HOPE

Sraz se Stefanem - sobota 19.8.

Na dnešek jsem si vyhradila čas na toho kluka ušatého. Máme sraz v 1 hodinu v parku. Byla jsem trošku nervózní (jako při každé schůzce s klukem). Musím uznat, že se mi po něm docela i stýská. Haha... ,,docela".
Vstala jsem docela pozdě ráno. Šla jsem se nasnídat. Máma žehlila prádlo a babička četla knížku. Pozdravila jsem je a oznámila u toho, že jdu dnes ven. Bylo mi dost divné, že máma neměla nic proti, ale i nic pro. Celkově bylo od včerejšího příjezdu divná.

Hope: ,,A co máte vy v plánu?"

Babi: ,,Já se uvidím po dlouhé době s kamarádkou. Jedeme na výlet."

Máma: ,,Já nic."

Vzala jsem si mléko a hodila do něj křupky. Takovou snídani jsem měla dost ráda.
V kuchyni jsem seděla sama. Přemýšlela jsem tedy nad tím, co si vezmu na sebe a vymýšlela nesmyslné scénáře, co se bude dít. Přeci jen budeme poprvé sami dva venku (to u mě doma nebudeme počítat a doprovody se taky nepočítají). Bez nikoho. Nestresuj se, Hope!
Po obědě jsem se začala chystat. Babička už byla pryč, když jsem odcházela. Rozloučila jsem se s mamkou a vyrazila na cestu. Zapnula jsem si do sluchátek hudbu a snažila se uklidnit. Říkejme tomu terapie hudbou. Pomalu jsme přicházela na místo činu. Vždycky musím přijít déle, protože se mi tam nechce čekat. On už tam stál.

Stefan: ,,Ahoj."

Hope: ,,Ahoj." (jak se máme přivítat?!)

Objali jsme se a já si oddychla, že to vyřešil za mě. Dal mi pusu na tvář, což mě docela překvapilo. Příjemně překvapilo.

Hope: ,,Tak co máš v plánu?"

Stefan: ,,To je překvapení."

Hope: ,,Jo! Ty nás bereš do Řecka."

Stefan: ,,Těsně vedle." (smál se mi)

Hope: ,,Počkat... Nejedeme do lesa, že ne."

Stefan: ,,Pojď si sednout do auta."

Netušila jsem, že má Stefan řidičák na auto. Mohlo mi to dojít. Sedla jsem si do auta, které měl nedaleko zaparkované. To auto se mi líbilo.

Hope: ,,Takže pojedeme na výlet?"

Stefan: ,,Správná odpověď. Máš jeden bod."

Cestou jsme si povídali a já se obávala, kam mě chce vzít. Do lesa bych klidně jela, ale stejně jsem v vnitru své duše tajně doufala, že to bude to Řecko, i když to bylo maximálně nereálné.
Zaparkoval uprostřed nějaké louky na kopci, z kterého jsem viděla krásnou krajinu a rybník. Doufám, že nemá v plánu se jít koupat. Z kufru vyndal deku a společně jsme ji rozložili na louce.

Hope: ,,Ještě aby si nebyl romantik."

Stefan: ,,Chtěla by si?"

Hope: ,,Tak nebylo by to špatný. Nějaká ta růže, svíčky..."

Stefan: ,,Ty svíčky má na starost Matt."

Hope: ,,To je pravda. On je nepřekonatelný v tomhle."

Společně jsme si lehli na deku. Líbilo se mi, že byl okolo nás les (nemohl si to odpustit), žádní lidé... jen klid.

Stefan: ,,Právě a já nechci být v něčem horší, než on."

Hope: ,,To asi nehrozí, ale nechám tě přitom."

Stefan: ,,Byl u tebe teď někdy Mark?"

Hope: ,,Jo, předtím než odletěl do Německa."

Stefan: ,,Psal mi, že musí s tebou něco vyřešit, než bude pryč. Nezkoušel něco?"

Hope: ,,Ne, ale docela mě to vzalo."