Cizinka

Kapitola 95: Všiml si toho někdo?

Nádech. Výdech. Fajn. Natáhla ruku před sebe, odhodlaná tentokrát oči nezavřít. Dotkla se ledové kůže, jež byla z velké části pokryta krví. "Prosím." zašeptala Nel a zatáhla za chlapcovu ruku. Přesto, že nechtěla oči zavřít, stejně to udělala. Mohla by být sebevíc statečná, ale tohle není něco, k čemu se jen tak odhodláte. Brunetku tížil strach, že znovu uvidí ty mrtvolné, nepřítomné oči. "Nellie." zaslechla hlas chlapce, jež jí vždycky pomáhal. Pevně stiskla víčka k sobě a zhluboka se nadechla. "Reme." zašeptala a otevřela oči.

První co spatřila, byly medové oči, které ji starostlivě pozorovaly. "Jak je ti?" "Už mi bylo líp. Ale dá se to přežít. Mohla jsem dopadnout hůř." pokročila rameny. Byla to pravda. Kdysi se litovala. Nechápala, proč zrovna ona musí být jasnovidkou, když ji každá vidina svým způsobem mučí. Když ale poznala Remuse, všechno změnilo. Ať byly vidiny a sny sebehorší, nemohly se za žádnou cenu rovnat tomu, čím si byl nucen chlapec pravidelně procházet. Přála si mu onu bolest ulehčit, ale netušila, jestli je to vůbec možné. Kdyby bylo, vědělo by se o tom, ne?

"Nechceš si jít lehnout?" Až v tu chvíli si hnědovlasá Nebelvírka uvědomila, kde se nachází. Stále seděla ve Velké síni, kde byla spousta studentů a profesorů. "Všiml si toho někdo?" strach byl z jejího hlasu jasně patrný. "Jediný, kdo se díval, když jsem si tě přitáhl k sobě byl Wood, a pak Brumbál a tvá teta." zavzpomínal chlapec."Mohl si někoho přehlédnout." "Mohl, ale nepřehlédl. Vím, jak moc se bojíš toho, že by to někdo zjistil. Ale není důvod k obávám, dobře?" "Dobře." vydechla. Nel přebytečný vzduch, jež zadržovala v plicích. "Půjdeme, ano?"

Pro dvojici Nebelvírů nebylo nijak náročné se z večeře nepozorovaně vypařit. James s Lily poskytli všem zábavu, a tak si dvojice, jež rychle proklouzla dveřmi, nikdo nevšiml. "Musíš se prospat." domlouval dívce chlapec, když hned po příchodu do společenské místnosti, nezamířila do svého pokoje. "Je chvilku po sedmé hodině. Nejsem unavená." odporovala mu dívka a jako na potvoru zívla. "Ani trošku, že? To ti tak věřím. Mazej do postele." popostrčil ji chlapec ke schodům. "Reme." fňukla brunetka a upřela na něj stěněčí pohled. "Ani to nezkoušej. Musíš se prospat." "Fajn." kapitulovala brunetka. "Tak šup." popohnal ji Remus. Ona se však jen sladce uculovala. "A pusa na dobrou noc nebude?" nervózně se kousla do rtu a pozorovala, jak se chlapec se zjizvenou tváří začíná červenat. Znervózněl. Tak to jsem přepískla. "Reme, byl to jen návrh. Jestli nechceš tak..." než to stačila doříct, umlčel ji chlapec svými rty. Během pár vteřin se odtáhl. Lípnul jí pusu do vlasů a lehce ji pohladil na rameni. "Dobrou noc, Nellie." "Dobrou, Reme." brunetka se vydala po schodech. Nahoře se ještě otočila, aby se naposledy podívala na důvod svého přihlouplého úsměvu. "Dobrou." šeptla a pak už zmizela medovým očím z dohledu.