Cizinka

Kapitola 13: Kdo jsou Poberti?

Nel vyběhla poslední schody a ocitla se před dveřmi, jež byli označeny kratičkou se jmény obyvatelů pokoje.

6.ročník
Sirius Black
Remus Lupin
Peter Pettigrew
James Potter
Poberti, nepovoleným vstup zakázán!

Poberti? Nel nad tím jen nechápavě zavrtěla hlavou a zaklepala na dveře. Chvilku se nic nedělo. Pak se dveře s hlasitým zavrzáním otevřely. Stál v nich rozcuchaný Remus v pomačkaném oblečení. "Nellie!" "Ahoj, Reme." usmála se dívka, když kolem něj procházela do pokoje. Nacházeli se v něm čtyři postele, stejně jako v dívčí ložnici téhož ročníku. Nel překvapeně vyvalila oči.

Jak se jim to za takovou chvilku povedlo? Remus si všiml jejího pohledu a bezmocně pokrčil rameny. "Nesnáší uklízení." To dívce došlo. Kolem třech postelí se povalovalo oblečení, ručníky, učebnice, věci pro famfrpál a tak podobně.

Každá ze čtyř postelí se něčím lišila. Na jedné ležela deka s červeným povlečením s potiskem zlatonek. James.

Na druhé ležela odrážečská pálka a kolem ní kromě chlapeckého oblečení i několik dívčích kousků. Sirius.

Třetí byla zasypaná hromadou sladkostí a obalů od čokoládových žabek. Peter.

Poslední byla čistá, zastlaná, ale bylo znát, že na ní před chvíli někdo ležel. Na nočním stolku ležel stoh knih a tabulky čokolády. Rozcuchaný Remus.

Nel se ještě jednou rozhlédla po pokoji. Čekala, že v něm spatří Petera. K Neliinu překvapení tu nebyl. Otočila se na Rema.

"Proč má Sirius dívčí oblečení?" zeptala se na první věc, která ji napadla. Remus si povzdychl. "Je to Bradavický casanova, jak už tě Lily varovala. Spousta lidí by ho spíš nazvala děvkařem." přiznal poněkud nešťastně chlapec. Očividně to slovo nerad používal. "Střídá dívky jako ponožky." "To nevysvětluje to oblečení." "Ale vysvětluje." trval na svém Remus. "Jsou to věci, které tu ty dívky zapomněly." "Nechává si je jako trofeje?" zděsila se Nel. "Ne, tak hrozný zase není, neboj se." uklidňoval ji Rem. "Je to v celku užitečné. Obvykle jsou ty věci srovnané v jedné poličce a když je tu nějaká návštěva a potřebuje se převléci, může si něco vzít. Na konci roku to ale musíme odvést. A jelikož to jsou věci po Siriusových návštěvách..." "Chápu." přikývla Nel. "Tak ty věci uklidíme, ne?" na nic nečekala, vytáhla si z kapsy hůlku a lehce s ní mávla. Dívčí oblečení se vzneslo do vzduchu. "Emm... Reme?" "Dej to do mojí." ukázal na jednu ze skříní. Nel na nic nečekala. Znovu mávla hůlkou. Skříň se otevřela, oblečení se poskládalo a spořádaně uložilo do jedné prázdné poličky.

"Oni si ale zvládnout uklidit, no ne?" "Souhlasím. Přeci po nich nebudeš uklízet." přikývl Remus. "To děláš ty, co?" ušklíbla se Nel. "Ano." zasmál se Remus. Usadil se na svou postel a dívku pozoroval. "Copak?" oslovila ho Nel, když už z jeho pohledu začínala být nervózní. "Nikdy jsem tu dívčí návštěvu neměl." zacukaly mu koutky. "Ooo. Jsem první?" Chlapec přikývl. "Tak to je mi ctí." lehce se poklonila, čímž chlapce rozesmála.

"Pojď si sednout." pobídl ji, když byl schopen slova. "Díky." mrkla na něj Nel a usadila se proti němu. "Můžu pár otázek?" Rem sebou trochu trhl. "Pokud nebudeš chtít odpovědět, nemusíš. Potřebuju se v pár věcech zorientovat." "Ptej se." vyzval ji. "Poberti. To stojí na dveřích. Nechápu." Rem přikývl. "Co chceš vědět?" "Všechno?" hádala Nel. Chlapci znovu zacukaly koutky. "Jsme to my čtyři. Naše přezdívky jsi už zaslechla." Nel přikývla. "Namesíčník, to jsem já. Tichošlápek je Sirius. Dvanácterák James a Červíček je Peter." "Proč se ptát nebudu. Tuším, že je to vaše tajemství." Jak předpokládala, Remus přitakal. "Jsme vtipálci, průšviháři. Vymýšlíme různé žertíky a vtípky. Hlavně na Zmijozelské, školníka a jeho kočku, paní Norrisovou." "To je ta kočka?" ujistila se dívka. "Ano. Občas jí přebarvíme kožich a tak podobně. Ona je Filchova, to je ten školník, práva ruka. Je to práskačka." "Aha." "No. Nevím, co víc říct. Možná tak ještě to, že o většinu bodů přijde Nebelvír kvůli nám, a že trháme rekord ve školních trestech. To bude asi tak všechno." "A jako správná parta máte svá tajemství." "Chytrá holka."