Cizinka

Kapitola 159: Noční pohotovost

Ticho. Tma. Klid. Všichni Nebelvíři již spali. Najednou z jenoho okna Nebelvírské věže začalo ven pronikat světlo. Dvě obyvatelky byly v koupelně, třetí budila svou blonďatou kamarádku, jelikož nechtěla jít po tmě sama. "Sam. Vstávej, no tak!" nekompromisně blondýnkou zatřásla. "Co se děje?" dívka se prudce posadila a zmateně se rozhlížela kolem sebe. "Nel je zle, musíme pro McGonagallovou." "Nebylo by rozumnější ji vzít rovnou na ošetřovnu?" "Jak ji tam asi dostaneme? Neuneseme ji." "My ne." souhlasila s černovláskou Sam a v rychlosti se vymotala z deky. Přehodila si přes sebe župan. "Pojď, jdeme vzbudit Poberty."

Zatímco se blondýnka s černovláskou vydaly do ložnice chlapců z jejich ročníku, zrzavá dívka pomohla brunetce na nohy. Dívka se opřela o umyvadlo a sklonila se ke kohoutku. Lily pustila vodu, aby si dívka mohla opláchnout obličej. Jakmile tak její kamarádka udělala, odvedla ji do pokoje, kde ji usadila na nejbližší postel. "Jak je ti?" zeptala se starostlivě a pohladila bledou dívku po zádech. "Teď už trochu lépe. Co se stalo?" "Prvně si omdlela a pak si zvracela." "Omdlela?" "Ano." "Nenávidím Pottera." postěžovala si brunetka. "Prý optimální porce." uchechtla se. "Tolik toho nesním nikdy. Takovou porci bych zvládla k obědu, ale ne třikrát denně." "Přehnal to. Myslel to ale dobře." "Já vím, ale je mi vážně blbě." "Nejsi na něco alergická?" "Na mango, ale to jsem nejedla." "Pak nechápu..." "Jsem přejedená, Lily. Nechtěla jsem se s ním hádat, a tak jsem to snědla. Jenže toho bylo moc. Mé tělo to nezvládá trávit." chytila se za břicho, když přišel další nával nevolnosti. "Chceš kýbl?" Dívka jen zavrtěla hlavou. "Ne, bude to dobrý. Kde jsou holky?" zeptala se, když si všimla absence zbylých dívek. "Poslala jsem je pro tvou tetu." "To snad ne. Je to zbytečné." Neřekla bych. Vypadáš příšerně." "Díky, Lily. Ty jsi prostě milá za každé situace." Zrzka se zasmála. "Ty jsi vtipná, i když je ti zle." Brunetka se ušklíbla. "To si piš." vzápětí se ovšem schoulela do klubíčka. Bolest v břiše neustupovala. Naopak. Zvětšovala se.

Zrzavá dívka hladila svou kamarádku po zádech a šeptala jí slova útěchy. Když bolest ustoupila, vytáhla dívku na nohy a vydala se s ní ke dveřím. "Nebudeme čekat. Půjdeme jim naproti. Když tak tě na ošetřovnu odlevituju." "Paráda. Vždycky jsem chtěla umět lítat." "Umíš." "Já myslela bez koštěte." zašklebila se na zrzku Nel. "Buď ráda, že to zvládneš s koštětem."

V půlce schodů, vedoucích do Společenské místnosti se musely zastabit. Brunetka si potřebovala odpočinout. "Elly!" ozval se ze společnky dívčí hals a za pár vteřin už dívku z druhé strany podpírala její blonďatá kamarádka. S pomocí dívek sešla dívka schody, pod kterými už čekal hnědovlasý chlapec s čermovláskou. "Ty nejsi moje teta." uchechtla se Nel. Byla ovšem ráda. "To opravdu nejsem. Tak pojď ke mně, marode." usmál se chlapec a vzal dívku do náruče. "Lily, pojď s námi, budeš otevírat dveře. Sam, možná by jste měli profesorku McGonagallovou přeci jen vzbudit. Chtěla by vědět, že Nellie není dobře." zaúkoloval dívky chlapec, než vyšel s brunetkou v náruči ven ze společenské místnosti.

Madam Pomfreyová potvrdila to, co si Nel myslela. Byla jednoduše přejedená a její tělo si s tak velkou dávkou jídla nevědělo rady. Vypila tedy několik lektvarů a krátce na to usla.

Dalšího dne ráno se probudila s pocitem hladu a prázdnoty, jež byla způsobena lektvary, jež v noci vypila. Madam Pomfreyová dívku prohlédla, načež ji poslala rovnou na snídani. Jelikož na sobě dívka měla pouze pyžamo, rozhodla se, že se nejprve skočí do Nebelvírské věže převléknout.

Oblečena do uniformy a se školní taškou přes rameno dorazila do Velké síně. "Nel..." promluvil na ní jako první kapitán týmu. "Něco si ujasníme, Jamesi. Můžeš mi mluvit do toho, jak lítám, hraju, odpaluji, ale do jedné věci mi zasahovat nebudeš. A to je jídlo. Zvládla bych, že je mi špatně z přejedení, kdyby to alespoň stálo za to. Což bohužel nestálo." Svým proslovem rozesmála nejen Nebelvírský tým, ale i své přátele. "Ty jsi číslo." "To si pište, kapitáne." mrkla na chlapce, načež usedla ke stolu a natáhla se po nejbližším tácu s palačinkami.

_______________________________________

Poslední dva dny se mi nějak dobře píše... Tak snad vás moje aktivita těší 💋🤗💖