Cizinka

Kapitola 128: Sova mi to řekla

"Krásko, počkej!" křičel za drobnou brunetkou černovlásek, když se hnala chodbami Bradavického hradu. Buclatá dáma si naštěstí nechtěla povídat a po oznámení hesla dívce okamžitě otevřela. Ta se ani nerozhlédla kolem sebe, proletěla společenskou místností a vyběhla schody vedoucí k ložnici chlapců šestého ročníku. Momentálně neměla nejmenší chuť být slušně vychovaná a tak do pokoje Pobertů vtrhla po zaklepání. "Nel?" povytáhl obočí James, který se válel na posteli a hrál si se zlatonkou. Kromě něj se v pokoji nacházel už jen obtloustlý chlapec, jež se cpal nějakou tyčinkou. "Kde je?!" křídla brunetka.

Kapitán famfrpálového týmu byl jejím chováním značně vyveden z míry. Zamrkal. Po chvíli otevřel pusu, aby jí odpověděl. Než však stačil cokoli říct, otevřely se dveře vedoucí do koupelny a v nich stál hnědovlasý chlapec pouze v ručníku. V tu chvíli to dívce bylo naprosto ukradené. "Nellie? Co se děje?" zeptal se jí, když za sebou zavřel dveře. Byl značně nesvůj, ale to dívka nebyla schopna kvůli vzteku vnímat. "Jestli se něco děje?!" uchechtla se a nasupeně si to napochodovala až chlapci. Ten před ní couval, ale brzy ho zastavili zavřené dveře. Dívka se rozmáchla a plnou silou mu vlepila políček. Chlapec se okamžitě chytl za tvář a zmateně se na ni podíval. "Co jsem provedl?" zeptal se smutně. V tu chvíli do pokoje vběhl zadýchaný černovlásek. "Ne-můžeš mít tak-ovou fyzi-čku. To je kr-avina..." vydechl ztěžka a zasmál se. Když však spatřil drobnou brunetku rudou vzteky, smích ho přešel.

"Jste totální idioti!" křikla na všechny čtyři chlapce. Sirius zavřel dveře. "Čím si ji naštval?" zeptal se hnědovláska brýlatý chlapec. "Neřekl bych, že za to může Remus. Nebo alespoň se to nestalo teď. Byla tak nějak mimo a potom..." "Co si viděla?" přerušil ho Remus. "Tebe." odpověděla. "Jako vlkodlaka." "Nechápu, proč by ses kvůli tomu zlobila." "Kvůli tomu to není, Dvanácteráku. Už mě tak viděla." Jakmile to hnědovlásek dořekl, dívka si potřela oči. "Já jsem tak blbá." Dvanácterák. Znělo jí hlavou. Dvanácterák, Červíček, Tichošlápek a Náměsíčník. "To dává smysl. Ale Červíčka a Tichošlápka nechápu." "Co že?" Sirius vypadal zmateně. A nebyl sám. Ani James se nedokázal v nastalé situaci zorientovat. Peter raději nevnímal svět kolem sebe a věnoval se čokoládové žabce. Kde ji vzal? Jen jeden z chlapců pochopil, o čem to brunetka mluví.

"Neviděla si jen mě. Viděla si i je." kývl k chlapcům a snažil se připravit na to, co mělo přijít. Nel přikývla. "No a? Chodíme pro něj, co je na tom?" "Neviděla vás jako lidi, Jamesi." "Tak jak..." "Jsi Zvěromág." vyhrkla dívka. "Nejen ty. I Sirius a Peter. Nechápu, jak se vám to povedlo a je mi jasný, že o tom nikdo jiný neví. A upřímně? Přijde mi úžasný, že to umíte, ale..." zhluboka se nadechla. "Jak moc je bezpečné brát ho ven?" ukázala na chlapce, jež stál stále nalepený na dveřích od koupelny. "Remuse? Proč by to mělo být nebezpečné?" ozval se poprvé obtloustlý chlapec. Sirius se praštil do čela. "Myslí za úplňku..." najednou se zarazil. "Jak to víš?" Nel protočila očima. "Sova mi to řekla... Jak asi?! Viděla jsem to! Byli jste v Zapovězeném lese! To vám snad dočista přeskočilo?!"

Její slova hnědovlasým chlapcem otřásla. Tohohle se bál. Bál se, že se to někdo dozví. Nechtěl lidi, kteří mu věřili, zklamat. A Nel byla jednou z nich. "Nellie..." Dívka se na něj otočila. Do očí mu však pohlédnout nedokázala. "Neměli jsme to dělat. Vím to. Už nikam chodit nebudeme. Budu to zase zvládat sám." Při té představě se oba otřásli. Brunetka živě pamatovala, jak jí chlapec říkal, jak se cítí. Řekl jen trochu a i to stačilo. Dívka se teď cítila špatně. "Stalo se někdy někomu něco?" zeptala se. "Kluci mají sem tam nějaké rány, ale většinou to není tak zlé." "V poslední době je to čím dál lepší. Je klidnější." přidal se k Remusovi James. Dívka si hlasitě povzdychla. "Pomáhá to?" "Co?" nechápal chlapec se zjizvenou tváří. "Jestli to pomáhá." zopakovala dívka a konečně mu pohlédla do tváře.

Styděla se. Neměla právo být naštvaná. Nikomu jinému se nikdy nic nestalo. Nelíbilo se jí to. To však neznamenalo, že měla právo je odsoudit dřív, než to plně pochopí. "Ano. Přeměny bez nich byly nesnesitelné. Od chvíle, co jsou se mnou, to je snazší." Nel přikývla. "Tak fajn." "Fajn?" "Ano, Reme. Ale mám několik podmínek." "Podmínek k čemu?" "K tomu, co děláte. Vždy mi řeknete, v kolik se kluci vrátí. Budu čekat tady, abych vám ošetřila lehčí ranky. Navíc mi povíte, jak to proběhlo a jak mu je. Toť vše." dopověděla chlapcům svůj návrh. Ti na ni jen překvapeně koukali. Jako první se vzpamatoval Sirius. "Tohle jsem nečekal. Myslel sem, že se budeš chtít stát Zvěromágem nebo tak něco." "To by mi nikdy nedovolil." věnovala malý úsměv Remusovi. "Chci být užitečná. Alespoň trochu. A pokud je tohle vše, co mi dovolíš, tak se s tím smířím. Jen potřebuji mít pocit, že pro tebe něco dělám, tak mi dovol alespoň tohle."