Cizinka

Kapitola 53: Pomsta vykonána

Nevnímala čas. Hleděla přímo před sebe a myšlenky nechala volně proudit. Škola, úkoly, Obrana proti černé magii, Sirius, kamarádky, Teddy. Teddy. Chlapec s nímž nemluvila od chvíle, kdy se sesypala ve společenské místnosti. Mrzelo ji to. Přišla si kvůli tomu provinile. Když s ním byla venku, cítila se dobře. Všechno bylo v pořádku. Ale jen pro tu chvíli. Když se nad tím teď zamyslela, už jí to tak dobré nepřišlo. Měla ho ráda a věřila mu. Jak dlouho ho ale znala? Necelé dva týdny. Stejně, jako ostatní. Stejně, jako Remuse.

Remus. Většina jejích myšlenek oním chlapcem začínala a všechny jím končily. Byl všude. Dočista obsadil každý kout její mysli a odmítl jej opustit. Nel to ale nevadilo. Nechápala proč, ale myšlenky na něj ji uklidňovaly. Přiváděly ji do jiného světa. Do světa, který byl jen a jen její. Někdy je důležité snít. A někdy se to zase člověku může pěkně vymstít. A přesně to byla tahle chvíle.

Než se brunetka nadála, už ležela na zemi neschopna pohybu. Úplné spoutání. Trefa. Někdo ji začal kopat a ona nemohla ani křičet, ani se bránit. Mohla jen ležel a čekat, až to dotyčné přestane bavit. Slyšela kolem sebe několik hlasů. Jeden se však ozýval blíž, než všechny ostatní. "Vyřiď Blackovi, že pomsta byla vykonána." To bylo to poslední, co byla Nel schopná vnímat, než se propadla do temnoty.

Ticho. Klid. Mír. Žádná bolest nebo starosti. Takhle život ovšem nefunguje a člověk se nakonec musí probudit i z toho nejkrásnějšího snu. Tohle se týkalo i drobné brunetky, která ležela na lůžku v bílé místnosti. Její víčka se lehce zachvěla. Jakmile dívka zahlédla bílou zástěnu, bylo jí jasné, kde se nachází. Ošetřovna. Nepletla se. Ještě párkrát zamrkala, aby si její oči přivykly ostrému dennímu světlu. Spatřila před sebou několik utahaných tváří. Její pozornost však upoutala její levá ruka, jejíž prsty byly propletené s cizími.

Soustředila se na tváře před sebou. Sam, Roxy, James, Peter a Sirius. Takže ten, kdo ji držel za ruku byl logicky Remus, no ne? Cítila se příliš slabá na to, aby otočila hlavu do prava. "Reme?" špitla a doufala, že se nemýlí. Bylo jí jedno, co si o ní všichni pomyslí. Ona ho teď potřebovala. Bála se o něj. Vzpomněla si na to, co jí kdosi pošeptal. Odhadovala to na chlapce. Vyřiď Blackovi, že pomsta byla vykonána. Jelikož James a Peter byli v pořádku, hádala, že Zmijozeláci něco provedli Removi. To ještě netušila, jak moc se plete.

"Jsem tu, Nellie." ozval se chlapec s medovýma očima. Brunetka sebrala veškerou svou sílu a pohlédla mu do tváře. "Nic ti není." vydechla úlevně. Volnou rukou se dotkla jeho tváře. "Proč by mi něco mělo být?" zeptal se nechápavě Remus a její ruku si přidržel na své tváři. "Než jsem omdlela, někdo mi řekl, abych ti vyřídila, Siriusi." stočila svůj pohled na jmenovaného chlapce. "Že pomsta byla vykonána. Myslela jsem si, že něco provedli jednomu z vás." vysvětlila Nel. V následující chvíli se stalo hned několik věcí najednou.

Sirius zbledl. Roxy se Sam zděšeně vypískly. Remus pustil dívčiny ruce a prudce se vymrštil na nohy. "Říkal si, že jí se nic nestane!" zařval za svého černovlasého kamaráda. Byl by se na něj i vrhnul, kdyby se mezi ně nepostavil James. Peter se raději stáhl do bezpečí. "Já... Nevěděl sem to. Remusi, pochop..." "Já nechci nic chápat, Siriusi! Ona nic neprovedla! Schytala to za tebe!" "Nechci se s tebou prát, Náměsíčníku." "Tak to máš smůlu, protože já..." "Dost." šeptla Nel. Nikdo si jí ovšem nevšímal.

Remus odstrčil Jamese a napřáhl se k první raně. "Dost!" vykřikla brunetka a prudce se posadila. Zatočila se jí hlava. Hnědovlasý chlapec se zastavil v pohybu. "Nechte toho, prosím..." pípla slabým hláskem, načež se v bezvědomí složila zpátky na polštář. Obklopila ji ona známá, uklidňující temnota a ona se jí s radostí oddala. Potřebovala chvilku klidu. Jen chvilku. Jen krátkou pauzičku, než se zase vrátí do toho blázince a bude muset čelit všem těm problémům, na které nebyla připravená. Jenže na některé věci, se člověk připravit nemůže. Někdy prostě musí improvizat, protože všechny plány a přípravy stejně selžou, ať se člověk snaží sebevíc.