Cizinka

Kapitola 173: Vytoužený dárek

"Ještě pět minut.rosím." fňukala brunetka, když s ní její teta jemně zatřásla. "Ale no tak, Ellie. Jdeme nakupovat. Chci ti dát dodatečný dárek k narozeninám, takže koukej vylézt z té postele a jít se obléknout, než si to rozmyslím." "Fajn, fajn, už lezu." pomalu se vyhrabala z postele, v koupelně si opláchla obličej, vyčistila zuby, jemně se nalíčila a učesala se. Oblékla se do bílých šatů, jež jí sahaly těsně nad kolena a džínovou bundičku. Čapla koženou kabelku, do které si dala svůj váček s nyní už daleko tenčí zásobou kouzelnických peněz a hůlku, jež si koupila před prvním školním rokem v Bradavicích. "Ellie!" "Už jdu!" seběhla schody a jakmile dorazila do předsíně, obula si hnědé balerínky a zamkla dveře od domu.

Vešla do obývacího pokoje, kde už u krbu stála připravená Minerva. Jakmile žena spatřila dívčino oblečení, začala se smát. "Je to moudrá volba?" "Nelíbí se ti?" "O to nejde, Ellie. Jen nechci vidět, jak budou vypadat, až dorazíme do Děravého kotle." s jiskřičkami v očích pohlédla na jejich krb. Až teď dívka spatřila krabičku letaxového prášku, jež žena svírala v pravé ruce. "Fňuk!"

S uraženým výrazem si potom, co odstoupila od krbu v Děravém kotli, si oprášila své oblečení. "Mohla si mě varovat." hodila nasupěný výraz po přísně vyhlížející ženě, jež postávala kousek od ní. "Jak jsem měla vědět, že si oblékneš něco bílého?" povytáhla žena obočí a koutky úst jí zacukaly. "Velice vtipné, teto. Jen co je pravda." "Nebuď uražená a pojď už." pobídla dívku Minerva, načež se vydala ke dveřím.

"Kam vůbec jdeme?" zeptala se dívka, jakmile Minerva otevřela průchod ve zdi. "Do banky. Potřebuju vybrat nějaké peníze." "Když jsme u toho..." kousla se dívka do rtu. "Oh, promiň. Jistě, že vybereme i pro tebe. Stejně už je to náš trezor." "Náš?" podivila se dívka. "Ano. Nechala jsem ti udělat i vlastní klíč." "Ztratím ho, víš to, že jo?" ušklíbla se brunetka. "S tím jsem počítala. Je opatřený kouzlem." mrkla Minerva na svou neteř. "Doma ti ho dám. Nevím, jestli se stihnu vrátit před začátkem školy ještě domů, takže bude lepší, když ho budeš mít, aby sis mohla doplnit peníze a nakoupit vše potřebné." Nel přikývla. Na tohle neměla co říct. "No tak, nebuď smutná, Ellie. Vrátím se, jakmile to bude možné." A nebo možná nikdy.

Nel se do banky příliš nechtělo a tak počkala před dveřmi. Minerva se vrátila během patnácti minut. Podala dívce váček na peníze, který byl plný až po okraj. "To je moc..." "Nikdy jsem moc neutrácela. Mám toho hodně našetřeno, takže žádné protesty." Peníze se přeci neodmítají... "Tak děkuju. Kam teď?" "Pro dárek." mrkla Minerva na dívku a vydala se na cestu po Příčné ulici.

Když brunetka spatřila nápis Kouzelný zvěřinec, doslova nadskočila nadšením. "Chceš zvíře, že?" "Vždycky jsem nějaké chtěla, takže..." "Takže tam zajdeme a koupíme ti... Třeba kočku?" navrhla Minerva, chytila svou neteř za ruku a už ji táhla do obchodu. Kdo z nás že to celý život touží po zvířeti? Jako malá! Uchechtla se dívka v duchu a nechala se zatáhnout do obchodu, aby v něm našla to pravé zvíře pro sebe.