Cizinka

Kapitola 164: Miluj mě

Společenská místnost byla jako vždy nádherně vyzdobená. Drobná světélka poletovala u stropu a poskytovala tak elegantní osvětlení. Drobná brunetka sešla schody jako poslední. Rozhlédla se kolem sebe. Její pohled se zastavil na provizorním baru, u něhož očekávala, že spatří celý Nebelvírský tým. Nespletla se. Chyběl jim jej jeden jediný hráč. A tím byla ona. Co ji však zarazilo, byl hnědovlasý chlapec se zjizvenou tváří, připíjející si Odrážečem a Chytačem. Nel chvilku jen stála pod schody a trojici chlapců pozorovala.

"Nepřehání to už?" Brunetka nadskočila leknutím. "Teddy." vydechla. "Ty mě snad chceš zabít." chytila se za srdce, jež tlouklo neobvykle rychle. "Jak to, že neslavíš?" "Protože tam chybí ten nejdůležitější člověk..." "James tam je." přerušila chlapce. "Já nemyslel Jamese." mrkl na ni chlapec a dívka cítila, jak rudne. "Červená ti sluší. Je to tvoje barva." "Děkuju. To ale tvoje taky. Pravý Nebelvír." usmála se a upravila chlapci límec košile. "To je Lupin taky." kývl světlovlásek k baru. Dívka se při pohledu na vysmátého Remuse musela usmát. "Je mnohem víc, než to. Ale to jsi i ty." pohlédne do tmavých očích, v nichž se zračí smutek. "Ale nejsem víc než on." "Tak to není, Teddy. Mám tě ráda. Hodně si mi pomohl a já si tě za to strašně vážím, ale není to láska." nezněla smutně, spíš lítostivě. Život se světlovlasým chlapcem by byl daleko snazší, než život s mladým vlkodlakem. Někdy ale není snadná cesta tou, kterou se máme dát. Někdy naše srdce rozhodne za nás a my s tím nezmůžeme nic.

Nebelvírský Brankář natáhl ke své spoluhráčce ruku. "Smím prosit?" Dívka mu s úsměvem podala svou ruku a nechala se odvést na taneční parket. Na chvíli si dovolila vypnout. Vnímat jen hudbu a chlapce, jež tancoval naproti ní. Teddy ji navedl do otočky. Dívčiny oči zahlédly hnědovlasého chlapce, jež se opíral o bar a sotva se držel na nohou. Okamžitě se zastavila a pohlédla na Teddyho. "Já..." "Chápu to, Elly. Když bylo zle tobě, tvářil se úplně stejně, jako teď ty. Bál se o tebe, jako ty se bojíš o něj." Brunetka se kousla do rtu. "Bála bych se i o tebe." Chlapec přikývl. "Jen jdi." Nel se natáhla k chlapcově uchu. "Jednou potkáš tu pravou a budeš tak šťastný, jak jen to půjde. To ti jako jasnovidka můžu slíbit." políbila je na tvář, načež se tak rychle, jak jí to jen vysoké podpatky dovolily, rozešla k vysmáté dvojici u baru.

Zastavila se těsně u nich. Nevědomky pokroutila hlavou nad stavem, ve kterém se chlapci nacházeli. "Krásko!" všiml si jí jako první černovlásek. "Dej si s námi panáka!" vykřikl a vzápětí objednal čtyři panáky. "Ne, Siriusi, díky. Někdo musí zůstat střízlivý, aby vás dostal do postele." "Mu-Musíme t-tu... Uklidit." dostal ze sebe z těžka Remus. "Ty už nic uklízet nebudeš, Reme. Půjdeme teď spolu nahoru a ty zalezeš rovnou do postele, dobře." chlapec přikývl. Dívka jej podepřela a společně vyrazili po schodech k chlapeckým ložnicím.

Chlapec okamžitě padl na postel. Dívka se na něj jen soucitně usmála. Posadila se na postel. "Viděl... J-jsem tě tančit s... S Woodem." "Jo, to je možné." přitakala dívka nechápaje, kam tím chlapec míří. "Jsi s s ním šť-šť... Šťastná." Na to neměla dívka co namítnout. "Nemůžu po t-tobě chtít, abys mě milovala..." chlapec se chytl za svou bolavou hlavu a vyhoupl sr do sedu. Dívka jej konejšivě hladila po zádech. "Nemůžu jen tak říct miluj mě a čekat, že se to stane." Neljej pohladila po tváři a donutila ho pohlédnout do jejich oříškových očí. "Ale já tě přeci miluju, hlupáčku." usmála se. "Tebe a nikoho jiného." "Taky tě miluji, Nellie." zašeptal hnědovlásek, načež si opřel hlavu o její rameno. "Hrozně moc."