HOPE

Chata 2 - pátek

Bylo docela zvláštní, že všichni spali tak, jak se zamýšlelo, že to skončí. Kolem 8. hodiny jsem se probudila, a jelikož se mi nechtělo spát, takže jsem vstala a šla uvařit černý čaj s citrónem, co dělávala vždycky teta Ellie s rodinou, když sem společně jedeme.
Ze samoty mě osvobodila Vicky.

Vicky: ,,Dobré ráno."

Hope: ,,Dobré. Jak ses vyspala?"

Vicky: ,,Jo, dobře. Co ty? Pomůžu ti s přípravou snídaně."

Hope: ,,Super. Jo, děkuju."

Vicky: ,,Ještě že jsem neskončila špatně kvůli tomu vínu, co jsem pila."

Hope: ,,Jediný, kdo bude mít kocovinu, bude Petr."

Vicky: ,,Náladu mu spraví polívka, jestli ji nesnědl."

Zasmála se a šly jsme ji zkontrolovat do komory, kde se nacházela lednice, spižírna
a úschovna různých věcí a alkoholu. Naštěstí byla polívka nedotknuta, a tak jsme ji vzaly rovnou na zahřátí. Společně jsme s sebou pobraly i věci na snídani.
Jako další vstala rozespalá Míša. Dělaly jsme si zrovna topinky z chleba, kterým neodolala, a tak si je taky dala.

Vicky: ,,Topinky z kamen?"

Míša: ,,Nejlepší! Ale nesmí být na tom kilo másla, jinak se mi z toho dělá špatně. Mamka mi vždycky namaže svačinu s kilem másla. Vždycky to musím stírat."

Hope: ,,To já naopak miluju."

Vedly jsme vášnivě konverzaci o jídle. Vstal i Martin. Ten taktéž usedl ke stolu a taktéž si hodoval. Po půl hodině jsme byli vzhůru úplně všichni. Petr velice příjemně ocenil polívku. Napsal mi SMS Tom: ,,Přijedu kolem oběda, ano?" Já se usmála a odepsala.

Vicky: ,,Copak, copak, Hope?"

Hope: ,,Nic, nic. V kolik odjedeš, Míšo?"

Míša: ,,Po jedenácté by mě měl vyzvednou taťka."

Lilly: ,,To mi připomíná, co uděláme k obědu?"

Martin: ,,Co třeba smažený sýr a druhou polévku, jak se tak koukám na toho Petra..."

Vicky: ,,Jo, to by šlo. Ale chtělo by to jet do obchodu. Vezmeme ještě něco."

Hope: ,,Já tu zůstanu s Míšou a vy jeďte."

Takže bylo sjednáno a dojednáno. Snídani jsme uklidili a oni se chystali na odjezd. Míša si jen sbalila a pak jsme kecaly. Napsala jsem Tomovi, že by mohl přijet dřív, že tu budu možná sama, když mi odjede Míša a všichni budou nakupovat. On souhlasil naštěstí.
Všichni jsme se zkulturnili a do hodiny byli pryč. S Míšou jsme dál mluvily a probíraly hlavně Oxford a další plány a akce na prázdniny.

Hope: ,,To bude špatný, až se budeš stěhovat."

Míša se má kolem těchto prázdnin odstěhovat do vzdálenější vesnice. V té co teď bydlí nám to vyhovovalo. Pořád se tam něco děje.

Míša: ,,No, to sakra. Už teď mám z toho hrůzu."

Hope: ,,I tak za tebou budu jezdit a najdeme si tam novější a normálnější kamarády. V té vaší vesnici teče nějaká zvláštní voda."

Míša: ,,Ale i tak mi je to líto."

Hope: ,,Víme kvůli komu hlavně, že?" (směřovala jsem na jejího přítele)

Míša: ,,Bohužel."

Za chvíli si pro ni přijel taťka a já tam zůstala sama. Uklízela jsem chatu. Neslyšela jsem ani Toma, že přišel a to je co říct, jelikož zvuk vrat slyší celá malá vesnice. Přivítali jsme se objetím a já měla najednou radost. Měla jsem pocit, že jsme se neviděli celou věčnost.