Cizinka

Kapitola 11: LESR

Nebelvírská společenská místnost vypadala stejně jako v době, ze které pocházela Nel. Remus vysvětlil prvákům, kde se nachází jejich ložnice a dal jim několik pokynů pro první dny. Pak už se prváci rozutekli najít své pokoje. "Tak, co kdybych ti ukázala, kde budeš bydlet ty?" navrhla zrzka. Nel se usmála. "Víš, kde mám pokoj?" podivila se. "Jistě." odpověděla pohotově zrzka, chytla Nel za zápěstí a už ji táhla ke schodišti, které vedlo k dívčím ložnicím. "Nellie!" křikl za dívkami chlapec. Lily jako na povel zastavila. Zůstala stát zády ke dvojici. Ačkoli stále svírala dívčino zápěstí, chtěla jim dát alespoň trochu soukromí. "Stačíš se pak u nás?" zeptal se trochu nejistě. "Dneska by to mohlo být ještě bezpečné. Zítra už to bude hotové minové pole." zakřenil se. Byl hrozně roztomilý, když byl nervózní. "Jistě. Ale bude mě tam muset doprovodit můj průvodce." "Zapomeň!" vyhrkla Lily a na nějaké soukromí už ani nepomyslela. "Mohla bych se ztratit." "Bude tam Potter." fňukala Lily. "A co jako?" nechápala brunetka. Podle toho, co o Potterových slyšela, se ti dva hluboce milovali. Pravda, byl tam nějaký háček. Ale Nel si bohužel nedokázala vzpomenout jaký.

"Pořád mě zve na rande." Nel pozvedla obočí. Chlapec, jež stál pod schody a pozoroval dvojici dívek, se musel hodně přemáhat, aby se nerozesmál. Lily si založila ruce na prsa. "Nechci s ním jít." "Proč?" "Je to Potter!" Nel rozhodila bezmocně rukama. "Tohle mi budeš muset ještě vysvětlit. Ztrácím se v tom a ty zapomínáš, že se známe asi třicet minut. Nevím, jaký je tvůj vztah s Potterem... Neměla jsem na mysli, že je romantický. Myslela jsem to obecně." dodala, když vydělala, že se zrzka chystá protestovat. Remusovi na rtech pohrával úsměv. Nel dokázala velice přesně odhadnout, co si Lily myslí a pohotově podle toho reagovala. Lily byla horká hlava. Dokázala pěkně vybuchnout a její kamarádky si s tím nevěděly rady. Teď se tu však objevila tajemná dívka, jež by mohla zrzku trochu mírnit. To by nemuselo být na škodu. Možná se tak vyhnou Lilyiným a Jamesovým hádkám. Remus by to ocenil. Už ho z toho jejich věčného dohadování bolela hlava. "Reme!"

Chlapec sebou cukl. Rychle vzhlédl k zrzavé dívce, jež se na něj škodolibě šklebila. To nemohlo znamenat nic dobrého. "Byl jsi úplně mimo." usmála se pobaveně Nel. "Promiňte, říkaly jste něco?" "Jen, že jí dovedu před dveře a pak se vypařím." Chlapec se spokojeně zazubil. "Mám ale podmínku." "Jakou?" "Vrátí se mi v původním stavu. Black se jí ani nedotkne." Jako by se stalo. Pomyslel si chlapec. "Spolehni se, Lily." "Tak zatím, Reme!" stačila ještě křiknout Nel, než mu zmizela z dohledu. S vítězoslavným úsměvem zamířil do svého pokoje. V duchu se modlil k Merlinovi, aby se tam ještě dalo dýchat...

Lily za sebou Nel doslova táhla. Zastavila se s ní až před dveřmi v nejvyšším patře Nebelvírské věže. "Tak, jsme tu." ukázala na dveře. Neliinu pozornost upoutala cedulka, jež na nich byla přidělaná.

6.ročník
Lily Evansová
Eleanor McGonagallová
Samantha Woodová
Roxanne Druelová

Lesr. Proběhla Nel hlavou první písmena dívčích jmen. "Připravená?" zeptala se jí zrzavá dívka. Počkala, až Nel přikývne a teprve potom otevřela dveře do pokoje. Vešla jako první a Nel ji následovala. "Lily!" vypískly naráz dvě dívky a vrhly se na zrzku. Ta je s radostí objala. Když se jí podařilo od nich odtrhnout, přistoupila k nervózní Nel. Teď se mělo ukázat, zda sem zapadne. "Holky, tohle je Eleanor McGonagallová. Elly, tohle je Sam." ukázala na vysokou blondýnku s šedýma očima. "A tohle je Roxy." představila černovlásku, jež byla o trochu menší než blondýnka, o trochu vyšší než zrzka a o půl hlavy vyšší než Nel, která měřila necelých sto sedmdesát centimetrů. "Ahoj!" pozdravily dívky společně. "Ahoj." oplatila jim Nel a nejistě se usmála. To už ji však dívky drtily v medvědím objetí. Odtáhly se a zasmály se překvapenému výrazu, jež se usídlil na brunetčině tváři. "U vás se neobjímalo?" zasmála se Roxy. "To ano, ale já se lidem od jisté doby stranila." "Od jaké doby?" zeptala se jemně Lily a stiskla povzbudivě Neliinu ruku. "Od doby, co zemřel..." zlomil se jí hlas. Zavřela oči. Uklidnila se. Podívala se dívkám do očí. "Od doby, co zemřeli mí rodiče." Tímto si vysloužila hromadné objetí. "Díky, holky." zamumlala, když ji pustily. Rychle si utřela neposlušné slzy. "Je mi to líto, Nel." zašeptala Lily. Brunetka jí věnovala smutný úsměv. "Ale teď jsem tu. Už od chvíle, co jsem se nastěhovala k tetě, profesorce Mcgonagallové, je to lepší." usmála se. "Vůbec tomu nerozumím. Ještě před prázdninami jsem se nedokázala upřímně usmát a teď to jde." "A kdyby to někdy nešlo, tak přijdeš za námi a my už si s tím nějak poradíme." Samantha ji krátce objala. "Společně to zvládneme." přikývla Roxy. "Pamatuj si, že na to už nejsi sama. A nikdy už ani nebudeš." dodala Lily s širokým úsměvem.

Tohle Nel povzbudilo. Chuť do života se jí vrátila hned, jak poznala Minervu. Teď však byla odhodlaná pro víc. Nechtěla jen tak žít. Chtěla něčeho dosáhnout. Mít přátelé, kteří vás podrží, je základ. To Nel od Kevina. A ona teď takové přátele získala. Na tom se dalo stavět.