Cizinka

Kapitola 122: Co jsem zač

Po cestě do Velké síně si drobná brunetka setřela z tváře slzy. Bylo jí jasné, že má rozmazané líčení, ale ani trochu jí to nezajímalo. Teď byla schopna myslet jen na jednu jedinou věc. A tou bylo objetí chlapce, jehož nemohla ztratit. Zastavila u vstupu do síně a zhluboka se nadechla. "Budou se ptát, to víš." ozvala se žena stojící po jejím boku. "Já vím. Myslíš, že bych jim to měla říct hned?" "Být tebou, neodkládám to." "Pomůžeš mi?" "Jistě. Budu čekat u sebe v kabinetu." "Děkuju." Minerva věnovala své neteři jemný úsměv a poté rázným krokem vyrazila hlouběji do hradu. Tak jo. Poslední hluboký nádech, a pak už vstoupila do místnosti, kde stále hrála hudba. Jak se zdálo, nikdo dnes nehodlal jít spát.

Dívčinu pozornost upoutala skupinka Nebelvírů, jež vypadali nervózně. Blonďatá dívka pochodovala sem a tam. Něco říkala svým přátelům a u toho divoce gestikulovala. Černovlasý chlapec s ní očividně nesouhlasil, protože jakmile promluvil, blondýnka zrudla vzteky. Tomu prohlížela černovláska stojící po boku světlovlasého chlapce, jež kroutil hlavou nad chováním své sestry. Brýlatý chlapec seděl na židli a s vážným výrazem hleděl na zrzavou dívku, jež objímala chlapce se zjizvenou tváří. Nad tím se brunetka nemohla nepousmát. Aniž by si jí někdo z jejich přátel všiml, přiblížila se k nim, takže mohla jasně slyšet, o čem se černovlásek s blondýnkou hádají.

"Ne! To kvůli vám určitě odejde!" "Tak to vůbec, Woodová! Nezkoušej házet vinu na nás!" "Vždyť za to můžete! Teda přesněji on!" ukázala prstem na hnědovláska. "Sam!" okřikla dívku zrzka. "Vždyť je to pravda!" hájila se blondýnka. "Kdyby se vymáčkla, zůstala by!" "Ani nevíš, jestli odchází!" "Co jiného by asi tak řešila s McGonagallovou, hm?" "Co já vím! Ale nemusíš hned myslet na to nejhorší!" "Že to říkáš zrovna ty!" "Už mě začínáš štvát, Woodová!" "Nápodobně, Blacku!" To už nevydržel hnědovlásek. "Dost! Nechte toho. Obviňování je k ničemu. Navíc má Sirius v jedné věci pravdu, nevíme, jestli se vrací do Afriky." Afrika? Remus si schoval tvář do dlaní. "Reme, bude to dobré, určitě." povzbuzovala jej zrzavá dívka a chytila jej za ruku. Brýlatý chlapec se při tom pohledu napnul.

"Ale no tak, Jamesi. Snad bys nežárlil." promluvila Nel, čím na sebe upoutala pozornost svých přátel. "Elly!" vykřikla blondýnka a vrhla se jí kolem krku. "Ty jsi brečela?" zeptala se, když se od brunetky odtáhla. "Jo. Potřebuju vám něco říct. Vám všem." nervózně se kousla do rtu. "O co jde?" zeptal se jí Sirius. "O pravdu. Zasloužíte si vědět, co jsem zač." "Co? Spíš kdo, ne?" uchechtla se Sam. "Ne, Sam. Co. Musíte vědět, co jsem zač." šeptla s pohledem upřeným do očí, které ji okouzlily hned, jak se do nich poprvé zahleděla. Viděly jí až do duše a přesto nic neprozradily. Věřila jim, věřila chlapci, jemuž patřili. A doufala, že potom, co se jim chystá říct, bude on stále věřit jí.

_______________________________________

Tak jo. Další kapitolka je tu. 🤗
Děkuju vám za Vaši podporu, hlasy, přečtení a komentáře. Strašně moc si toho vážím. 💋🤗💖