Cizinka

Kapitola 40: Odpustit ale nezapomenout

Loktem otevřel dveře vedoucí do ložnice, jež obýval s krysou, paroháčem a totálním idiotem. Dveře kopnutím zabouchl a rychle přešel ke své posteli. Opatrně položil dívku na postel. Odběhl do koupelny s úmyslem najít lékárničku. Dívka se mezitím trochu vzpamatovala. Zula si sandálky, aby nebyla v posteli v botech a pohodlně se opřela do polštářů. Právé oko měla pevně zavřené. V tváři jí pulzovalo a rány ji štípaly. Přesto tiše vyčkávala, než se hnědovlasý chlapec vrátí. Během chvilky se jej dočkala. Posadil se vedle ní, otevřel krabičku se zdravotnickými potřebami a dal se do práce.

Po půl hodině vyndávání střepů, čistění ran, léčivých kouzel a několika bylinek, byl se svou prací hotov. Navlhčil hadřík a lehce jím přejížděl po dívčině citlivé pokožce. Tak, aby jí zbytečně nezpůsobil bolest, jí otíral z tváře zbylou krev. "Je to idiot." zamumlal, když byl spokojen. "To se mohlo stát komukoli. Byla jsem hloupá. Neměla jsem si stoupat mezi ně." "To by jsme už pravděpodobně neměli brankáře. Jelikož je Woo... Theodore, vyšší než ty, schytal by to vší silou do krku." Nel pootevřela ústa v údivu. Remus sjel pohledem na její přírodně narůžovělé rty. Dívka si toho všimla a údiv přešel v trochu nervózní úsměv. "Zabiju ho." "Nic mi není, Reme." vzala chlapcovu dlaň do své a přitiskla si ji na tvář. "Trochu mi v ní mravenčí, ale nebolí to. Jsem v pořádku a to tvojí zásluhou." dívala se mu upřeně do medových očí. Chvilku se snažila sama se sebou bojovat, ale i přes veškerou snahu se v nich ztratila. Měla slabost pro jeho oči, ty jiskřičky v očích, ten věcně sebekritický výraz, který díky nim měl a pro jeho obvykle laskavý, něžný a láskyplný pohled.

Chlapec na tom nebyl o moc lépe. Její oříškové oči mu v noci nedaly spát a přes den musel čelit jejich upřímnému pohledu, když se snažily odhalit jakoukoli lež a on se vždy obával, že jednou ten pohled nevydrží a řekne jí, co je zač. Pak by se ho bála. Pak by ho nenáviděla. A to nemohl dopustit.

Prsty zkoumal její tvář. Dívka měla přivřené oči a užívala si jeho dotyk. "Kolik je?" promluvila se stále zavřenýma očima. "Čtvrt na tři. Asi by si měla jít. Lily bude mrtvá strachy." Brunetka přikývla a naposledy se na chlapce podívala. "Děkuju, Reme." šeptla, naklonila se k chlapci a jen nepatrně se svými rty otřela o jeho tvář. "Dobrou." s tím opustila pokoj a chlapce nechala samotného v Pobertovské ložnici s hlavou plnou protichůdných myšlenek.

Dívčinu tvář zdobil šťastný úsměv. Sešla schody do společenské místnosti, kde už vládlo ticho. U krbu postavila skupinka studentů. Dva z nich se hádali. "Já chtěl praštit tebe!" "Ale ona stála přejemnou!" "Nedošlo mi to, jasný?! Já vím, že jsem to podělal!" "To teda!" k hádce se přidala další osoba. Nel to zahřálo u srdce
Když se ale drobná blondýnka napřáhla, aby uhodila černovlasého chlapce, Nel si stoupla mezi ně. Než Samiina ruku stihla zasadit ránu, brunetka ji pohotově zachytila. "Elly." vydechla dívka a jakmile Nel její ruku pustila ze svého sevření, vrhla se jí kolem krku. "Ran dneska bylo až až, nemyslíš?" zeptala se, když se od Sam odtáhla. "Máš pravdu." přikývla. "Ale stejně bych mu nejradši jednu vrazila." "Nejsi jediná." zavrčel Teddy. "Jsem v pořádku. Rem je v tomhle vážně dobrý." usmála se na své kamarády. "Jsem unavená. Pojďme si lehnout." vybídla své kamarádky. "Dobře." přitakala blondýnka a spolu s zrzkou a černovláskou se vydala ke schodům. "Krásko..."

Nel jen zavrtěla hlavou. "Co takhle zítra po obědě?" otočila se s návrhem na světlovlasého chlapce s hnědýma až černýma očima. "Rád." přitakal Theo a jeho tvář rozzářil úsměv. "Krásko já..." "Neřeš to. Nic mi není." "Jsem rád, že jsi v pořádku." "Ale ne tvou zásluhou." hlas se jí lehce třásl. Pohlédla do oněch bouřkových očí. "Jsem v pořádku, díky Remusovi. Ne díky tobě. Nevyčítám ti to, ale ani na to nemůžu úplně zapomenout." s tím se k němu otočila zády a vykročila směr dívčí ložnice. "Ale..." "Nech mě být, Blacku. Co se stalo, stalo sem minulost nezměníš." vyběhla schody do ložnice a jakmile za sebou zavřela dveře, setkala se s pohledem své zrzavé kamarádky. "Black?" Nel věděla, na co Lily naráží. Říkávala mu Siriusi.

To bývávalo, teď to byl jen Black. Bradavický casanova, který se nechtěl vázat. Jeho nejdelší vztah, jestli se to vztahem vůbec dalo nazvat, trval sotva týden. Dívka začínala pochybovat o tom, že má vůbec nějaké srdce. Pravdou bylo, že jej měl. Měl jej větší než většina kouzelníků. Snažil se to však skrývat, protože to považoval za slabost. Za slabost, které se říká láska. Mate nejen naše srdce, ale i hlavy. A my sami občas nevíme, proč některé věci děláme. Každý má právo být občas zmatený a každý má právo se zamilovat. Jenže Sirius nemiloval. Ale mohl by.