Cizinka

Kapitola 77: Zrůdy

Ticho. Sirius s Jamesem a Peterem někam zmizeli. Moudře vyklidili pole. "J-Já..." "Ne. Ty si už možnost mluvit měl a mlčel si. Teď budu mluvit já." přerušila jej rázným hlasem. "Nebylo to ode mě fér. Ani jsem si neuvědomila, že bude úplněk. Neměla jsem na tebe tak vyjet. Naopak." povzdychla. "Měla sem při tobě stát a snažit se ti to ulehčit, i když vlastně ani nevím, jestli to jde..." pochodovala sem a tam a frustrovaně rozhazovala rukama.

"Každopádně nechápu, proč mě od sebe odháníš. Ne! Ani nezkoušej namítat, že jsi nebezpečný!" umlčela jej rychle a přísně na něj pohlédla. "Nehodlám s tebou trávit čas v Chroptící chýši. Nejsem sebevrah." "Jak to víš?"Muselo to přijít. Téhle otázce se nemohla vyhnout. To však nic neměnilo. Ještě na to nebyla připravená. Povzdychla si. Přisedla si k chlapci na postel a chytila jej za ruku. "Nejsi monstrum, Remusi." zašeptala a stiskla chlapcovi ruku. "To já jím jsem."

Mlčela. "Nechápu." "Jsem jasnovidka, Reme. Vidím budoucnost i minulost. Když jsme si spolu jednou povídali, viděla jsem úryvek z tvého života. Přesněji část úplňku." sklonila hlavu, do očí se jí nahrnuly slzy. "Vím, že to není normální. Jsem zrůda. Vždycky jsem jí byla." špitla. "Nellie." chlapec ji vzal za bradu a donutil ji podívat se mu do očí. "Teď mě dobře poslouchej. Ty nejsi zrůda. Ani monstrum. Jsi úžasná dívka, která si prošla těžkými časy. To, že máš zvláštní moc, tě monstrem nedělá." mluvil tiše. Přesto však jeho slova měla velkou váhu. Zapisovala se dívce přímo do srdce.
"Jsi jiná. Ale to jsem věděl od začátku." slabě se na ni usmál. "Jsme to ale dvojka, že? Oba si o sobě myslíme, že jsme zrůdy a navzájem si to tu vymlouváme." Dívka se zvonivě zasmála. "Ty ale nejsi zrůda." jednou rukou jej pohladila po tváři. "To ty taky ne."

Nel povytáhla obočí. "Taky? Takže uznáváš, že nejsi zrůda?" Remus zavrtěl hlavou. "To není tak jednoduché." "Já vím." přikývla dívka. "Vím to, Remusi. Líp než kdokoli jiný. Chápu, jak se cítíš. Tak strašně jsem se bála, že až ti to řeknu tak..." "Tak co? Jsem horší než ty, Nellie." "Vážně?" ušklíbla se dívka. "To si myslíš ty. Já... Nikdy jsem to nikomu neřekla. Nikomu, kromě rodiny. Teddy to pochopil... Ale říct to někomu..." Wood to ví?" Brunetka přitakala. "Ale neví, co jsem viděla." "Nechtěla si o tom mluvit?" "Chtěla." Chlapec zmateně zamrkal. "Ale s tebou." šeptla. To Remuse zahřálo u srdce.

Chlapec využil toho, že se drželi s drobnou brunetku za ruku. Přitáhl si ji k sobě. Leželi vedle sebe. Nellie měla hlavu položenou na jeho hrudi a poslouchala tep jeho srdce. Remus ji objímal kolem pasu a ona cítila teplo jeho těla. Konečně pocítila to, co jí v Teddyho náruči chybělo. Pocit bezpečí.

_______________________________________

Snad nedostanu násadou na koště 😱😢😁 byla jsem hodná! 😂😍💖

Jinak #14 ve fan fikci? Blázínci jste! 😚💖😍💋