Cizinka

Kapitola 151: Náročný kapitán

Nebelvírský Chytač nenechal svůj tým odpočinout. Každý den, kdy byli alespoň trochu příznivé počasí, byli nuceni běhat, dávat si závody na koštětech aby byli rychlejší, Nel se Siriusem po nich pálili Potlouky, aby se ujistili, že jsou hráči schopni rychle zareagovat a včas uhnout. Odehráli několik cvičných zápasů, James jim dával různá zatěžová cvičení, která jeho tým pomalu ničila. Každý večer padali do postele naprosto vyčerpaní. Jednoho sobotního večera, kdy to James opravdu přehnal a jeden z hráčů musel kvůli vysílení organismu, drobná brunetka nebyla ani schopna vyjít z šatny. Oči se jí klížily, nohy ji sotva unesly a ona už neměla síly na to, aby se přemohla a odbelhala se do Společenské místnosti. "Elly?" "Hm." dívka několikrát zamrkala, aby zaostřila na osobu tyčící se nad ní. "Pojď, jdeme do školy." natáhl k dívce ruku, aby jí pomohl na nohy. Brunetka ji vděčně přijala.

U dveří vedoucích z šatny se ještě otočila. Všimla si žárlivého pohledu blonďaté Střelkyně. Nel byla citlivka, a tak nebylo divu, že se jí dívky zželelo. "Já to zvládnu, Teddy." usmála se na chlapce a jemně vymanila svou ruku z jeho sevření. "Mohl by si spíše pomoci Iris. Já to zvládnu." "Jsi si jistá?" zeptal se chlapec starostlivě. Absolutně ne. "Jo. Jinak bych ti to přeci neříkala." mrkla na něj. Světlovlásek si ji přeměřil nedůvěřivým pohledem. Nic však nenamítal. Vrátil se pro blondýnku a pomohl jí na nohy. Už z prvního Irisina kroku bylo jasné, že do hradu nedojde. Její tělo bylo na prokraji vyčerpání stejně jako Neliino. Ta však byla odhodlaná to vydržet. Je to správná věc. A pro tu se člověk musí obětovat. Někdy je však oběť natolik velká, že výsledek za to nestojí. Dívka mohla jen doufat, že tohle není ten případ.

Teddy si povzdychl, když viděl, jak mizerně na tom Iris je. Doufal, že by mohl každou z dívek podpírat z jedné strany. Jak se ale ukázalo, dívka by ani s takovou pomocí do hradu nikdy nedošla. Neměl nejmenší problém vzít ji do náruče a na hrad ji odnést. Nechtěl tu však Nel nechat samotnou. Jeho instinkt mu velil se v první řadě postarat o brunetku a až poté o blondýnku. Ať chtěl nebo ne, Odrážečka pro něj stále znamenala víc než Střelkyně. "Elly..." "V pohodě, Teddy." ujistila chlapce dívka přesto, že si nedokázala představit, jak sama dojde do hradu. "Nemyslím si že..." "Až dojdeš do hradu, můžeš mi naproti poslat Rema nebo Sam a holky, dobře?" Chlapci se to však ani trošku nelíbilo. "Může se ti něco stát." namítl. "Tak tu na holky počkám, dobře?" navrhla dívka. Ani omylem však nehodlala počkat na pomoc. "Jak víš, že pošlu holky a ne Lupina?" povytáhl chlapec obočí. "Hádám?" uchechtla se Nel. Zatočila se jí hlava a ona byla nucena se opřít o futra. "Elly!" vyhrkl chlapec zoufale. Nemohl však pustit Irisinu ruku, protože by se dívka zhroutila k zemi. Stejně tak se mu ale nelíbilo, jak se drobná brunetka z posledních sil opírá o futra aa těžce oddychuje. Nechtěla to přiznat, ale mlela už z posledního. Při tréninku vydala příliš energie.

