HOPE

Chata - neděle

V 6 hodin jsem otevřela oči. Ležela jsem na mé manželské posteli, ale místo Lilly zde ležel Tom. Potřebovala jsem na záchod, takže jsem se zvedla. Při mé cestě na záchod jsem zkontrolovala situaci. Vedle naší postele ležela roztomile Vicky. Ve vedlejší ložnici spala na rozkládacím gauči Lilly s Petrem. V jedné posteli se opět mačkal Michael s Martinem
a v druhé posteli ležela sama Rose. V hlavní místnosti ležela Mája s Dančou. Všichni jsme se tedy vešli, což je celkem zázrak.
Zašla jsem si tedy na záchod a musela jsem se divit tomu, že mi nebylo špatně. Nepamatuji si kdy odjel Pavel s Patrikem. A to je podle mě to nejmenší, co by mě mělo trápit, že si nepamatuji. Lehla jsem si zpět do postele a usnula.
O pár hodin později mě probudilo naříkání Petra.

Petr: ,,Já chci polívku. Dva kotle, prosím."

Martin: ,,Přesně. Já si nic nepamatuju..."

Tom: ,,Ještě že já ano..." (řekl docela potichu a já vytřeštila oči)

Lilly: ,,Nekřičte! Bolí mě hlava..."

Petr: ,,Martine? Ty jsi mě vyměnil za Michaela, jo?"

Tom: ,,Zase s klukem, jo? Sakra, Martine..."

Martin: ,,Proč nespíš vedle Rose, Michaeli?!"

Rose: ,,Mě z toho vynechte. Já jsem se o tohle místo prala!"

Vicky: ,,Jo, to jsem slyšela. To se mi i vybavuje."

Petr: ,,Mně se nic nevybavuje... Slibuju, že nebudu pít!"

Lilly: ,,Prosím tě. Ty nic neslibuj!"

Tom: ,,To je pravda. To už jsem fakt několikrát slyšel."

Petr: ,,Teď to myslím vážně. Tohle je děs. Za to můžou Hope narozeniny."

Hope: ,,Co jsme si řekli? Že to na mě nebudete svádět."

Rose: ,,Kolik vůbec je? Doufám, že tak osm hodin. Ještě chci spát..."

Michael: ,,Cože? Ono už je po jedenáctý? Neměnil se čas?"

Martin: ,,Ty jsi blbec. V kolik jsme to vůbec zabalili? Teda pokud si to tu někdo vůbec pamatuje!?"

Tom: ,,Kolem čtvrté ráno. Ale to už jsme fakt usínali."

Hope: ,,V kolik jsem šla spát já?"

Tom: ,,Asi ve dvě ráno."

Vicky: ,,Že by jsme se Hope polepšily?"

Martin: ,,Vicky, nefandi si. Šla si spát kolem jedné. To jsem byl docela ještě střízlivý."

Rose: ,,Nevím proč, ale pamatuju si, že jsem hledala strom, abych ho objala a nabrala energii..."

Michael: ,,Cože?" (a začal se smát)

Lilly: ,,Já zase hledala hodinu dveře..."

Hope: ,,Kdybych si já alespoň něco pamatovala..." (pošeptala jsem)

Je hrozný, když si něco nepamatujete. A proto, děti, nepijte!

Asi půl hodiny jsme ještě leželi a litovali se. Kdo si na něco vzpomněl z večera, tak to řekl. A hádejte, kdo si stejně na nic nevzpomněl... Já. Pořád ve mně zůstávala otázka, co jsem měla s Tomem, ale neměla jsem odvahu se na to zeptat...
Potom jsme vstali a šli se najíst. Mája s Dančou pořád ležely v hlavní místnosti, ale byly vzhůru. Mája si taky skoro nic nepamatuje. Za to Danča všechno. Ta moc nepila. Tohle se už nikdy nesmí znovu opakovat.

Mája: ,,Co jsem dělala? Já si nic nepamatuju..."

Tom: ,,Dám ti nápovědu. Ty a Patrik."

Hope: ,,Pamatuješ, jak si vyběhla zespodu dvorku a křičela na celou vesnici, že jsi myška?"

Mája: ,,Ani jedno nevím..."

Petr: ,,Dojemný. Kdo ohřívá tu polívku?"

Lilly: ,,Nikdo." (pousmála se)

Vicky: ,,Já se toho ujmu."

Petr: ,,Správná holka. Už od včerejška se na ní nemůžu dočkat."

V tom se vrátila Vicky, který držela prázdný hrnec.

Vicky: ,,Kdo včera snědl tu polívku? Celou?"

Měli jste vidět ten zklamaný výraz Petra se slzami v očích a bez důvodu dál žít. Byl jako dítě, kterému vzali nejoblíbenější bábovičku na pískovišti.

Petr: ,,Přiznejte se dobrovolně, kdo ji snědl jako!"

Tom: ,,Vím, kdo to byl..." (začal se Petrovi smát)

Petr: ,,Jen to řekni. Ten člověk bude pykat."

Dost jsem se v tu chvíli bála, že jsem to byla já, jelikož jsem si fakt nic nepamatovala.

Tom: ,,Tak jdi pykat, kamaráde. Řekl si, že když ji sníš večer, tak to zařídí, aby ti bylo ráno dobře."

Petr: ,,A to jsi mě nezastavil?"

Vicky: ,,Takže se každý obslužte sám. Na výběr toho je tu naštěstí dost."

Martin: ,,Děkujeme, Petříku!"

Petr: ,,Mé opilé já se nedá jen tak uhlídat jako..."

Michael: ,,Lilly si tě měla pořádně ohlídat. Příště ji někam schováme no."

Lilly: ,,On ji stejně po čichu najde..."

Petr: ,,Přesně, já mám na to čich a... já chci polívku. Nejde si ji objednat?" (začal falešně brečet)

Vicky: ,,Kdyby sis ji nesnědl... Ponaučení pro příště."

Tom: ,,Ano. Pán Bůh tě potrestal, že moc piješ."

Petr: ,,Odteď už fakt nepiju. Když jím a ani o tom nevím, tak je to krizová situace prostě!"

Nakonec si tedy každý něco dal. Bylo docela vtipné pozorovat Petra, který básnil o své vysněné polívce. Asi do 13:00 jsme se jen tak váleli a střízlivěli. Bylo docela děsivé, jak si Tom všechno pamatoval.
Pak byl čas odjezdu, na který jsem se netěšila, jelikož to tu bylo super. Martin vzal do auta Michaela, Petra, Danču a Máju. Toma si vyzvedla mamka. Lilly mamka vzala zbytek. Mě ovšem vysadily na blízkém vlakovém nádraží, jelikož jsem jela k Míše.
Chata se nám dost povedla a myslím, že jsme byli fakt super parta. Pořád jsem ale netušila, co se stalo mezi mnou a Tomem, ale myslím, že to za chvíli zjistím, jelikož se uvidíme na té oslavě, kam jdeme s Míšou. Navíc tam bude možná Mark... Bude to asi dost zajímavý.

*Jaká bude cesta vlakem, a co se bude dít u Míši? Co dostala Hope k narozeninám od Toma?*