FUCK school ~ Larry ✓

58.

"Neboj se Loui, ztíhame všechno, nemusíš sa bát," zasmál jsem se a políbil ho na nosík. Spokojeně jsem se upravil v zrcadle, co bylo na chodbě. Vyhnal jsem Louiho ven a opět nasadil vážnou tvář.
"Takže, pane Tomlinsone, jak se vám dnes lyžovalo?" zeptal jsem se bez špetky emoce. Takhle jsme se bavili celou cestu až do jídelny, kde jsme si přisedli k Horanovi s Liamem.
"Tak, jak se dnes lyžovalo?" zeptal jsem se těch dvou, když nám začali nosit večeři.

Sedl jsem si naproti Naillovi a Harry naproti Paynovi. "Ale celkem to ušlo, tady Niall je šikovný lyžař. Něco z něj snad v životě bude," zasmál se. Niall nafoukl tváře a založil si ruce na prsou, ale pak se také zasmál.
"A co vy dva? Už jste okusili postel na pokoji?" ušklíbl se mě Niall a já se jen ohlédl, zda to někdo slyšel. Zamračeně jsem se na něj podíval.
"Né. A nemusí to každý vědět, tak tišeji Nialle."
"Promiň," zasmál se. "Jen se divím, že jste po sobě v pokoji ještě neskočili," pokrčil rameny a pustil se do jídla.

Vybavoval jsem se s Liamem o tom, jaké mají být zítra podmínky na lyžování, kluci taky o něčem kecali, i když se Loui pořád ohlížel. Nevnímal jsem jejich rozhovor a raději se věnoval velmi dobrému jídlu.
"Tak Louisi, není na vás Styles přísný? Když jste na svahu začátečníci," optal se Li během jídla. Sám jsem se musel zasmát, dokázal bych být na něj zlý? To by nešlo, je to mé sluníčko, i kdyby neuměl nic, tak bych ho chválil jako mého nelepšího studenta.
"Neboj se, neposlouchám, můžete pravdu," odvětil jsem a hraně si zapchal uši.

Ušklíbl jsem se. "No, pan Styles zas není ani přísný, ani mírný. Řekněme tomu, že nám dává hodně zabrat. Jezdíme po černé, křičí na nás, dává nám těžké cviky na lyžování. Je to tvrdý trénink, jen co je pravda."
Profesor se pohoršeně podíval na Harryho a ten jen vykuleně hleděl na mě. "Jako promiň Stylesi, ale proč ty studenty tak týráš? Co ti kdy udělali?"

"Co já?" zakňučel jsem a zmučeně jsem se koukal kolem. Liam na mně zíral jako na vraha.
"Opravdu si myslíš, že dělám tohle  Sám víš, že jsem na studenty hodný. Nikdy bych je tam nevzal!" obraňoval jsem se, ale Liam na mě jsem pohoršeně díval.
"Tohle jsem si o tobě opravdu nemyslel! Nechat tě samotného s žákmi a tohle děláš?!"

Zasmál jsem se. Takhle jsem ještě neviděl tvářit se ho. K nezaplacení.
"Pane Payne, nebojte, nic z toho nedělá. Jen jsem chtěl vědět, jak by jste na takovou zprávu reagoval," zasmál jsem se a on se na mě ošklivě podíval.
"No pane Tomlinsone, tohle to.... Málem jsem dostal infarkt a chtěl to nahlásit ředitelovi. Máte štěstí, že mám smysl pro humor a nic z toho neudělám."

Probodával jsem Louise pohledem. Jak tohle mohl udělat?! Měl bych za to neuvěřitelné problémy a on se jenom tak směje! To není možné!
Beze slova jsem hodil vidličku do talíře, zvedl se a odešel. Opravdu mě naštval tím, jak se zachoval. Co kdyby mu Liam už neuvěřil? Co pak?! Naštvaně jsem šel do našeho pokoje a zamknul jsem se v koupelně, potřeboval jsem sprchu.

Ach jo, to jsem asi přehnal. V tichu jsme všichni tři dojedli večeři a každý se vydal svou cestou.
Vzal jsem za kliku a otevřel si dveře od pokoje. Nikde nebyl. Lekl jsem se, že jen tak odešel, ale zaslechl jsem z koupelny tekoucí vodu. Oddechl jsem si a se smutným výrazem si sedl na postel. Seděl jsem na kraji postele a čekal, až vyjde.
Měl kamenný výraz, který do mě hned zabodl a já musel polknout. Šel z něj strach.
"Moc se omlouvám Harry."

Byl jsem do písmena nasraný! Jak si tohle mohl dovolit?!
Udělal jsem si dlouho pauzu v sprše a když jsem vyšel ven, Loui už seděl na posteli a smutně na mě koukal. Bylo mi to jedno, měl jsem v plánu s ním neprohodit ani půl slova až do zítřejšího rána. Oblékl jsem si pyžamo, zhasl světlo, zalezl do postele a pustil televizi, na kterou jsem se díval.
Nedávali tam nic zajímavého, pořád to však bylo lepším než křičet na něj. Nechtěl jsem na něj křičet, jen jsem byl naštvaný. Jak to sakra mohl udělat?! Pořád jsem to nechápal.

