Cizinka

Kapitola 58: Tajemství kufru

Jediné, co teď drobná brunetka potřebovala, byl klid objetí. Objetí jednoho konkrétního chlapce. Obojí jí bylo dopřáno. Hnědovlasý chlapec ji vzal do náruče a odnesl ji do nejbližší, nepoužívané učebny. Nel se nebránila. Podlamovala ze jí kolena a ona se cítila slabá. Neměla sílu se vzpouzet. Schoulila se mu tedy v náruči a čekala, až chlapec promluví.

Remus však zarytě mlčel. Zavřel za nimi dveře. Usadil se na jedné lavici a dívku si posadil do klína. Objímala jej kolem krku. Jemně jí hladil po zádech a čekal, až se dívka uklidní.

Po několika minutách se od chlapce trochu odtáhla. Zůstala mu však stále sedět na klíně a dlaněmi se opírala o jeho ramena. "Nemůžu." promluvila jako první. Remus stále mlčel. Čekal. Dával ji prostor, aby si dostatečně utřídila myšlenky. "Nemůžu znovu hrát." "Kvůli Kevinovi?" "Částečně." špitla. "Vysvětli mi to." vybídl ji. Zhluboka se nadechla. "Kevin nebyl jen můj bratr, Reme. Byl to druhý Odrážeč. Můj parťák. Musíš věřit celému svému týmu, jinak to nikam nedotáhneš. Střelci, brankář a Chytač se spoléhají na mě a druhého Odrážeče, že je ochráníme před Potlouky. Všichni se spoléháme na Brankáře, že nepustí příliš branek, na Střelce, že dají co nejvíce gólů a na Chytače, že jako první chytí zlatonku. Já se, mimo jiné, musím spolehnout na úsudek druhého Odrážeče." povzdychla si. "Na Keva jsem se spolehnout mohla. Věděla jsem, že udělá přesně to, co bych udělala já. Jenže..." Teď už to Remus chápal. "Kevin tu není. Musela by ses spoléhat na někoho jiného." Dívka přikývla. "Musela bych se spolehnout na Siriuse."

Ta myšlenka se jí zdála směšná. Když se s ním seznámila, říkala si, že on se nikdy jejím kamarádem nestane. Teď by ho tak byla schopná vnímat. Ale věřit mu? Svěřit mu své bezpečí? Ostatní členové týmu mu věřili. Jinak by s ním nemohli hrát. Tak proč ona ne? Odpověď byla snadná. Ona nebyla schopna věřit nikomu. Nebo si to alespoň myslela.

Pohlédla do chlapcových medových očí a ztěžka vydechla. Byla schopná lidem věřit. Jednomu totiž věřila. Věřila chlapci, v jehož očích se neustále ztrácela. "Potřebuji za tetou." promluvila nakonec.

Remus ji doprovodil před učebnu Přeměňování, kde ředitelka jejich koleje momentálně měla mít hodinu. "Zvládneš to sama? Mám ještě dvě hodiny." Nel přikývla. "Jen jdi." s tím zaklepala na dveře. Nečekala na odpověď a vstoupila dovnitř. Sedmáci měli očividně dvouhodinovku. "Potřebuju koště." promluvila klidně. Všichni se po ní zmateně podívali. Profesorka překvapeně vzhlédla. "Co prosím?" "No bez koštěte nemohu létat." ušklíbla se. Minerva pozvedla obočí. "Znamená, že sis to rozmyslela?" Nel zavrtěla hlavou. "Prvně musím zjistit, jestli se vůbec udržím na koštěti. Až potom můžu o hraní Famfrpálu začít uvažovat. Stejně nechápu, proč mě do toho nutíte, když ani nevíte, jestli umím létat." "Prozradila mi to tvá babička." odpověděla nezaujatě profesorka. Nel se chytla za hlavu. "Co všechno ti v tom dopise nenapsala." pokroutila pobaveně hlavou. "Tak co to koště?" Profesorka pokrčila rameny. "Budeme pokračovat v hodině." vybídla studenty profesorka. Její neteř to vzala jako výzvu k opuštění učebny. Vydala se tedy ke dveřím. "Měla by ses podívat na dno svého kufru." Brunetka se zmateně otočila na svou tetu. Ta už se však věnovala své práci. "Omlouvám se za vyrušení." pronesla do ticha a opustila učebnu.

V pokoji na ni čekala Lily. "Kde si byla? Strašně jsem se bála!" "Teď ne, Lily." mávla netrpělivě rukou dívka. Zpod postele vytáhla svůj kufr a otevřela jej. Než si Nel začala balit, opatřila jej Minerva nezjistitelným zvětšovacím kouzlem, aby si sebou dívka mohla zabalit vše, co chtěla a potřebovala. Teď se sehla ke kufru a natáhla se co nejdál dokázala. Její prsty omotaly kolem násady. Opatrně vytáhla koště ze svého kufru a překvapeně zamrkala. Tohle koště znala. V době, ze které pocházela, měla velmi podobné. Jednalo se o Nimbus. Byla to jedna z nejznámějších značek košťat. Nel je měla vždycky nejradši. Jednalo se o nejnovější model této doby. Když Nel bylo čtrnáct, vyšlo koště s podobným vzhledem. Rodiče jí ho tehdy koupili k narozeninám. Její bratr dostal o rok později nový model a Nel jej mohla dostat také. Nestála o to. Milovala své koště a stejně tak milovala i tohle. Na první pohled jí přirostlo k srdci. Nebylo nijak překládané. Ocas byl strategicky zastřihnut, takže se s ním daly řezat ostré zatáčky. Přesně to dívce vyhovovalo. S posvátnou úctou na koště hleděla.

Z transu ji vytrhla až Lily, když si k ní přisedla na zem. "Nejnovější Nimbus, že?" Nel povytáhla obočí. Jak to ví? Lily nebyla zrovna znalkyní košťat. "Potter o něm furt básní."chlapcovo jméno znechuceně vyprskla. "Nemůžu uvěřit, že mi ho teta koupila." vydechla stále zaskočená Nel. "Vyzkoušíš ho už?" pobídla brunetcu zrzka. Dívka se zvonivě zasmála. "Proč ne." mrkla na svou kamarádku. Rychle se převlékla a už vybíhala z pokoje. "Eleanoro! Koukej okamžitě zpomalit! Nemáš se namáhat!"

Nel vyběhla na školní pozemky. Sevřela násadu koštěte v ruce. "Co se děje?" podivila se udýchaná zrzka, když k ní doběhla. "Je to dlouho." zamumlala brunetka a nasedla na koště. "Ani nevím, jestli se na něm ještě udržím." "Uvidíme." Nel se ušklíbla. Lily měla pravdu. Tohle se dalo zjistit jen jediným způsobem. Zavřela oči a odrazila se od země.