Cizinka

Kapitola 149: Žárlivá Střelkyně

Sobota. Den, kdy si obvykle chcete přispat. To by vám to ovšem trenér kolejního týmu musel dovolit. Když se v šest hodin rozlehl dívčí ložnicí drnkot brunetčina budíku, dívky sborově zaskučely. "Vždyť není škola." fňukala blondýnka. "Omlouvám se. Mám trénink." Nel se vyhrabala z postele, vytáhla ze skříně oblečení na famfrpál a zmizela v koupelně. Když se vrátila do pokoje, vlasy měla stažené v rozpadajícím se culíku a v ústech strčený kartáček. "Co se děje?" zeptala se jí rozespalá zrzka. Brunetka jen ukázala na své vlasy. Lily se zasmála a ukázala na koupelnu. "Vyčisti si zuby a pak přijď, dobře?" Brunetka ze sebe vyloudila nesrozumitelný zvul, načež se za ní opět zavřely dveře.

Člověk by měl být opravdu vděčný za své přátele. Zvlášť když jsou ochotni zůstat vzhůru a pomoci vám s přípravou po té, co jste je probudili. Je málo takto obětavých a chápavých lidí. Nel měla velké štěstí, že Lily byla jednou z nich. Teď už brunetka stála na hřišti s koštětem v ruce. Vlasy měla zapletená do dvou copů, tváře červené zimou a celé tělo prokřehlé. Trénink ještě ani nezačal, a drobná brunetka už mrzla. "Tak kde je?" podupávala nohou Nebelvírská Střelkyně.. "Mě by zajímalo, kde jsou oba." přidala se k blondýnce Odrážečka. "Copak, Nel? Chybí ti Sirius?" pošťuchovala ji Střelkyně. "Chybí mi Odrážeč, Iris. Nevím, jak ty, ale já jsem zvyklá, že tým brání dva, ne jeden." nenechala se dívka vyvést z míry. Iris přikývla. "Já zapomněla. Ty máš přeci Lupina." Vážně?

Dívčina slova nevyzněla nijak přátelsky. "O co ti jde, Iris?" "O co mi jde? O to, že máš všechno, Nel." odvětila dívka a uchechtla se. "Byla jsi jen obyčejná cizinka, když si sem přišla. Nebo si jí měla být. Jenže ty si hned získala vše, o co jiní musí usilovat i roky. Přátelíš se s dívkami ze svého ročníku, kluci ti padají k nohám a to jak ti ze šestého ročníku tak i starší. Nevidíš to? Máš všechno a já nic."

Brunetka překvapeně zírala na dívku před sebou. "Iris, vždyť..." "Nechápeš to?" "Měla bych? Nevěděla jsem, že se ti Remus líbí, já..." "Lupin? Nebuď směšná." ušklíbla se Střelkyně. "Tak pak nechápu..." následovala dívčin pohled a její oříškové oči spočinuly na svetlovlasém chlapci, jež poletoval u obručí. "Teddy." vydechla Nel. "Konečně ti to došlo? Můžeš mít všechno, co chceš." "Ale on je jen kamarád! Sakra, Iris, proč si to neřekla hned?" "A co jsem měla říct? Že sem se zamilovala do kluka, který miluje tebe? A nepokoušej se mi to vyvrátit. Řekl mi to sám." v jejích očích se objevil náznak smutku. "Měla si mi to říct." přistoupila k ní dívka. "Mohly jsme si odpustit tihle scénu. Jak si sama řekla, já stojím o Remuse." Blondýnka na ní nedůvěřivě pohlédla. "No tak, Iris. Nemám důvod ti lhát." "Máš jich spoustu, Nel. Jenže jsi až příliš čestná." "Jo, to je celá ona." Dívky se překvapeně otočili za hlasem.

Pohledem je propaloval jejich kapitán, po jehož boku stál druhý Nebelvírský Odrážeč. "Člověk se trochu opozdí a vy se pomalu pozabíjíte." "Nedramatizuj to, Dvanácteráku. Jen se trochu poštěkaly." Nel vyprskla smíchy. "Co je?" nechápal chlapec. "Tak my se poštěkaly, Tichošlápku?" Teď už se smál i Sirius. Tak pes mi říká, že po někom štěkám. To je mi ale ironie. Uchechtla se vduchu Nel, když James zavelel k vzletu. Nasedla na koště a odrazila se.