Cizinka

Kapitola 74: Zeď

Vlasy stažené do volného culíku. Po stranách tváře jí splývalo pár neposedných pramínků. Oříškové oči zvýrazněné linkami a řasenkou, na tvářích zdravíčka a rty přetřené třešňovým leskem. Šedé šaty dokonale obepínaly její postavu a zdůrazňovaly její křivky. Culík ji lechtal na krku, když scházela poslední schody. Tam už na ní čekal světlovlasý chlapec, jemuž slíbila po včerejší hádce s Remusem procházku. Věděla, že to Teddy dělá hlavně kvůli ní. Dnes se měl s kluky učit na OVCE. A přesto stál pod schody s nataženou rukou a čekal na dívku, jež nikdy neměla být jeho.

Procházeli se hodiny. Vynechali dokonce i večeři. Chlapec se snažil z dívky dostat, o čem jsou její vidiny. Dívka mu stále opakovala, že ho tím nechce zatěžovat, a že o tom vlastně ani nechce mluvit. Nemůžu mu to říct. Nedokážu mu to říct. V hlavě měla opět nepořádek. Ale někomu se svěřit musím. Jinak z toho zešílím. Jedno jméno. Jedno jméno v tu chvíli zastínilo ta ostatní. Věděla, že jen tomuhle člověku by byla schopna říct pravdu. Remus.

Když se vrátili do hradu, ještě se procházeli po chodbách. Kolem jedné se vplížili do společenské místnosti, kde sj povídali, dokud je nevyrušil příchod tří chlapců. Nel si je nemusela dlouho prohlížet, aby v nich poznala Poberty. Všichni byli celý od krve a naprosto vyčerpání. "Kde je Remus?" zděsila se dívka. Černovlasý chlapec jí věnoval vyhýbavý pohled. "Na ošetřovně." "Co je mu?" hlas se jí třásl. "Eh... Nebylo mu dobře." "To mu nebylo ani minulý měsíc." protočil očima světlovlasý chlapec. Tehdy to dívku trklo. Měsíc. Praštila se do čela. "Jsem tak pitomá." Když jí došlo, že promluvila nahlas, provinile se podívala na Poberty. James měl pusu otevřenou dokořán a Sirius na ni valil své bouřkové oči. "Víš to." hlesl Nebelvírský kapitán. Není cesty zpět. Přikývla. Pak si na něco vzpomněla. "Necháš nás o samotě, prosím?" požádala Teddyho. Chlapec se tedy velice neochotně odporoučel do svého pokoje. Než dívka stačila cokoli říct, chytil ji černovlasý chlapec za zápěstí a už ji táhl k nim do pokoje.

Jen co se vešel Peter, James zavřel dveře. Sirius dovedl Nel až ke své posteli. "Sedni si." vybídl ji. Dívka se nervózně zachvěla. "Klidně si sedni na Náměsíčníkovu." povzdychl si chlapec. Brunetka odmítavě zavrtěla hlavou. "Vadilo by mu to." Brýlatý chlapec si odkašlal. "Co to plácáš?" "Včera jsme se chytli." "Kdy?" "Po tý večeři u Křiklana... Tohle teď ale není podstatný. Co všechno víš a jak to víš?" Tak jdeme na to. "Vím, že je Remus vlkodlak a vím, že to víte i vy." odpověděla na první část otázky. "A jak to teda víš?" "To je složitější." přešlápla a nervózně se na chlapce usmála. "Poslouchám." Nel protočila očima. "Neřeknu ti to, Siriusi. Tohle ví jen pár lidí..." kousla se do rtu. "Krásko, přijde mi, že o tom chceš mluvit." Přikývla. "Tak do toho." "Tichošlápku, copak to nechápeš? Nechce o tom mluvit s tebou."

"Remus." vydechl černovlásek. "Jenže po včerejšku se mnou nebude chtít mluvit." "Vážně? Není to spíš tak, že ty nechceš mluvit s ním?" Nel se zmateně podívala na svého kapitána. O čem to sakra mluvíš? "Nevím, co se mezi váma stalo, Nel. Takže tohle neposoudím. Ale něco málo vím. Například to, že jsem Remuse nikdy neviděl tak bezstarostnýho, jako když je po tvém boku. To jak je tu pro tebe... Nikdy si k sobě žádnou holku nepustil. Vystavěl kolem sebe vysokou zeď, aby se k němu nikdo nedostal. Jenže v té zdi vznikla prasklina. A to už ve vlaku. A den ode dne se zvětšovala. Stále tam ta zeď je, Nel. To víme všichni. Vidíme to, cítíme to. Trápí nás. Ale nejvíc to trápí právě jeho. Postavil tu zeď, aby ostatní ochránil. S tvým příchodem ta zeď málem spadla a Remus má teď co dělat, aby ji udržel. Možná se ti jeho důvody zdají bezvýznamné, ale je tu jeden, který má pro něj tak vysokou cenu, že je ochoten tu zeď držet dál." Nel nechápala, kde se to v Jamesovi vzalo. Takhle ho neznala. Jistě však věděla jednu věc. Nelhal jí. Po celou dobu se jí díval do očí a ona z něj cítila přítomnost. Musela se zeptat. "Jaký?" hlas se jí třásl. Bála se. Zvědavost však zvítězila. Musela to vědět. Potřebovala si to v hlavě utřídit. A bez toho by to nešlo. Potřebovala znát všechna fakta. Poskládat do sebe všechny dílky oné složité skládačky. Chyběl jí však jeden fakt. Jeden jediný dílek. "Ty."