Cizinka

Kapitola 141: Útěk na parket

Čtyři. Tři. Dva. Poslední schod. Jeden jediný schod. Postavila se na něj a rozhlédla se kolem sebe. Všichni se skvěle bavili. Vzduchem létaly drobné hvězdičky z papíru, všude kolem byky lampiony, drobná světýlka, sem tam nějaké to jmelí, stoly s občerstvením, prostor vyhrazený pro tanec a samozřejmě tu nesměl chybět ani bar.

"Myslím, že jsme přišly o proslov." šeptla dívce do ucha zrzka, jež scházela schody po ní. "To je škoda." uchechtla se ironicky brunetka. Zrzka se zasmála. "Také si myslím. Co si skočit pro pití? Sam už stejně zdrhla za Theodorem a Archibaldem. No a Roxy už se dala do řeči s Remusem." "V tom případě si jdeme dát panáka." zazubila se dívka a už mířila k baru. Chlapec, jež obsluhoval podal dívkám dva panáky ohnivé whisky. "My tu byly dřív!" postěžovala si vysoká černovláska. "Sorry, holka. Lily a Eleanor mají přednost." pokrčil rameny Eddie a dal se do míchání dvou drinků. "Proč mají jako přednost?!" rozčilovala se dívka. "Nařízení Pobertů." odpověděl klidně chlapec. "Stejně jako tohle." podal dva drinky brunetce. "Co to je?" "Je to slabý. Sirius trvá na tom, že to máte s Lily ochutnat." Dívky si přiťukly a koply do sebe panáka whisky.

Poté si Nel od Eddieho převzala drinky a jeden podala zrzce. "Na zdraví." mrkla na svou kamarádku a napila se. "Páni. Je to dobrý. Nečekala bych, že Sirius něco takovýho pije." poznamenala brunetka. "Taky že ne. Ale minule si to dost přehnala. Sirius mumlal něco o tom, že by ho Náměsíčník zabil, kdyby se to opakovala. Máš se teda držet tohodle." vysvětlil chlapec a konečně se otočil na vysokou černovlásku, aby ji obsloužil. "To je tak sladký." rozplývala se zrzka. "Ten drink?" podivila se Nel. "Ne!" zasmála se Lily. "To, jak se o tebe Remus bojí." Brunetka protočila očima. "Až moc, řekla bych." "Pořád tě pozoruje." kývla směrem ke krbu, kde si hnědovlásek povídal s Roxy. "Proč se kouká, jako by mě chtěl zabít?" "Tebe ne, Elly." "Koho teda?" "Theodora. Jde totiž k nám." Nel se otočila. Opravdu. Z jednoho konce místnosti k nim mířil světlovlasý chlapec.

Nel nevěděla proč, ale popadla svou kamarádku za ruku a odtáhla ji na parket. Lily neprostestovala. Pouze povytáhla obočí. "Vyhýbáš se mu?" "Já nevím." křikla odpověď dívka. Na parketu hrála hudba hlasitěji, takže se dívky sotva slyšely. "Čeho se zase bojíš? Miluješ Rema, ne?" "Jo, ale tohle není tak snadný!" "Proč?" "Protože mi není lhostejný!" "Miluješ ho?!" zděsila de zrzka. Bruentka se usmála a zavřela hlavou. "Ne, ale záleží mi na něm. Nechci mu ublížit." "Ale něco udělat musíš. Takhle to nepůjde donekonečna." upozornila svou kamarádku na něco, co dívka už dávno věděla. Nikdy však není snadné člověku do očí říct, že jste si vybrali někoho jiného místo něj.

Světlovlásek to věděl. Přesto to potřeboval slyšet. Potřeboval to slyšet, aby se mohl posunout dál. Když si někdo získá část vašeho srdce, nikdy z ní už nezmizí. Může se však stát, že si někdo jiný získá větší část a vy zapomenete. Zapomenete na to, že tu byl kdysi někdo, kdo vám zlomil srdce. Nikdy však nezapomenete, že jste jej milovali. Láska je záhadná věc. Neovlivnitelná, nepředvídatelná, nedostižná. Jako žena. Jako brunetka, jež ukradla srdce dvou chlapců. Jen jednomj však mohla věnovat to své. A tím onen světlovlásek nebyl. Pro někoho bohužel, pro jiného bohudík. Tak už to chodí. Člověk se nikdy nemůže zavděčit všem a nezáleží na tom, jak moc se snaží. Nikdy nebudou spokojeni všichni. To je nemožné.

_______________________________________

Všem vám děkuju za podporu, krásné komentáře, hlasy, přečtení a tak podobně. 💖

Jste úžasní a já si toho moc vážím.

A pro ty, co na všem hledají něco špatného nebo nějaké chyby... Omlouvám se. Nejsem dokonalá a ani tento příběh není a ani nebude.
(Pánvičku mám stále po ruce 😉)

Ještě jednou děkuju za podporu!
💋🤗💖