Cizinka

Kapitola 76: Někdo to ví

Přesně v sedm hodin čekala na kluky ve společenské místnosti. Oblečená v uniformě a s taškou přes rameno si nervózně podupávala nožkou. Poberti samozřejmě nemohli přijít včas. To by ani nebyli oni. Naštěstí měli jen pět minut zpoždění a jelikož byla dívka nervózní, odpustila jim to. Nechtěla se zbytečně rozčilovat. Kluci měli mizernou náladu a dívka na tom nebyla jinak. Všem jim chyběl hnědovlasý chlapec, jež právě ležel na ošetřovně po těžké noci. Bez pozdravu, bez jakéhokoli slova či gesta, společně vyšli z Nebelvírské věže a vydali se tam, kam je táhla jejich srdce.

"Počkej tady, krásko." šeptl k dívce černovlasý chlapec kousek od lůžka, které se skrývalo za bílou zástěnou. Přikývla. Ani ji nenapadlo protestovat. Zůstala tedy stát na místě a čekala, co se bude dít dál.

Chlapci se patřičně přivítali se svým kamarádem. Remus zněl unaveně. A to hodně. "Musíme ti něco říct..." začal opatrně James. "To počká." přerušil jej Remus. "Siriusi, viděl si ji?" "Jo." odpověděl okamžitě chlapec. Ani se nemusel zamýšlet nad tím, o kom to jeho kamarád mluví. Bylo to víc než jasné. "Zlobí se?" "Neodpověděl si jí, Reme." povzdechl si černovlásek. "Já vím." "Nevěděl si, co jí máš říct?" "Tak to není. Jen... Nemůžu jí říct, že se dočká, když ani neví, že by čekala na zrůdu." Nel se musela hodně ovládat, aby nezačala křičet, že on není žádná zrůda. "Měl bys ji nechat, aby to posoudila sama." Tohle Nel překvapilo. Ještě večer po ní James chtěl, aby nechala jeho kamaráda jít a teď? Protiřečil si. A možná o tom ani nevěděl.

"Nemůžu. Bála by se mě, Jamesi. A to bych neunesl. Stačilo mi to zklamání, které se jí odráželo v očích, když jsem mlčel. Bude lepší, když se to nikdo nedozví." "Eh... To je trochu problém." "Víš, Náměsíčníku, někdo na to přišel a dneska se prořekl." přidal se k Jamesovi Sirius. Remus se rozkašlal. "Cože?!" "Neřvi, je tady." Hnědovlasý chlapec těžce polkl. Sirius natáhl ruku k zástěně. "Pojď k nám." vybídl dívku. Ta se zhluboka nadechla. Obešla zástěnu a ukázala se tak medovým očím. Chlapec rychle zamrkal a otevřel ústa, aby něco řekl. Nel však byla rychlejší. "Než začneš s tím, že bych se tě měla bát, tak tě chci předem upozornit, že je to předem prohraný boj." její hlas zněl odhodlaně a rozhodně. Dívala se chlapci do očí a ani na vteřinku neuhla pohledem. "A jestli ještě někdy řekneš, že jsi zrůda, tak se neudržím a jednu ti střihnu, Lupine."