Cizinka

Kapitola 52: Únava

Venku byla stále ještě tma, když se na nočním stolku v ložnici dívek šestého ročníku, rozdrnčel budík. "Né!" kníkla blonďatá dívka a hlavu si schovala pod polštář. Černovláska si hlasitě povzdechla a rozespale se posadila na posteli. Poslední dívka, jež se v pokoji nacházela, otevřela oči a při pohledu na své vyčerpané kamarádky se ušklíbla. Ona na tom byla hodně podobně. Když se večer vrátila do ložnice, holky ještě nespaly. Seděly na její posteli a s nesouhlasným pohledem ji pozorovaly. Jedna z nich to ovšem hrála. Roxy byla ráda, že je Nel šťastná. Tento fakt jí stačil. Nic jiného ji nezajímalo. Sam to ovšem viděla jinak. Remusovi nevěřila a nijak se tím netajila. Brunetka to ovšem přešla bez poznámky a téma rozhovoru odvedla na onu blondýnku a chlapce, který se jí líbil. Dívky si dlouho povídaly. Spát šly až kolem čtvrté, takže nebyli divu, že po třech hodinách spánku nejsou nijak čilé.

Jedna po druhé provedly raní hygienu, učesaly se, oblékly se a Sam s Nel se ještě trochu nalíčily. Blondýnka si nanesla velkou vrstvu korektoru pod oči, ve snaze zakrýt kruhy z nevyspalosti. Tím se brunetka naštěstí zabývat nemusela. Kruhy pod očima se jí dělaly jej výjimečně a ona za to byla vděčná.

Na snídani se doplazily jako partička smrtek. Jinak se to snad ani popsat nedalo. "Ani po párty nabývám tak vyšťavená." stěžovala si Sam, když se natahovala po nějakém šátečku. "To mi povídej." zamumlala Roxy, která si rukou podpírala hlavu, aby jí nespadla do talíře. "Mohlo by to být i horší." obdařila dívky slabým úsměvem Nel, která se po cestě z koleje trochu probrala. "Mluv za sebe." zabručela Sam a naprázdno cvakla zuby. Unaveně zamrkala, než jí došlo, co se stalo. Nevrle si otřela marmeládu z tváře. Nel vyprskla smíchy. Celou dobu blondýnku pozorovala a její pohled, když si uvědomila, že se šátečkem netrefila do úst, ale do tváře, byl k nezaplacení.

"Možná ste se na to dneska měly vykašlat." zamumlala brunetka při dvouhodinovce lektvarů. Vyučování se sice chýlilo ke konci, ale její kamarádky nevypadaly na to, že by to vydržely. "To je teď jedno." odmávl její poznámku Roxy a do přihodila do svého kotlíku další ingredienci. "Ještě není pozdě." zvedla hlavu ze stolu blondýnka a hlasitě zívla. "Ale je." zarazila ji černovláska s pohledem upřeným na jakousi hustou směs, jež se nacházela v jejím kotlíku, místo průzračné tekutiny. Sam na tom byla ještě hůř. Na dně kotlíku měla jakousi černou a zapáchající hrudku. Nel se narozdíl od dívek zatím dařilo. Sice neměla nejmenší ponětí, o jaký lektvar se jedná, postupovala ovšem přesně podle pokynů profesora Křiklana a k jejímu překvapení se jí to dařilo. V lektvarech byla sice dobrá, ale při únavě, která jí už od rána tížila, by se ani nedivila, kdyby vyhodila kotlík do vzduchu. Jí se to sice nepovedlo, za to Siriusovi ano. To se ovšem neobešlo bez Jamesova záchvatu smíchu, Remusova protočení očima a profesorovi poznámky, že se něco očividně pokazilo. Vážně? Ani bych neřekla.

Konečně se ozvalo Neliino vytoužené zazvonění. Jelikož se za Lily stavila již o odpolední pauze, měla zbytek odpoledne volný. Rozhodla se využít posledních teplých dnů, skočila se do ložnice převléci a pak už si to spokojeně štrádovala směr školní pozemky.