Cizinka

Kapitola 156: Řekla jsem ne!

Ve velké síni bylo toho dne na obědě příliš málo studentů. Dvojici dívek to ovšem nevadilo. I jejich dvě kamarádky zůstaly ve svých postelích. Nebylo to z toho důvodu, že by měly kocovinu, tu ne, tu zahnal onen zázračný lektvar od Pobertů. Sam s Roxy usoudily, že by jídlo jejich žaludkům mohlo momentálně uškodit. Zrzavé dívce a brunetce to nijak nevadilo. "Jsem vděčná, že nás letos čekají i ročníkové zkoušky. Tenhle rok je šílený sám o sobě, natož, když bychom ještě měli všichni skládat NKÚ nebo OVCE. To bych už nezvládla." vydechla vyčerpaně Lily a hlavu si opřela do dlaní. "Ani já. Bohatě mi butou stačit ročníkovky." "Ty to zvládneš i se zavřenýma očima." "Vy obě." ozvalo se za dívkami. Konec klidu. Pomyslela si brunetka při pohledu na čtveřici Pobertů. "Co sis dala k snídani?" zeptal se Nel hnědovlasý chlapec.

Dívka se na vteřinu zarazila. "Určitě nic sladkého a nezdravého, Náměsíčníku." zasmál se Sirius. Sklapni, pse. "A určitě to nejsou palačinky, že?" dodal Remus. Dívka se ušklíbla. "Nemám palačinky." odpověděla k překvapení Pobertů. "Ne? Tak co?" Nel napíchla onu pochoutku na vidličku a zvedla ji do vzduchu, aby ji přítomní viděli. "Lívance."

Někteří se hold neobejdou bez sladké snídaně. Jak se říká, je to dobré na nervy. A zrovna v tu chvíli to dívka potřebovala. A to nejen ona. "Ne!" odsekla zrzavá dívka rázně. "Ale Evansová vždyť..." "Řekla jsem ne!" v dívčiných očích se zaleskly slzy. "Ale vždyť...." "Ne, Pottere! Řekla jsem... " zrzčin hlas selhal. Brunetka vyskočila na nohy a chytila svou kamarádku za ruku. "Pojď, Lily." Dívka její ruku přijala a s dívčinou pomocí se postavila. "Díky, Elly, ale možná bys tu měla..." "Ne. Jdu s tebou." usmála se na svou kamarádku. "Tak dobře." souhlasila Lily a za doprovodu své kamarádky opustila Velkou síň.

"Potřebuju sovu." zamumlala dívka, když otevírala okno jednomu výrovi. "A čí je tahle?" Brunetka pokrčila rameny. Sova vlétla dovnitř, upustila na postel vzkaz a hned odletěla. Dívka vzala do ruky kousek pergamenu. "Musím za tetou. Jo a ta sova ye jmenuje June." mávla rukou na své kamarádky a nejrychleji, jak jí to vysoké podpatky dovolily, si to štrádovala do kabinetu profesorky Přeměňování.

Zaklepala na dveře. "Dále." ozvalo se. Dívka tedy vzala za kliku a vstoupila do místnosti. "Teto, chtěla si se mnou mluvit?" "Ano." usmála se na dívku žena sedící za stolem. "Psala jsem té rodině, jak jsem ti o nich říkala." oznámila dívce Minerva. "A?" "Nevidí v tom žádný problém, naopak. Byli by rádi. Alespoň bys jim pomohla s kluky, jak si sama navrhovala." "Aha, takže celé prázdniny strávím u cizích?" posmutněla Nel. "Ale vůbec ne. První týden budeme spolu. Pak bys byla u té rodiny a když budeš chtít, můžeš po domluvě s nimi jet k nějaké své kamarádce." "Dobře, já to nějak přežiju." uchechtla se dívka. "A co ty? Tušíš, kde budeš? Jak se spolu spojíme? Budu ti moc posílat sovu?" na to se dívka kousla do rtu. "Vždyť já ani sovu nemám."

Žena se na svou neteř chápavě usmála. "Netuším, Ellie. Ale ať budu kdekoli, budu na tebe myslet, dítě. A i kdyby si sovu měla, bylo by to příliš nebezpečné. Pro nás obě." vstala ze své židle a natáhla k dívce ruku. Brunetka k ní přistoupila s neskrývanou starostí a obavami. Společně se otočili k oknu a pohlédly na Bravické pozemky. "Budu v pořádku, Ellie." Dívka jen zavrtěla hlavou. "Mám ti to slíbit?" "Ne. Neslibuj něco, co nemůžeš dodržet. A už vůbec ne jasnovidce. Umřu strachy. Ať budu kdekoli. Mělo mi dojít, že to Brumbál nezvládne sám. Nedošlo mi, že tě tímhle ohrozíme." Minerva dívku pevně objala. "Je to pro dobro spousty lidí, Elly. Zachráníme tím spoustu mudlů i čarodějů. A o to ti přeci šlo, ne? Co je jeden život v porovnání s tisíci?" "To neříkej!" vykřikla dívka a pokusila se ženě vytrhnout.

Ta ji však držela pevně. "Je to tvůj život! Jsi moje jediná rodina!" "Brzy už nebudu, Ellie." zašeptala konejšivě žena. "Jednou tvou rodinou bude i někdo jiný. Možná Lupinovi." Dívka cítila, jak se jí do tváří hrne krev. "To by ale prvně musel Remus chtít." špitla. "Tak toho bych se nebála, dítě." "Stejně se bojím. V poslední době se bojím všeho. Nedokážu si ani představit, že se s holkama, ale i s Poberty, budu muset rozloučit na prázdniny. Je tu možnost, že už je potom nikdy neuvidím." "Vidíš to příliš černě. Mysli na to hezké, co se může stát a ne na to špatné, co se ani stát nemusí." Jako Remus... "Máš pravdu. Ale stejně. Musíš se mi vrátit." zašeptala dívka vědoma si toho, že i kdyby jí to žena slíbila, nemusí svůj slib dodržet. Přesto by však v tu chvíli ocenila jakékoli ujištění.