Cizinka

Kapitola 14: Schovala se

"Co to čteš?" zeptala se Rema a kývla hlavou k nočnímu stolku. Zrovna jí dovysvětlil vše o Pobertech a jí bylo hloupé se ptát dál. "Je to jedna mudlovská knížka. Doporučila mi ji Lily." vysvětlil. "A o čem je?" vyzvídala brunetka. Remus vzal knihu z nočního stolku. "Pojď se mrknout." vybídl ji. Nel se zasmála. Tak provokace, jo? Už chtěla něco namítnout, když v tom se rozrazily dveře.

"Tak si představ, Náměsíčníku, že kráska už vymetá v nějaké chlapecké ložnici. Nel ze kousla do rtu. Ani si nevšimla, že Remus zatáhl kolem postele závěsy. Byl pohotový. Mrkl na Nel a přiložil si ukazováček k ústům. Nel přikývla. Pochopila. Budou si hrát.

"Ve které?" odpověděl chlapec. "To bych taky rád věděl!" vykřikl Sirius. "Donutil mě prohledat všechny pokoje, ale nikde nebyla." stěžoval si další hlas. Nel to odhadovala na Jamese. "Musela se schovat, jinak si to nevedu vysvětlit." zamumlal Sirius a podle zavrzání postele, sebou do ní zřejmě praštil. "Nechápu to!" vykřikl po chvilce. "Žádná holka mi nikdy neodolala." Ozvalo se klapnutí. Někdo, zřejmě James, zavřel dveře. "Nezoufej, Siriusi." "Nepodporuj ho v tom, Jamesi." pokáral chlapce Remus. Koutky mu ale cukaly. Musel se hodně ovládat, aby se nerozesmál. "Musí povolit. Je to holka jako každá jiná." mrmlal si dál Sirius. "Třeba je jiná." navrhl Remus s pohledem upřeným na Nel. Ta se na něj usmála. "Ona je jiná! Toho si musel všimnout každej kluk..." "A taky, že všiml! Neviděl si snad, jak po ní Theo koukal?" Sirius jen něco nesrozumitelného zavrčel. "Theo? Jako Wood?" zeptal se Remus. Nebyla to ani tak otázka na Jamese, jako spíš na Nel. Ta jemně přikývla. Neřekla by ale, že se na ní bratr Sam koukal nějak zvláštně. "Jo, Wood. Myslíš, že se přede mnou vážně schovala?" To už Nel nedokázala vydržet. Pohledem vyhledala Rema. Přikývl. "Remusi! Myslíš si, že se přede mnou vážně schovala?" zopakoval svou otázku Sirius. "Ano. Schovala."

Remus kouzlem odtáhl závěsy. Nel se tak naskytl pohled na chechtajícího se Jamese a zaraženého Siriuse. "Ty mi dáváš krásko." promluvil jako první Sirius. "Nejen tobě. I když já něco tušil. Remus si nezatahuje jen tak. Navíc pochybuju, že by nám všichni lhali, že ji neviděli." objasnil James. "A to si mi nemohl něco říct?" zavrčel Sirius. "Abych zkazil legraci?" zamyslel se James. "Nebo aby si Removi rozbil hubu, jak si to nazval?" otázala se Nel. V očích ji zářily posměšné jiskřičky. "Jsi dobrá." pokýval hlavou Sirius a zvedl se z postele. Přistoupil k Remově posteli, u které si klekl, aby dívce viděl přímo do tváře.

Jeho obličej byl jen kousek od toho jejího. Skoro se svými rty dotýkal těch jejích. Nel se ale nenechala vyvést z míry. Laškovně se usmála a hrdě hleděla do jeho bouřkových očí.

"Jsi dobrá." zopakoval. "Ale já jsem lepší." "Pochybuji." odporovala. Slyšela Jamesův smích. Rem všemu jen napnutě přihlížel. Nel vycítila jeho rozpaky. Naklonila se k Siriusovi. Rty se lehce otřela o jeho ušní lalůček. "Uvidíme, kdo je lepší." zašeptala tak, aby ji slyšeli všichni přítomní. Pak se od Siriuse odtáhla a svou pozornost stočila k chlapci se zjizvenou tváří. "Ta kniha." Remus se tajemně usmál. Posunul se, aby Nel vedle sebe udělal místo. Dívka si sedla těsně vedle něj. Provokativně mu opřela hlavu o rameno. Remus se napnul, ale nic nenamítal. Otevřel knihu na stránce s obsahem a nasměroval ji tak, aby ji dívka mohla ze své polohy pohodlně přečíst.

Kniha byla o milostném trojúhelníku. Klasický dívčí román. Vypadala však chytlavě. "Čteš romány?" podivila se. "Je v nich práva láska. Je příjemné o ní číst. Mám pak pocit, že existuje. Zní to hloupě, já vím..." "Vůbec ne. Právě proto je čtu taky. Láska zvítězí. Porazí zlo, překoná všechny překážky. Ti lidé řeší své problémy. Když o nich čteš, nemusíš myslet na ty své." Zarazila se, když si všimla, jak na ni chlapci koukají. "Řekla jsem něco špatně?" zeptala se nejistě. "Naopak." vyvedl ji z omylu Remus. "Je to jako kdybys citovala Náměsíčníka." podivil se James. "Každý máme něco, na co chceme zapomenout." usmála se Nel. Nebyl to však veselý úsměv. Bylo jí smutno. Vzpomněla si na Kevina, na to, co se mu stalo. Na rodiče, zbytek rodiny a hlavně na babičku Cecil. Možná je už nikdy neuvidí. Hloupá kletba. Tohle je teď tvůj život.  Napomenula se. Koukej ho žít.