Cizinka

Kapitola 176: Vyprávění v kuchyni

"Takže máš manžela Arthura a syny Billa, Charlieho a Percyho. Kolik jim je?" zeptala se Nel zvědavě. "Billovi pět, Charliemu tři a Percymu bude v srpnu rok." "Až tak? Nečekala jsem, že máš takhle malé dítě." "A to bychom rádi další." "Vážně?" "Ano. Vždycky jsme chtěli holčičku a už máme tři chlapce. Hrozně to ale letí. Přijde mi to jako pár dní, co jsme si sem přivezli Billa." zavzpomínala Molly, zatímco kouzlem obrátila další palačinku. "Budou kluci jíst s námi?" "Možná Bill, pokud ještě neusnul. Ale neboj se, ráno budou brzy vzhůru. To bude zase zábava. Tady se nudit nebudeš."

Dívka se zasmála. "Vzhledem k tomu, že se v Bradavicích přátelím s Poberty, tak mě trocha hluku a zábavy nemůže vyvést z míry." "Takže se znáš s malým Potterem a Blackem?" "Jo, jak je znáš ty?" Molly si povzdychla. "Šílené rodinné vztahy kouzelníků, zvlášť těch čistokrevných, a teď to nemyslím tak, že by nám na nich nějak záleželo. To opravdu ne. Ale jak moje, tak Arthurova rodina je propojena s Blackovými. A Dorea, matka Jamese, je právě z rodiny Blacků." "To jsem nevěděla." "Ještě aby ano. Blackovi si zakládají na své čisté krvi a nenávisti k mudlům. Potterovi jsou pro ně krvezrádci stejně, jako Weasleyovi." "Jo, tohle jsou přesně ty hlouposti, které nikdy nepochopím." protočila dívka očima. "To jsme dvě, zlatíčko. Ještě něco chceš vědět?" "Kolik si chtěla nebo chceš dětí, Molly?" Žena se zamyslela. "Já nevím, Ellie. Nikdy jsem neuvažovala nad počtem. Vždycky jsem jen věděla, že nějaké chci. Hlavně aby všechny mé děti byly zdravé a šťastné. O nic víc nestojím." Nel se usmála. Tohle ji dojalo. "Musíš být skvělá máma, Molly." "Snažím se." odpověděla žena a šibalsky na dívku pohlédla.

"Jsi na řadě." vybídla ji Molly. "Nastupuji do sedmého ročníku, jak víš tak mě čekají OVCE. Brumbál byl nějakou dobu v Nemocnici svatého Munga. Školu za něj vedla Minerva a teď, když už je Brumbál v pořádku, tak se společně snaží zachránit, co se dá." vydechla brunetka. "Mě by spíš zajímali tví přátelé." "No, mám tři kamarádky, se kterými jsem na pokoji. Lily Evansovou, o té už si možná slyšela." "Jistě. Jamesova láska." přisvědčila Molly se smíchem. "Pak Samantha Woodová." "Bratr Theodor, že? Znám jejich rodiče." "Jo. A poslední Roxanne Druelová." "Tak tu neznám." "Konečně, já už si začínala myslet, že znáš všechny." "Tak dál." mávla Molly hůlkou v gestu, že má dívka pokračovat. "James a Sirius. Pak také Remus..." při vyslovení chlapcova jména zčervenala. "Lupin?" "Znáš ho?" Nel už přestávala být překvapená.

Molly přikývla. "Jeho otec pracuje na ministerstvu kouzel jako Arthur,jen na jiném oddělení. Nikdy jsem toho chlapce osobně neviděla, ale James se Siriusem o něm často mluví. Nezdá se však tak, jak to říct... Neposedný?" Nel se ušklíbla. Neposedný to bylo pro brýlatého a černovlasého Pobertu hodně slabé slovo. "No, je z nich všech asi nejmírnější. Pokud ovšem Peterovi nedáš dost velkou zásobu sladkého... No, ještě jsem se přátelila s Theodorem a Iris, členkou famfrpálového týmu. Oba ale byli letos v sedmém ročníku." "Kdo byl vůbec letos v týmu?" "Hrála si Famfrpál?" "Neblázni!" zasmála se Molly. "Arthur ho má rád." objasnila. "No, kapitán a Chytač zároveň byl James." "To mi Dorea psala." "Střelci byli Archibald Stone, Ryan z pátého ročníku, Iris. Brankářem byl Teddy..." "A Odrážečem byl určitě Sirius, že?" "Přesně tak." "Jaký chudák byl letos s ním?" "Já." přiznala Nel a zasmála se. "Tak to musíš mít svatou trpělivost, zlatíčko." "To spíš Sirius. Co se týče hry docela riskuju. Při posledním zápase mi dokonce vynadal." uchechtla se brunetka, když před ní Molly pokládala talíř s palačinkami. "Tak to budeš asi pěkné číslo." usmála se žena. Nemáš tušení, jak moc velké.

_______________________________________

Děkuji za všechny krásné komentáře, hlasy, přečtení a tak podobně. Moc si toho vážím!

💋🤗💖