Cizinka

Kapitola 180: Tři

Mollyiny otázky byly odloženy na neurčito, jelikož do kuchyně vtrhli dva hladoví zrzci, kteří se dožadovali své snídaně. Molly nejprve nandala chlapcům a brunetce palačinky z předešlého dne, než odešla pro nejmladšího ze svých synů. "Uš ši můjeme hlát?" "Prvně sníme snídani." odpověděla chlapci brunetka, načež se pustila do jedné palačinky.

Když se Molly vrátila do kuchyně s rozespalým zrzkem v náruči, naskytl se jí zajímavý pohled na trojici u stolu. Nel s Charliem do sebe ládovali jednu palačinku za druhou, jako by si dávali závody, zatímco Bill palačinky pozoroval se zamyšleným výrazem. "Zlatíčko, tobě to nechutná?" optala se baculka svého nejstaršího synka. Ten sebou polekaně trhl, načež se do jedné palačinky zakousl. "Chuá." zamumlal s plnou pusou a svou drbnou ručkou zamával nejmladšímu členovi domácnosti. Ten, jako by jej ani nevnímal, se natoval po lžičce. Molly mu ji tedy podala, položila na stůj talíř s kaší a usadila se na židli s chlapečkem na klíně. Percy neváhal, nabral si pochoutku, jež mu maminka připravila a strčil si lžíci do úst, div ji nespolkl. Nespokojeně mlaskl, když mu trocha kaše stekla po bradě. "Otřu ti, Percy." natáhla žena k chlapci ruku s kapesníkem. Zrzrk jí jej však vzal a pokoušel si pusinku otřít sám. Akorát to však jen zhoršil.

Při pohledu na ty tři malé broučky bylo dívce jasné, že z nich jednou vyrostou tři naprosto odlišní mladí muži. Možná se budou chvílemi nenávidět, ale přesto budou schopni se jeden za druhého postavit. Bylo to jasné už na první pohled. Molly je vychovávala s láskou, přesto přísně a spravedlivě. Bill na své mladší brášky hleděl s pyšností a starostlivostí zároveň. Byli tak maličcí a přesto z nich sálala velká osobnost. Když si Nel vzpomněla, jak moc se bála, u jaké rodiny nakonec o prázdninách skončí, málem se začala smát. Její obavy byly naprosto zbytečné. I Sam se bála zbytečně. Sam! Měla jsem jí napsat!

"Molly? Můžu na chvilku do pokoje? Měla jsem už včera napsat Sam, že jsem v pořádku." optala se baculaté ženy. "Ale jistě, zlatíčko, jen jdi." "A ši pudeme hlát?" zeptal se Charlie. "Jistě, trpaslíku." s tím vstala od stolu a zamířila ke schodům.

Posadila na židli u psacího stolu. Otevřela klec a pustila Ronnieho. Ten jednou obletěl pokoj, načež se usadil na jejím rameni. Brunetka si vzala pergamen a brk a dala se do psaní.

Dráha Sam,

Nemusíš se o mě bát, jsem v naprostém pořádku. Rodina, u které teď bydlím, jsou Wesleyovi. Jejich tři synové jsou kouzelní. Je to tu fajn, takže se o mě nemusíš bát. Uvidíme se za necelé dva týdny. Pozdravuj Teddyho.

S pozdravem,
Eleanor.

Ps: Tu sovu jsem dostala od tety. Jmenuje se Ronnie.

Vzkaz složila, vložila do obálky a připevnila k noze své drobné sovičky. Pohladila Ronnieho po hlavičce, sdělila mu dívčinu adresu a přešla k oknu, které otevřela. "Vrať se brzy." šeptla. Sovička se odrazila od jejího ramene a vznesla se do vzduchu, vstříc cestě za doručením svého prvního dopisu.

_______________________________________

Takže! Máme tu nový rok a já vám do něj přeji jen to nejlepší. Zdraví, štěstí, lásku, spoustu úspěchů,pro ty, co píšou nějaký příběh, tak hodně nápadů a kreativity.

Jsem vám všem neskutečně vděčná, že můj příběh čtete a doufám, že tomu tak bude i nadále. Cizinka se blíží k 200 kapitole, Nel a ostatní po prázdninách nastoupí do sedmého ročníku a my u toho budeme s nimi. Už nějakou dobu uvažuji o nějakém pokračování, ale to je ještě daleko.

Jste úžasní a já si vážím každého hlasu, podpory, komentáře a zpráv. Jsem ráda, že vás příběh ještě neomrzel.

Krásný první den v roce 2018,
Vám přeje

MichaellkaB a Cizinka. 💋🤗💖