HOPE

Sobota

Bylo 12 hodin a my se konečně probraly. Byly jsme ale ospalé, a tak jsme usnuly na ještě malou chvíli. Malou asi ne, protože jsme se probudili o půl 4. odpoledne. Lekla jsem se toho, kolik bylo hodin...

Hope: ,,Nějaká chyba, ne?"

Lilly: ,,Tři hodiny? Nene... Jdeme se najíst, ne?"

Odebraly jsme se do kuchyně, kde byla její mamka.

Mamka: ,,Dobré ráno... tedy skoro dobrý večer."

Lilly: ,,Trošku jsme se nechaly unést spánkem."

Hope: ,,Spánku totiž nikdy není dost."

Mamka: ,,Hele, jedu za mými rodiči a budu tam spát, tak jak to vy dvě vidíte?"

Lilly: ,,A nemohla by u nás Hope ještě jeden den spát? Uděláme si klidný a pěkný večer."

Mamka: ,,Nemám problém."

Hope: ,,Mamka by si mě zítra vyzvedla."

Lilly: ,,Tak děkujeme."

Volala mi mamka zrovna v tu chvíli, jak to dneska bude. Přesvědčila jsem ji, abych tu mohla ještě jeden den zůstat a naštěstí jí to nevadí. Byla trošku divná a hádám, že to má co dělat
s Mirkem. Uvidíme, jak to bude doma.
Koukla jsem se na mobil a měla jsem tam zprávu od člověka, od kterého bych to nečekala. Laury!

Laura: ,,Ahoj, chci se zeptat na to, co se stalo včera. Nevěděla jsem, že s tebou Tom něco má a mrzí mě, že jsem byla součástí něčeho takového. Kdybych to věděla, tak rozhodně se ním nenechám unést. Moc mě to mrzí. Doopravdy."

Hope: ,,Ahoj, shrnula bych to tak, že mě tahal za nos. Nevěděla jsem ani o tom, že jste spolu chodili."

Laura: ,,Já taky o něčem nevěděla. Najednou na mě vlítly nějaké holky a já nevěděla, která bije. Mrzí mě to."

Hope: ,,V pohodě. Jestli si o tom nevěděla, tak není co řešit."

Laura: ,,Jsem ráda, že se na mě nezlobíš. Bylo chybou si s ním zase něco začít. Po tom všem..."

Tak tohle jsem opravdu nečekala. Chvíli jsem si psala s Laurou a působila na mě mile. Nebyla to rozhodně holka, co jsem si o ní myslela. S Lilly jsme se shodly na tom, že je Tom prostě blb. Jen doufám, že na mě Laura nehraje falešné přátelství.

Lilly: ,,Co kdybychom pozvali Petra s nějakým novým kámošem?"

Hope: ,,Uděláme domácí akci."

Lilly: ,,Jo!"

Lilly to domluvila v 7 hodin, což bylo vlastně za chvíli, potom co jsme vstaly a udělaly. Připravily jsme nějaké občerstvení a připravily se. Nevěděla jsem upřímně, jestli mám náladu na klučičí společnost, protože při pomyšlení nad kluky si vyndavám z kapsy zbraň... Ale lepší je to zkusit, než si vyčítat něco, že jsme to neudělali, když byla příležitost.

V 7 HODIN kluci přijeli autem, které zaparkovali u Lilly na zahradě.

Petr: ,,Drahé dámy tohle jsou..." (vyjmenoval kluky, ale nepamatuji si jejich jména)

Lilly: ,,Trošku klučičí přesila, ne?"

Petr: ,,Nedělejte, že vám to vadí."

Vydali jsme se k jednomu rozsáhlému rybníku, u kterého jsme seděli a povídali si.

Hope: ,,Jakže se jmenuješ?"

Kluk: ,,Ooo, ty si nepamatuješ mé jméno?"

Hope: ,,Bohužel." (začali jsme se smát)