul jsem se blíž, abych tak byl blíž i já sám, ne jen moje ruka na jeho chloubě.

Přemýšlel a při tom dál soustředěně jezdil po mé chloubě. Zrychlil a já cítil, že se blížím ke konci. "Louisi!!" vykřikl jsem sekundu před tím, než jsem vyvrcholil.
Vydýchaval jsem se z úžasného zážitku. Koukal jsem na svého mírně vyděseného žáčka, který se trochu krčil. "Notaak, buď hodný žáček a obleč mě," zaprosil jsem. Jeho ruce se třásly, když mě upravoval.

Vstal jsem a pomalu ho oblékal, jak si přál. Cítil jsem se tak trapně. Červenal jsem se určitě až na zadku.
Upravil jsem ho ještě a pak tam jen tak stál a čekal, že mi řekne buďto, že mě za mou práci vyhodí, anebo mě za ni nevyhodí, jelikož je tu i možnost, že se mu to líbilo.
Na to jsem neměl ani pomyšlení, já odtud nemohl, ta škola pro mě hodně znamená...
Pan Styles odklidil židli zpátky za stůl a já na něj jen koukal a čekal.

Pomaloučku jsem všechno uklidil. Dával jsem si naschvál na čas. Viděl jsem, jak je nervózní a postává u dveří. Šel jsem k němu. Prstem jsem mu přešel po klíčních kostech až na rty. Najednou jsem mu chytl obě ruce do jedné své a přitiskl je ke dveřím.
"Tak miláčku, jednu pětku jsi si nádherně odpracoval. Ale dvě pořád máš! Tedy doufám, že si přijdeš opravit i zbylé dvě známky!"

Roztřeseně jsem se nadechl, jeho dech se odrážel od mého obličeje a pak i od krku, neboť se k němu sehl a začal ho láskat svými rty.
Nevím, jestli je to nějaká jeho taktika, abych na to kývl, ale sakra, ono to zabíralo.
"Ano," přikývl jsem a on mě s úsměvem na krk políbil drsněji.

"To jsem moc rád!" Usmál jsem se a jemně jeho kůži na krku skousl zuby. Chtěl jsem si ho označit, byl můj!
Dnes mi trochu blblo myšlení. To mi vůbec nepřekáželo, měl jsem to, co jsem chtěl.
Vzdálil jsem se od svého žáčka a probodnul ho pohledem. Zvedl jsem mu prsty bradu a zadíval se mu chladně do očí. "Jestli se o tomhle někdo dozví, nikdo vám nebude věřit a já se postarám o to, aby vás vyhodili. Můžete jít. Naschledanou."

Přikývl jsem a dal se na odchod. "N-nashle-danou." Zamrkal jsem a rychle se odtamtud dostal pryč. Až venku z budovy mi došlo, co jsem vlastně udělal.
Bože, jak jsem to mohl udělat. A ještě jsem mu řekl, že znova přijdu. Pane bože!
Nevím jak jsem se dostal domů, ale do konce dne jsem ležel v posteli a přemýšlel o tom všem... Nechci vědět, jak to bude pak ve třídě. Doufám, že mi to nebude házet na oči.
Hlavně, aby na to nikdo nepřišel...

Když Louis doslova utekl z mého kabinetu, spokojeně jsem si sedl za stůl, na kterém jsem měl několik věcí k vyřízení. Po asi hodině jsem zaklapl dveře svého kabinetu a spokojeně se vydal domů. Vlezl jsem si pod sprchu a pořád jsem si představoval Louise.

Nasledující 3 týdny uběhli jako nic. Louise jsem nemusel napomínat jak na hodinách, tak na praxích, byl výborný.
Měli jsme s mou třídou naplánovan výlet do čokoládovny. Cesta trvala 4 hodiny vlakem, jak jsem se dozvěděl, jeli jsme dvě třídy - moje a třída mého kamaráda, s kterým jsem tady dávno studoval. Zjistil jsem, že Liam začal učit hned jak přišel z Ameriky.
Seděli jsme v našem kupé, když se na chodbě najednou objevil Louis s Niallem. Niall strčil hlavu dovnitř a usmál se. "Můžeme si sednout sem? Nikde už není volno." Chtěl jsem jim říct, že si mněli koupit místěnky, jak jsem jim říkal, no Liam mě zastavil.
"Klidně můžete hoši!"

"Nialle, pojď dál, najdeme si jiné místo," šeptl jsem, ale Payne mě předběhl. To si už Niall sedal hned vedle něj. Podíval jsem se na druhé volné místo, bylo vedle Stylese.
Polkl jsem, snažil jsem se nedat na sobě znát, že nechci být v jeho přítomnosti. Sedl jsem si k němu a byl zticha. Cítil jsem jeho pohled na sobě, ale nevěnoval jsem mu pozornost. Díval jsem se na své ruce v klíně.
"Tak co, kluci, těšíte se do čokoládovny?" optal se pan učitel Payne a Niall začal horlivě přikyvovat a usmíval se jak blázen! "Ano, ano, hrozně moc!"

Louis byl tak nesmělý, jemně se usmíval a hrál se na neviňátko. Ale já věděl, jak dokonalé má dlaně, přesně na jednu věc.
Spokojeně jsem si olízl rty a snažil jsem se to zamaskovat tím, že mám prostě sucho. Horan spokojeně kýval hlavou na znamení, že se moc těší  Louis jenom mlčel.
"A co ty, Louisi? Těšíš se? Určitě tam budou i ochutnávky. Niall se určitě těší, že ano?" zeptal jsem se a Niall přikyvoval.

Přikývl jsem, ale to jim asi nestačilo. "Jo, myslím- bude to fajn. Aspoň nebude Niall hladový." Ušklíbl jsem se, když se Niall začervenal.
Usmál jsem se. Ale ucítil jsem ruku na mém stehně. Koukl jsem na Harryho, tvářil se jako že on nic, ale moc dobře věděl, co dělá. Pohledem jsem trhl k Niallovi a Paynovi, ale ti se bavili mezi sebou a nás si nevšímali.
Odstrčil jsem zamračeně jeho ruku a byl ticho.

Protiva jeden malej. Něco jsem si začal jakoby psát do zápisníku a najednou mi padlo pero hned k jeho noze. Nenápadně jsem se pro něj sklonil. Zapadlo pod sedačku, a tak jsem ho jemně kousl do nohy.
A jako nic jsem se zvedl. Mně nebude jenom tak ignorovat!

Nevěnoval jsem mu pozornost, když mi padla ta propiska, ale když jsem ucítil, jak mě kousl, cukl jsem s sebou.
Bože, lekl jsem se a... nevěřil bych, že to někdy řeknu, ale také se mi to z jisté části líbilo...
Posunul jsem nohy stranou, ať nemá chuť se jich dotýkat, či kousat je. Znova.
Zhluboka jsem dýchal a modlil se, abychom už dojeli do cíle cesty a abych to tady přežil.