HOPE

Úvod a pátek

Také se občas objevíte na rozcestí, kde jste zoufalý a nezbývá vám naděje v dobrý konec? Každý den se vlastně rozhodovat: banán nebo jablko? Riskovat nebo radši ne? Dát šanci, nebo je to zbytečné? Je to pravý kluk pro mě a nebo jen další omyl? V životě se nám takových rozhodnutí dostává a je jen na nás, jak se rozhodneme. Jaké bylo vaše nejtěžší rozhodnutí?

Mou myšlenkou je to, že můj život asi nebude jen o prvních krůčcích, slovech, dovádění s kamarády venku, neuvěřitelných vzpomínkách a budování snů a svého života. Bohužel je i o zklamání, poučování ze svých chyb, litování, omlouvání, počtu slz a bolestí s nekonečně mnoho ,,zvedání" ze dna a víry, že bude lépe.

Mé jméno je Hope Claytnová a bydlím ve městě jménem Grays, což je v Anglii. Je mi 17 let (ale už ne na dlouho). Studuji gympl, jelikož nevím, co budu v životě chtít dělat. Sice jsem měla jako malá přání, že budu doktorka, ale až pozdě mi došlo, co to vlastně obnáší. Pak jsem toužila být spisovatelka a učitelka, což mě drží do dneška, ale stále si nejsem vlastně ničím jistá.

Mám dost skvělých přátel. Z naší třídy Rose, s kterou jsem se seznámila na tancování, a pak jsme spolu začaly chodit na gympl. Vicky, s kterou jsem se poznala ve třídě, kdy mě
s ní seznámila Rose. Dále Lilly, která je starší, chodí se mnou na gympl a také jsme se až ve třídě seznámily. S těmi se bavím ze třídy nejvíce. Jsme taková holčičí parta. Ve třídě si rozumím i s Májou, Dančou, Vendy a dalšíma. Mimo školu patří mezi mé nejbližší Anna.
S tou jsem se poznala před lety, když jsme spolu jely náhodou do Chorvatska. Dále Míša, s kterou jsem chodila na základku.

Na škole máme učitele Hamiltona (Ham), který je mým vzorem, jelikož má úžasné názory, chápe život a všichni v jeho hodinách dávají pozor. Máme ho na dějepis a občas se dokážeme bavit o příčinách války a jejich problémů celou hodinu. Ještě ho máme na literaturu a sloh. Naštěstí je náš třídní učitel.

Má rodina je jinak také moc zajímavá. Táta s mámou jsou rozvedení, takže bydlím s mámou. Táta bydlí dost daleko se svou přítelkyní Magdou, s kterou nemají děti. Já je mám oba moc ráda. Bydlím tedy s matkou, která je otřesná a s jejím ještě hroším přítelem Mirkem. Žije s námi také babička Charlotte, která mi nahrazuje matku. Jediná z rodiny se mnou řeší školu, přátelé a problémy. Mám ji nejradši, moc si ji vážím a nechci ji nikdy ztratit. Má škola třeba nikdy neviděla mámu, jelikož se o mě nezajímá, takže tam chodí babička. K tomu jsem jedináček a jsem za to ráda. Svého sourozence bych litovala, kdyby žil v takové rodině. Jsem ráda, že zajímám alespoň doma babičku.

Myslela jsem si, že v mé rodině se už nemůže nic horšího stát, ale mýlila jsem se... Opravdu vždy může být hůř (nebo lépe).

PÁTEK 30.6.

Ráno mi zazvonil budík, který byl jediný za poslední dobu, na který jsem se těšila, jelikož mi oznamoval, že je poslední den školy. Už se nemůžu dočkat prázdnin. Po těchto prázdninách nastupuji do 4. ročníku, na což se moc tedy netěším. Navíc mám dneska narozeniny!
Na dnešní den mám kromě vysvědčení naplánovanou oslavu prázdnin a mých narozenin na mé chatě. Pojedu tam s Lilly, Rose a Vicky. K nám přibudou nějací kluci. Započneme prázdniny nejlepším způsobem!
Dnešní cíle: nezakopnout, až půjdu pro vysvědčení (to se mi párkrát stalo), nezakřičet jásavě na celou třídu potom, co nám učitel oznámí, že nám skončila škola (předminulý rok) a jako posledním je, aby mi nespadlo vysvědčení na zem a já na něj nešlápla špinavou botou. To je zatím asi vše.
Před školou jsem se sešla s Lilly a povídaly si.

Lilly: ,,Nějak moc formálně oblečená na to, co nás dnes čeká."

Hope: ,,Bude to probíhat v klidu..."