Cizinka

Kapitola 109: Pozvání mezi knihami

Velká síň byka narvaná k prasknutí. Dívky se usadily na kraj stolu, kousek od Pobertů, ke kterým se už nevešly. Nel to tentokrát nijak nevadilo. Byla stále trochu přecitlivělá a bála se, že by si toho některý z kluků všiml. A o to rozhodně nestála.

"Co budeme dělat po snídani?" "Obědě." opravila černovlásku zrzka. "Cože?" "Po obědě, Roxy. Snídani jsme zaspaly." "A jo." praštila se do čela. "Co budeme teda dělat po obědě?" zeptala se tentokrát správně. "Já půjdu do knihovny." "Proč?" podivila se blondýnka. "Potřebuju si napsat pojednání na Lektvary a esej na Přeměňování. Potom se chci stavit za tetou. Už jsem s ní delší dobu nemluvila." kousla se do spodního rtu brunetka a na talíř si nandala tři lívance. "Jíš vůbec něco jiného?" zasmála se Lily. "Jo. Včera jsem měla palačinky. Teda myslím." "Je to dost pravděpodobné. Ty máš k snídani skoro pořád." "A taky k obědu a večeři." souhlasila s Roxy Sam. "No jen si ze mě dělejte srandu." protočila očima Nel a pustila se do jídla.

"Nechápu to. Jí takhle a nepřibere ani kilo. Není to fér." postěžovala si blondýnka. "Famfrpál." mrkla na ni Nel. Byla to pravda. Při hraní spálila spoustu kalorií a už je nestihla doplnit. Byla za to ráda. "Že bych začala taky hrát?" zauvažovala Sam. To vyvolalo i černovlásky záchvat smíchu. "Neumíš ani pořádně létat." připomněla jí Lily. "No a? Brácha to taky zvládá." "Theo ale umí létat, Sam. Ty by si hned spadla z koštěte." "Vtipné. Opravdu." odpověděla Sam poněkud uraženě. "Můžu tě učit." nabídla jí Nel. "Fakt?" "Jasně. Ty mě oblékáš a já tě naučím létat. To je fér obchod, ne?" "To teda není. Ty máš styl, Elly. Sam se opravdu na koštěti sotva udrží." zkoušela brunetku varovat Lily. Ta ji však neposlouchala. "Určitě to nebude tak zlé." "Když myslíš..." zapochybovala zrzka, ale raději už dále mlčela. Dívky se dohodly, že si odpoledne zalétají a až potom půjde Nel do knihovny. Čekala, že se ke svým úkolům dostane pozdě odpoledne. To se však nestalo.

"Končím!" zvolala po deseti minutách Sam, když už ji Nel musela podruhé zachytit kouzlem. "No... Lily nebyla daleko od pravdy. Opravdu ti to moc nejde. Ale není to nic, co by si nezvládla vypilovat." snažila se brunetka svou kamarádku povzbudit. "Jsem marná, Elly. S tím nic nemůžeš." "Můžeme zkusit běhání." navrhla Nel a tím si vysloužila blondýnčin široký úsměv. "To by šlo." "Tak super. Večer se dohodneme, dobře? Teď už musím jít." oplatila dívce úsměv Nel a už si uháněla do pokoje pro věci a poté rovnou do knihovny.

Zalezla si do odlehlé části knihovny a pustila se do práce. Když měla konečně hotovo, zaklapla otevřenou knihu a uklidila ji, stejně jako ostatní, do police, kde ji našla. "Hledal jsem tě." "Merline!" nadskočila leknutím a chytila se za srdce. "Sakra Teddy... Proč mě pořád děsíš?" zasmála se. "Popravdě? Baví mě to." zazubil se na ni. Brunetka protočila očima. "Jednou z tebe omdlím." "To jsem až tak krásnej?" "Merline! Teď si zněl jako Sirius." ušklíbla se. "Au. Tak to bolelo." "Pravda bolí." mrkla na něj Nel. "Upřímná, jako vždy." "Celá já." "Jo. Celá dokonalá ty." Brunetka cítila, jak se jí do tváří hrne krev. "Proč si mě hledal?" zeptala se ve snaze skrýt své rozpaky. "Chtěl jsem se tě na něco zeptat." "Aha. Tak se ptej." usmála se na něj. Teddy se zhluboka nadechl, než jí položil otázku, na níž neměla odpověď. "Nešla bys se mnou na ples?"

_______________________________________

Tady to pro dnešek ukončíme. 😉 Dobrou noc 🌙 💖🤗💋