HOPE

Zábava 21.7.

Kolem čtvrt na 9 jsme dorazily na místo. Vystoupily jsme z auta, poděkovaly a těšily se na zábavu. A kluky. Máme se tu vidět i s Rose. Vicky bohužel nemohla, protože jela s rodiči na dovolenou na kola.
K tomu, aby jste došli na místo konání, musíte projít parkem (asi 5 minut cesty) k bráně. Všechno se to odehrává hned vedle zámku. Říkají tomu zábava na zámečku. Venku je velký prostor s tím, že jsou tam kolem ,,tribuny" s lavičkami. Vevnitř je sál s pódiem. Radši jsem spíš venku, ale jakmile se řekne slovo tanec, tak neváhám jít dovnitř.
Šly jsme blíž a blíž k hlavnímu vstupu a já se nemohla víc dočkat Toma. Netuším, proč jsem najednou otočila a takhle se na něj těším (chata byla slabý odvar). Zaplatily jsme u vstupu vstupné na zábavu a začaly jsme hledat kluky.

Lilly: ,,Tamhle jsou!"

Ukázala a šly jsme za nimi. Stál tam Petr, Martin a Michael. Lilly se rozběhla a objala Petra. Nedá se popřít, že klukům do střízlivého stavu chybělo fakt hodně, ale i tak byl Petr šťastným mužem.

Petr: ,,Co vy tady? To jsme nečekali..."

Lilly: ,,Překvápko!"

Hope: ,,Kde je Tom?" (nedočkavá a nenápadná Hope)

Martin: ,,Někde vevnitř."

Pak jsem si všimla Rose a Májou.

Hope: ,,Čau, holky!" (objaly jsme se)

Rose: ,,Odkdy tu jste?"

Hope: ,,Teď jsme přijely."

Rose: ,,A kde máš Toma, Hope?"

Hope: ,,Někde uvnitř. Tam je Danča!"

Takže jsme měly menší holčičí setkání. Zavolaly jsme na ní.

Danča: ,,Nazdar. Nečekala jsem vás tu."

Petr: ,,To jsou takové dnešní překvápka."

Danča: ,,Vidím. Tak půjdeme tancovat, nebo jste byly?"

Hope: ,,Nene, právě se chystáme!"

Mája: ,,Tak jdeme? Je mi zima."

Petr: ,,My jsme teď přišli, takže tu počkáme."

Pevně jsem doufala, že Toma uvidím hodně brzo. Byly jsme najednou velká holčičí parta. Šly jsme tedy dovnitř. Do sálu se jde po schodech. Chytla mě v tu chvíli taneční nálada. Rose má z nás asi nejvíc ráda tančení. Ta to vždycky rozjede.
Tancovaly jsme na parketu a já se nějak snažila najít Toma. Holky se nám postupně nějakým způsobem mezi lidmi ztrácely.
Uviděla jsem někoho Tomovi podobného. Chtěla jsem ho nejvíc překvapit, a tak jsem se snažila, aby mě neviděl, jak se cpu davem. Poznala jsem po chvíli, že je to on a ve mně přetékalo štěstí. Byla jsem rozhodnutá. Opravdu s ním chci být a udělám všechno proto, aby tomu tak bylo.

Lilly: ,,Nechoď tam."

Jen co to dořekla, tak jsem k němu došla a konečně ho uviděla. Zůstala jsem stát, jakoby mě někdo praštil. Náhle ty krásné pocity odešly a svět se zastavil. Uviděla jsem ho v náručí jiné holky. Držel nějakou blondýnu za pas, měl ji u sebe přitisknutou a líbali se. Hladil ji po vlasech a jeho ruka sjížděla níž a níž. V ten moment jsem pocítila, jak taková láska bolí. Jak má dva póly... Jeden úplně úžasný pól s růžovým světem a ten druhý s bolestí. Konečně jsem si city k němu připustila a on...
Chvíli jsem stála a pozorovala je. Bolelo mě to ale víc a víc. Jakmile mi stekla první zatracená slza, utekla jsem odtud pryč. Chtěla jsem utéct ze světa. Z toho světa, který se na mě tvářil, že Tom je skvělá volba a on bude pro mě dokonalým, jak se tvářil. Chtěla jsem se zeptat kluků, co o tom všem ví a zda je to úlet a nebo něco dlouhodobějšího. Upřímně jsem doufala v úlet, protože potom všem, co mi psal, jsem tomu nedokázala uvěřit.
Přiběhla jsem za nimi a snažila se nebrečet.