Cizinka

Kapitola 89: Starost Buclaté dámy

Pomalým krokem došli ruku v ruce k obrazu Buclaté dámy. "Dobrý den." pozdravil chlapec. Dívka ženě na obraze jen kývla na pozdrav. "Zdravím. Jak se cítíš, drahá?" obrátila se žena na Nel. "Slyšela jsem, že jsi včera omdlela." "Jsem v pořádku, Buclatá dámo. Děkuji za starost." "Ach, to je přeci samozřejmost. Opravdu jsi v pořádku? Přijdeš mi bledá... Co myslíš, chlapče?" přejela Buclatá dáma pohledem z dívky na chlapce, přičemž se pohled na malou chvíli zastavil na jejich propletených prstech. Brunetka se nervózně kousla do rtu. "Omdlela z vyčerpání, dámo. Potřebuje odpočívat. Takže pokud dovolíte, heslo je Chrabrost." povzbudivě stiskl dívčinu ručku. "Tak proč si to neřekl hned, drahoušku?" zeptala se dáma nechápavým hlasem. Nad tím chlapec protočil očima. "Až ti bude lépe, stav se za mnou." "Jistě." přesvědčila dívka dobře si vědoma toho, že nemá jinou možnost než souhlasit.

Obraz se odklopil. Když se Nel však pokusila projít, zadržela ji Remova ruka jež svírala tu její. "Slib mi, že si půjdeš lehnout." "Spala sem celou noc, Remusi. To je víc, než sem naspala za celý týden. Jsem v pořádku. Mohli bychom se jít projít." zamrkala na chlapce ve snaze jej obměkčit. "Nepřipadá v úvahu. Ty si teď zalezeš do postele a pořádně si odpočineš, dobře?" Brunetka si otráveně povzdechla. "Dobře. A teď už pojď." zatáhla Rema za ruku. Ten se však ani nehnul. "Ještě něco mám slíbit?" Tomu se oba zasmáli. "Musím jít najít Siriuse. Kdo ví, co vyvádí." Do dívčina srdce se zabodl osten provinilosti. "Neměla jsem je vyhazovat." "Měla si na to plné právo a oni to moc dobře vědí. Takže se neobviňuj a jdi si odpočinout." v táhl ji do krátkého objetí, načež ji postrčil do Společenské místnosti. "Buď hodná." "Ty taky." mrkla na něj, než se obraz zaklopil a jí už nic nebránilo v tom, jít si lehnout přesně tak, jak slíbila. Možná přeci jen něco ano.

Vzala za kliku a vstoupila do pokoje. Zavřela za sebou dveře a zhluboka se nadechla, aby mohla čelit svým spolubydlícím. Byly tu všechny. "Elly já..." začala blondýnka, jež seděla jako jediná na své posteli. Oči měla rudé, koutky úst svěšené. Ach, Sam. Povzdychla si v duchu brunetka. Posadila se naproti Lily a Roxy, jež seděli na její posteli. Vedle ní bylo volné místo. Pro poslední z nás. "Tak jdeš?" zeptala se dívky, k níž seděla zády. Ta se ztěžka zvedla. Byla nervózní. Bála se, že se na ní její hnědovlasá kamarádka zlobí. "Elly, promiň mi to. Vždyť víš, jak na tom se Siriusem jsme. Nesnášíme se a... Já vím, že mě to neomlouvá..." "Sklapni už." umlčela blondýnku brunetka. "Přehnali jste to. Oba." přísným pohledem si dívku přeměřila. Ztěžka vydechla. "Ale to i já." položila Sam ruku na rameno. "Nemám právo vám do toho mluvit. Byla jsem jen podrážděná. Opravdu špatně spím a to se na mně taky podepsalo. Potřebovala jsem klid. Prostě jsem se neudržela. Takže se omlouvám." "Nezlobíš se na mě?" blondýnka vypadala hodně překvapeně. "Ne, pokud se ty nezlobíš na mě." Odpovědí jí bylo objetí. Aspoň, že tak.

Holky se pak pustily do vyprávění toho, co se během toho večera a rána stihlo stát. "To se dalo čekat." "Vidíš, Lily? My ti to taky říkaly." usmála se vítězoslavně černovláska. "Kdyby to to pako aspoň nezařvalo na celou velkou síň..." stěžovala si Lily. Byla celá rudá vzteky a Nel se jí ani trošku nedivila. Nebyla by na tom jinak kdyby ji nějaký chlapec pozval na ples pokřikováním při snídani. Uškrtím ho. "Elly?" "Ano, Lily?" "Co se stalo, když odešel i James s Peterem?" "Jak víš, že odešli?" pokusila odvést pozornost své kamarádky jinam. "Dohnali nás." mávla nad tím zrzka rukou. "Co se teda dělo dál?" Sakra. "Nic. Co by se mělo stát?" "Ale no tak, Ell. Nezapírej. Záříš jako sluníčko." "Lily má pravdu. Máš skvělou náladu,pořád se usmíváš... To nebude jen tak." "Ale je, Sam. Vážně. Jen jsem se konečně vyspala. Usmířily jsem se. A tohle." ukázala na své tři spolubydlící. "Tohle je prostě fajn. Po dlouhé době se zase cítím skvěle. A i kdyby jen na chvíli, tak jsem za to ráda." zakončila s širokým úsměvem. Sam s Roxy přikývly, očividně potěšené tím, co pro brunetku znamenají. Zrzavá dívka na ni však upírala nesouhlasný pohled a Nel bylo jasné, že jí to nevěří. Přesto, že mlžila nerada, na pravdu bylo ještě brzy. Příliš brzy.