HOPE

Sobota

V pátek se nic nedělo. Ležela jsem v posteli a proklínala celý svět. Pořád jsem si nezapnula mobil. Bála jsem se, že mi Stefan něco napíše a mně ten jeho odjezd bude bolet ještě víc.
Celou noc jsem nespala a přemítala si veškeré zlé vzpomínky, co jsem na vlastní kůži zažila. Ty bolestné slova, co mi ublížily. Poslední dva dny se ze mě stal člověk bez pozitivní energie.
U snídaně jsme se s babičkou dohodly, že dnes navštívíme mamku. Takže o dnešní program bylo postaráno. Alespoň nebudu přemýšlet nad...
Zanedlouho jsme se vydaly za mamkou do léčebny. Tentokrát jsem z toho neměla takový strach. Asi mě uklidňovaly slova, co mi řekl Stefan, jak to tu dopadne. Hned jsem si na tu chvíli vzpomněla...
Cestou se mě snažila babička rozveselit, což se jí docela povedla. Snažila jsem se být veselá hlavně kvůli ní. Abych ji nedělala starosti. Pak už jsme byly na místě...
Vešly jsme a pozdravily se. Poznala jsem, že má spolubydlící, která tam nebyla.

Babi: ,,Takže máš spolubydlící, jo?"

Máma: ,,Ano. Je to paní, která má ten stejný problém, jako já. Je moc milá."

Babi: ,,Takže se bavíte?"

Máma: ,,Ano. Docela dost. Chudák přišla díky tomu o obě dcery, jelikož se k nim chovala děsně a začaly ji nenávidět, nechtějí ji vidět ještě do dnes. To mě přimělo přemýšlet."

Babi: ,,A k čemu si dospěla?"

Máma: ,,Že se budu víc snažit, abych to zvládla. Vy se mnou máte trpělivost a chcete mě vídat. A to potom všem, co jsem udělala. Chci se napravit."

V tu chvíli jsem byla té paní vděčná, co pro nás udělala a asi ani o tom neví. Člověka asi přesvědčí to nejhorší, co se může stát.

Celkově byla mamka úplně jiná a víc komunikovala. Dokonce se i smála. Byla jsem ráda, že se kolem ní něco lepší.

Máma: ,,Takže si byla do čtvrtka na chatě, Hope?"

Hope: ,,Jojo, bylo nás tam celkem dost."

Máma: ,,Proběhlo to v klidu?" (zasmála se)

Hope: ,,Tak jako vždycky."

Máma: ,,Ráda bych tě viděla i v týdnu, jaké to je ve škole a tak. Tak jestli by si chtěla přijít, tak určitě přijď. Budu moc ráda..."

Tohle řekla MOJE mamka? Nemohla jsem uvěřit svým uším. S tou paní se chci rozhodně poznat, protože to co dokázala? Smekám.

Hope: ,,Jasně, co budu mít volný čas, tak určitě přijdu."

Máma: ,,Ta paní má skvělé moudro. Čím déle člověk nevidí toho druhého, tak si uvědomí, co pro něj znamená. A mně došlo, že vy opravdu moc a štve mě, jak jsem se k tobě, vlastně k vám, chovala. Omlouvám se."

To moudro neskutečně vystihovalo mojí situaci. To ostatní, co řekla, mě neskutečně udivilo a znovu potěšilo. Tohle jsem chtěla celý život slyšet...

Babi: ,,Společně to zvládneme a brzy už budeš doma."

Dokonce jsem za ten den viděla i tu paní. Působila mile s velkým charisma a v životě bych si nemyslela, že by udělala to, co řekla mamka. Bavily jsme se všechny společně a já konečně poznala paní, co dokázala nemožné.
Kolem 4h jsme odešly. Šly jsme spolu pěšky domů, abychom se prošly na čerstvém vzduchu.

Hope: ,,Dneska to bylo zajímavé. To jsem rozhodně nečekala."

Babi: ,,Dost mě to příjemně překvapilo. Zde je důkaz, že vše není černé, jak se zdá. Všechno se může otočit o tři sta šedesát stupňů."

To je pravda. I mamka se dostala z negativního myšlení k tomu pozitivnímu. I já bych si přála takhle myslet...
S babičkou jsme si došly na pozdní oběd, a pak do čajovny. Nevěřila bych, že se den dokáže alespoň o něco otočit v lepší. Došly jsme domů z procházky docela dlouho a to v 7h, daly si pozdní večeři a já šla do svého pokoje. Je docela zvláštní, že dnes ráno jsem si myslela, že tento den bude děsný a bezcenný. Plný litování a smutnění. Babička s mamkou mi zlepšily den a já doufala, že co si lehnu do postele, bude vše pořád tak lepší.
Ale co jsem to udělala, ucítila jsem jeho vůni na polštáři a vzpomněla si na to, co se tu stalo s člověkem, kterého asi už nikdy neuvidím... Nálada se zhoršila na bod mrazu. Pořád jsem si nechtěla zapnout mobil. Neměla jsem na to náladu. Měla jsem pořád strach, čeho se tam dočtu... Možná je pro někoho úsměvné, co teď prožívám, ale člověk, co to asi nezažil, nemusí za každou cenu chápat. Ani nevím, jak bych si přála, aby tohle se Stefanem nenastalo. Aby se dělo jen to krásné s ním. Zažít bezproblémové prázdniny plné srandy a dobrodružství... A lásky s ním.

*Jaký bude poslední den prázdnin? Co se stane, až si Hope konečně zapne mobil- co se dozví?*