Cizinka

Kapitola 55: Potřebovat se navzájem

Hleděla do Remusových očí a napjatě očekávala odpověď. "To nepůjde, slečno McGonagallová." zamítla její prosbu ošetřovatelka. "Musíte si odpočinou. Přinesu vám lektvary a jakmile je vypijete, půjdete spát." pronesla přísným hlasem. "Madam Pomfreyová, mohl bych tu alespoň zůstat, dokud Nellie po těch lektarech neusne?" Žena si dvojici mladých kouzelníků přeměřila pohledem. "Tak dobrá." svolila nakonec a vzdálila se.

Chlapec se znovu usadil na židli vedle dívčiny postele. "Jak je ti?" zeptal se starostlivě. "Dokud tu budeš, budu v pořádku." špitla. Překvapeně se na ni podíval. "Nemáš se čeho bát. Nepustím tě z očí. Až zjistím kdo to byl, tak..." "Tak neuděláš vůbec nic, Reme." skočila mu dívka do řeči. "A nebudeme o tom diskutovat." dodala, když viděla, že se chystá odporovat. "Stačí, že bude zuřit teta. Nechci aby se to zbytečně rozmazávalo. Jsem úplně pitomá. Toulám se sama s hlavou v oblacích... Není divu, že toho využili." "Byla to pomsta, Nellie." "Cože?" "Za Siriuse. Vysvětloval jsem ti, proč si vybrali Lily. Tohle je ten samý případ. Tohle." ukázal na její zubožené tělo. "Je odplata za to, co kluci vyvedli Snapeovi. Někomu očividně došlo, že si Siriusovi přirostla k srdci. I kdyby jen jako kamarádka. Záleží mu to na tobě. Nepřipouští si to, ale je to tak. A ty za to teď platíš." jeho hlas byl smutný a naštvaný. Nel k němu natáhla svou rozklepanou ruku a pohladila jej po tváři, jako když se probrala poprvé. "Za všechno se platí, Reme. Všechno má svou cenu. A jestli je tohle ta cena, tak bych řekla, že je Siriusovo přátelství docela levné." ušklíbla se. V chlapcových očích se blýsklo zklamání. "Ale to tvé je pro mě cennější." šeptla a trochu se nadzvedla, aby si jej mohla přitáhnout do objetí. Chlapec jí jej něžně a velice opatrně opětoval. Nechtěl jí způsobit zbytečnou bolest. Odtáhli se od sebe ve chvíli, kdy se u lůžka objevila madam Pomfreyová a před sebou levitovala tác s lektvary. Dívka ty, které byly určeny jí poslušně vypila. Snažila se netvářit příliš znechuceně, ale občas se jí to nepovedlo.

Ošetřovatelka se přesunula ke své druhé pacientce, na jejíž přítomnost brunetka úplně zapomněla. Opřela se do polštářů a pozorovala chlapcovu tvář. "Jsem unavená." šeptla. "Tak zavři oči a vyspi se." poradil jí chlapec. "Jenže..." zaváhala. "Bojím se, Reme. Bojím se, že když je zavřu, obklopí mě ta příjemná temnota a já nebudu mít sílu vrátit se zpět." vysvětlila a do očí se jí nahrnuly slzy. Chlapec si přisedl k ní na postel, zvedl ji z polštářů a ona se mu schoulila v náruči. "Vrátíš se, Nellie. Vždycky se vrátíš. Nedovolím ti, abys tam zůstala, dobře? Já tě potřebuju." mluvil naléhavě. Jeho slova ji zahřála u srdce. Už se nebála. Prostě jen zavřela oči a hlasitě vydechla. "Já tebe taky, Reme." zamumlala mu do ramene a už se odebrala do říše snů.

Remus ji opatrně položil na polštář. Váhavě ji vtiskl polibek na tvář a pak se zvedl z její postele. Otočil se k odchodu. "Nenech Blacka, aby jí ublížil." Lilyin hlas byl tvrdý, nesmlouvavý. "Nedovolím komukoli, aby jí ubližoval, Lily. Dobrou noc." U dveří ještě zaslechl zrzčinu odpověď. "Jen aby si to nakonec nebyl ty sám, kdo jí ublíží." Srdce se mu sevřelo. Lily měla pravdu. Přemýšlel o tom, že by se jí svěřil se svým tajemstvím. Bylo by od něj však sobecké, kdyby od ní žádal pochopení. Nikdy by to nepřijala. Zhnusil by se jí. Právě mu řekla, že ho potřebuje. Kdyby jí to řekl, odehnala by jej od sebe. Ublížil by tak nejen sobě ale i jí. Nedala se nic dělat. Bude jí prostě muset lhát dál.

____________________________________
#49 v kategorii fan fikce? Merline! Mockrát děkuji, jste úžasní! 💖💋