Cizinka

Kapitola 49: Zbytečné obavy

"Vylekal si mě." zamračila se na chlapce, když se k němu otočila čelem. "Promiň. Chtěl jsem být originální." nervózně se usmála. Nel nad ním pobaveně zavrtěla hlavou. "A copak si mi chtěl?" zeptala se zvědavě. Chlapec se plácl do čela. Vzápětí si ji přitáhl k sobě do medvědího objetí. Nel prvně zmateně vytřeštila oči, ale rychle se vzpamatovala. Začala mu objetí oplácet. "Bál jsem se o tebe." zamumlal jí chlapec do vlasů. Vykouzlil jí tím úsměv na tváři. "Riskovala si. Myslím tím, jak si ho provokovala." Brunetka se od něj odtáhla. Chtěla mu vidět do očí.

Ta barva jí vždycky brala dech. Kam se hrabou pomněnkové, smaragdové nebo ocelové. Na ty kouzelně medové oči, jež patřily tomuto chlapci, neměly žádné jiné. "Vrátila jsem mu to. Navíc bych prohrála, kdybych ho nerozhodila. Vím, nebylo to zrovna čestné..." "Kdyby si nevyhrála, už bys pravděpodobně ležela na ošetřovně." chlapcovi oči byly plné obav. "Aspoň bych dělala Lily společnost." odpověděla bezstarostně. Vysloužila si tím chlapcův káravý pohled. "Reme, nic se mi nestalo dobře? Potřebovala jsem ho porazit. Pro ten pocit... Já vlastně ani nevím, jak do vyjádřit." rozhodila rukama a kousla se do rtu. "Jen už to nikdy nedělej, dobře? Hrozně jsem se o tebe bál." "Promiň." špitla dívka a tentokrát ona objala jeho. Oba to potřebovali. Alespoň na chvilku zapomněli na vše, co se za poslední den odehrálo.

Jejich objetí přerušil Remus, když se podíval na hodinky. "Za tři minuty nám začíná Přeměňování." oznámil. "U Merlina!" vyhrkla dívka, chytila chlapce za ruku a už ho táhla do učebny, ve které se předmět odehrával. Nemohla si dovolit přijít pozdě. Minerva by jí poradně vynadala. Byla to přísná žena. Dbala na dodržování pravidel. Nel ji nechtěla naštvat. Ne tak brzy. Proto ještě přidala.

Do učebny doběhli akorát. Nel se usadila do volné lavice u okna. K jejímu překvapení se Remus posadil vedle ní. Dívka povytáhla obočí. "Nechceš mě tu?" "To je hloupá otázka, pane Lupine. Jen sem myslela, že sedíš s Peterem." pokrčila rameny. "Ten ale nemá přeměňování." "Tak to jo." přitakala dívka, vytáhla si zápisky a už se věnovala výkladu své drahé tety. Musela uznat, že v jejím podání je Přeměňování záživnější než s profesorem, kterého měla ve své době. Minerva byla skvělá učitelka. A Nel nebyla jediná studentka, která si to myslela.

Přeměňování skončilo a Nebelvírští studenti šestého ročníku měli pro dnešek volno. Skočili si na oběd a dívky poté zamířili na ošetřovnu. Nel se nervozitou kousala do rtu. Strašně bála. Nejvíce toho, že pro ně madam Pomfreyová nebude mít dobré zprávy. Opak byl pravdou.

Jen co dívky na ošetřovnu vstoupily, zavedla je ošetřovatelka rovnou k lůžku jejich zrzavé kamarádky. K radosti dívek seděla zrzka opřená o čelo postele s knížkou v ruce. "Lily!" vykřikla Roxy se Sam zároveň. Vrhly se Lily kolem krku. Nel ne. Ta zůstala stát o kousek dál. Klepala se. "Elly? Copak je?" podivila se Lily.
"J-Já..." zadrhla se brunetka. Zrzka ji obdařila láskyplným úsměvem. "Pojď ke mně." Brunetka už na nic nečekala. Přistoupila k zrzce a pevně ji objala. "Mam vás ráda. Všechny." usmála se na své kamarádky Lily. "Hromadné objetí!" vypískla Sam. Ve změti rukou, nohou, hlav a dalších části těl, se Nel cítila znovu šťastná. Všechny obavy z ní opadly. Lily vypadala v pořádku. Usmívala se. Brunetka však tušila, že se alespoň částečně jedná o masku. Lily by to ale nepřiznala, a tak se o tom Nel ani nezmiňovala. Věděla, že až přijde čas a Lily bude připravená, všechno jí to poví. Najednou pocítila silnou touhu promluvit si s někým o své minulosti. Už dlouho se utápěla ve smutku nad smrtí svého bratra. Nikdy o tom nemluvila. Teď se chtěla o své břemeno s někým podělit. Příliš se však bála odsouzení. Smutně se usmála na svou zbabělostí a dál se oddávala této chvíli. Statečná to Nebelvírka.