Se smutkem jsem se raději šel převléknout do trika a kraťasů na spaní. Chvíli jsem váhal, zda si nenatáhnout na sebe podkolenky a krajku, ale bál jsem se, že ho tím jen víc naštvu. Raději jsem jen zalezl pod peřinu a otočil se mu zády snažíc se usnout.
Ráno mě vzbudil Harryho budík a já si jen unaveně promnul oči. Kolem mého boku byla obtočena Harryho paže. Pousmál jsem se, asi se ke mně ve spánku přitulil.
Hned však zmizela, když šel vypnout budík. Tvářil jsem se, že spím. Nechci, aby křičel. Včera nekřičel, určitě bude dnes.

Doufal jsem, že vztek do rána zmizí, ale opak byl pravdou, takhle jsem se na něj jěště nezlobil. Vypnul jsem budík a bez slova se šel obléct do koupelny. Trochu jsem se upravil a bez slov šel dolů na snídani. Liam už tam seděl a koukal na mě. Nic jsem neřekl a jen si nabral zeleninu a nějaké pečivo. Položil jsem si talíř a beze slova začal jíst snídani a pít kavu. Za chvíli se k nám připojil i Niall s Louisem, který mu jen na něco přikyvoval. Položil jsem před něj jablečný džus a snídani, ale ani jsem se na něj nekoukl.

Nechal mě na pokoji samotného. Tak jsem se jen oblékl. Asi jsem dlouho nechodil, protože pro mě na pokoj přišel Niall a hned mi začal povídat o tom, jak měl Harry pravdu, že Liam chrápe, ale že si to tam užili.
Chladně bez podívání na mou osobu mi Harry podal snídani a začal jíst tu svou. Jeho mlčení a ignorance byla ještě horší, než kdyby na mě křičel. Raději bych bral tuto variantu.
Párkrát jsem kousl do rohlíku. Vůbec mi nechutnalo. Nechal jsem snídani snídaní a raději se šel přichystat na pokoj. Věděl jsem že dnes budu nefunkční, ale bylo mi to jedno.

Dojedl jsem snídani a šel nahoru. Loui stál před zrkadlem a díval se na svůj odraz, možná přemýšlel, možná jenom tak stál. Došiel jsem k němu a koukl na něj. Asi to ucítil a zvedl na mě pohled.
"Williame, co jsem ti udělal, že jsi si ze mě prěd Liamem musel dělat srandu? V jeho očích jsi ze mě udělal úplného idiota a kdyby to řekneš někomu jinému, už tady neučím a mám problémy. Potřeboval si ze mě udělat neschopného? Opravdu? Udělalo ti to dobře? Líbilo se ti, když jsem se lekl, co povídáš?" mluvil jsem k němu sklamaným a monotónním hlasem.

Píchlo mě u srdce. Sklopil jsem zrak a polkl. "Já to tak nemyslel, Harry." Zavrtěl jsem hlavou v nesouhlas a on se na mě podíval pohled 'Ó, opravdu?'
"Opravdu. Nechtěl jsem ti nadělat potíže. Nechtěl jsem, vážně ne. Prostě jsem to řekl, ale nechtěl jsem ti tím ublížit. Ani nikomu jinému. Nevěděl jsem, že to bude až tak zlé," kňukl jsem.
Harry ze sebe vydal nepopsatelný zvuk a já raději o dva kroky ustoupil.

Podrázděně jsem ze sebe vydal nelidský zvuk a sedl si na kraj postele. Loui byl ode mě daleko a bázlivě na mě koukal. Mávl jsem rukou do vzduchu, abych ho přivolal k sobě. Sedl si mi na koleno. Koukl jsem do jeho nádherných oček, bohužel, teď byli zakálené strachem. Opatrně jsem mu setřel jednu zbloudilou slzičku a políbil ho na špičku nosu.
"Tohle už nedělej, Loui, dobrá?" zeptal jsem se už jemně a pohladil ho po zádech.

Bál jsem se ho, opravdu z něj šel strach a já tehdy nevěděl, co udělá. S mírným klepáním se jsem došel k němu a usadil se. Když ke mně natáhl ruku, lekl jsem se a utekla mi jedna slza. Opatrně mi ji setřel a já se na něj překvapeně podíval.
On mě nebude bít? Ani víc křičet?
"Dobrá," přikývl jsem a se vzlykem se mu hodil kolem krku. Oba jsem nás shodil na postel.
Spokojeně jsem se mazlil k Harrymu a ten se jen tiše smál. Pak ale řekl, že už musíme jít na svah. "Neeee," zakňoural jsem. "Mě je takhle dobře."

"Za to, co si provedl, můžeš být rád, že tě na ten svah vůbec pustím. Tak pojď, večer se budeme tulit," uzemnil jsem ho. Šel jsem si vzít věci a pak hned za mými studenty.
"Tak dnes znova doufám, že už vám to půjde. Pak půjdeme na trošku jinou, modrou, sjezdovku, na té už se i trošku rozběhneme," vysvětlil jsem a zamířil k lanovce. Den utekl opravdu rychle.
Ráno jsme lyžovali tam, kde včera, pak oběd a pak jsme šli na hezčí. Nakonec jsem všechny ve tři pustil na hotel a my s Louisem jsme lyžovali do čtyř. Bylo to skvělé. Nakonec jsme to i my sjeli dolů, hned do pokoje, pak sprcha a večeře přesně jako včera. Jen jsem doufál, že se dnes nic nestane. Sedl jsem si ke stolu, kde už seděl Liam s Louisem a o něčem se baví.