Chlapcův křik přilákal brýlatého chlapce, který uklízet míče. "Děje se něco?" zeptal se. "Merline." vyděšeně pohlédl na bílou dívku orosenou kapičkami potu. "Nel." vydechl a rychle přešel k dívce. "Pottere, vezmi Iris a já vezmu Elly." "V žádném případě." odmítl kapitán týmu světlovláskův návrh. Zvedl dívku do náruče. Přešel s ní k lavici, na které leželo jeho a její koště. "Dokážeš je vzít?" zeptal se dívky. Ta přikývla a když se s ní chlapec sehl, položila si je na sebe. Jednou rukou se chytla chlapce kolem krku a druhou přidržovala jejich milovaná košťata. "Vezmi Iris, Woode a ona vezme košťata jako Nel. Dělejte." popohnal dvojici, když se k ničemu neměli. "Fajn. Jdeme." zavelel, když už Teddy vynášel z šatny blondýnku, která držela jejich košťata. James následoval chlapce. U dveří se zastavil. Nel se pustila jeho krku a zavřela dveře, načež se opět natiskla k chlapci.

Teddy s Iris zmizeli dvojici brzy z dohledu. "Přehnal jsem to." přiznal chlapec. "To teda." přitakala dívka, opírajíce se hlavou o jeho rameno. "Promiň." "Měl by ses omluvit celému týmu." zamumlala. "Máš pravdu. Zítra na tréninku..." "Ne." zamítla dívka rázně. "Zítra trénink nebude, Jamesi. Jeden Střelec je na ošetřovně, další musel odnést náš brankář a jestli ti to nedošlo, tak ty, náš Chytač a kapitán, neseš Odrážečku v náručí a věř mi, že to neděláš jen tak." ušklíbla se dívka a těžce vydechla. "Vážně to bylo až tak zlé?" "Co myslíš?" uchechtla se. "Mrzí mě to. Ale Havraspár se prý zlepšil a...." "Mě to nezajímá. Nikoho z nás. Ne teď. Jsme dobří, Jamesi." "Já vím, ale být dobří nestačí." "Aby sis nemusel brzy hledat nový tým, kapitáne." zavrčela podrážděně brunetka.

Zbytek cesty již proběhl v tichosti. Nejvíce k tomu přispěl fakt, že dívka v chlapcově hřejivé náručí usnula vyčerpáním. Ve Společenské místnosti byla jen malá skupinka studentů sedící u krbu. "Dej mi ji." přiběhl k brýlatému kapitánovi hnědovlasý chlapec. "Odnesu ji k nám a..." "Ne, Jamesi, ty ne. Já ji tam odnesu." "Náměsíčníku..." "Nebudu o tom diskutovat, Jamesi. Sirius už spí a to měl mít rande. Zrušil ho, protože sotva chodit. Po něm se sem dobelhal Archibal, který byl s posledním vaším Střelcem na ošetřovně, dokud se neujistil, že ten chudák bude za dva dny naprosto v pořádku. Pak se vrátil Wood s naprosto vyždímanou Iris s tím, že Nel už ani nedokáže chodit a ty ji sem neseš. Tvůj tým je naprosto vysílený, Jamesi, a ty to odmítáš vidět. Buď otevřeš oči nebo nepočítej s tím, že Nel ještě půjde na trénink." vyhrožoval hnědovlásek. "O tom nerozhoduješ." "Klidně ji zamknu v pokoji, abych ji ochránil před zkolabováním, to mi věř." s tím si přetáhl dívku k sobě do náruče. Koště, jež brunetka svírala v rukou, si převzala zrzka. "Vezmu jí ho k nám. Může dnes spát Nel u vás?" zeptala se Remuse. "Nikde jinde bych ji dneska ani spát nenechal." odpověděl jí chlapec popravdě, načež se vydal po schodech vedoucích k chlapeckým ložnicím do svého pokoje. Pro tento večer toho už měl dost. Všeho. A především svého brýlatého kamaráda.

_______________________________________

Trošičku delší než obvykle. Snad se bude líbit. 💋🤗💖