HOPE

Stanování - čtvrtek

Když jsem se probudila, Lilly ještě spala. Chvíli jsem vydržela se převalovat, snažit se znovu usnout, ale po chvíli mě to přestalo bavit. Vyšla jsem ze stan. U ohniště seděl Stefan. Mohli jsme si tedy promluvit.

Hope: ,,Ahoj, jak ses vyspal?"

Stefan: ,,Dobré ráno. Docela to ušlo, co ty?"

Hope: ,,Byla mi trošku zima. Nechtěl by si mi něco říct?" (usmála jsem se na něj)

Stefan: ,,Provedl jsem něco? Moc nevím, co se dělo. Jen něco."

Hope: ,,Třeba o Lucce, nebo tak."

Stefan: ,,Opilý Stefan nezahálel ani minutu. Drbna jedna."

Pousmál se a já nahodila výraz: Ne, Stefane, musíme to vyřešit.

Stefan: ,,Dobře. Rozešli jsme se spolu, protože jsme se už neměli rádi a lezli si na nervy."

Hope: ,,Prý ses rozešel kvůli mně... Měl opilý Stefan pravdu?"

Stefan: ,,Já ho uškrtím. Ty si mi spíš pomohla tohle ukončit. Ona ani já jsme neměli odvahu to udělat, ale jakmile jsem to vyslovil, hned souhlasila a mně došlo, že nás vlastně už nic nespojuje. Hlavně si to nevyčítej."

Hope: ,,Trošku se mi ulevilo."

Stefan: ,,To jsem rád."

Sedli jsme si vedle sebe a držel mě za ruku. Co jsme uslyšeli zvuky přicházejícího Petra a Lilly, raději jsme se pustili, aby nezačal z toho něco vyvozovat. Nezapomeňte, Petře a Lilly, že pořád máme dohodu o tom, že o mně a Stefanovi se nebudeme bavit.

Petr: ,,Ač je to divný, tak mi není špatně."

Stefan: ,,Večer jsem tě kočíroval taky, aby ti blbě nebylo, tak jako minulý pátek."

Petr vytřeštil oči a pomalu zalézal po čtyřech zpět do stanu. Tahle informace se asi neměla dostat k Lilly, které tvrdil, že minulý týden nepil.

Lilly: ,,Takže si minulý týden nepil, jo?"

Petr: ,,Ten stesk byl... moc velký a já to nezvládl. Nechtěl jsem ti to říkat, aby si nebyla naštvaná."

Lilly: ,,Slíbil si, že to nebudeš přehánět."

Stefan: ,,Petřík nezná hranici."

Petr: ,,Máš mi pomáhat, brácho."

Stefan: ,,Ano, Petr se nerad dotýká tekutin obsahující alkoholu, ale minulý týden to fakt nezvládal a já ho k tomu donutil."

Petr: ,,Promiň."

Podíval se tak lítostivě, že by se nad ním každý slitoval. Přeci jenom po Petrovi chtít, aby se krotil, bylo docela těžkým úkolem. Pak probíhala usmiřovací chvíle tím, že se šli projít a vzít rovnou dříví.

Hope: ,,Vidím, že s Petrem slavíte docela často."

Stefan ,,Jen když je čas a nálada. A ta minulý týden a včera byla."

Hope: ,,Ale tak hlavně že jste si to užili."

Stefan: ,,Kdyby jste tam byly vy dvě, tak je to lepší."

Hope: ,,Ale nepovídej." (zkopírovala jsem znovu to, co řekl u Lilly)

Stefan: ,,To už je starý." (šeptal)

Hope: ,,Tak dlouho to zase není." (přidala jsem se k této komedii)

Stefan: ,,Ale je."

Hope: ,,To znamená, že se známe dlouho, jo?"