HOPE

Chata 3 - čtvrtek

Poslední den na chatě jsme převážně prospali, protože se nikomu nic nechtělo. Nechtělo se nám vstávat, jíst, odjíždět, cokoliv. Takže jsme až do oběda vyspávali a váleli se. Připomnělo mi to, když jsem u Vicky. Taky se nám vždycky nic nechce a její mamka nás budí na oběd. Tak dnešek probíhal stejně. Navíc se mi nechtělo z chaty, protože to byla poslední akce za tyhle prázdniny...

Ted: ,,Nechci nic říkat, ale... Nevstaneme už?"

Hope: ,,Achjo. Asi jo. Mohli by jsme. Kolik je?"

Lilly: ,,Dvanáct."

Stefan: ,,No, tak dobře."

Dali jsme si všichni oběd, pozdní snídani.

Lilly: ,,Dneska musíme vyrazit dřív. Máme rodinnou oslavu dneska nakonec." (dívala se do mobilu)

Stefanovi zrovna někdo volal, a tak šel ven. Mezitím uvnitř probíhal rozhovor.

Ted: ,,Jo, mně by se to taky hodilo jet dřív."

Petr: ,,Takže dnešek padá?" (podíval se na ní)

Lilly: ,,Řekla jsem, že půjde se mnou doprovod. Počítají s tebou." (usmála se na něj)

Petr: ,,Nemáme dárek... Kdo že to slaví?"

Lilly: ,,Babička."

Petr: ,,Pojedeme něco koupit, ne?"

Lilly: ,,Pozor, babička nejí sladký, je alergická na kytky, voňavku má jen jeden typ, na který nedá dopustit."

Petr: ,,Co jí mám jako koupit..?"

Lilly: ,,To vymyslíme v obchodě."

Hope: ,,Tak to bych taky netušila. Co ji dáváš ty, Lilly?"

Lilly: ,,To musím taky vymyslet v obchodu. Jsem vždycky zoufalá."

Stefan se vrátil asi po čtvrt hodině a šlo vidět, že je naštvaný a děsně zklamaný.

Stefan: ,,Hope, pojedeš se mnou v autě? Potřeboval bych ti něco říct."

Hope: ,,Jakože pojedeme sami dva?"

Stefan: ,,Jojo."

Po obědě jsme se všichni rozloučili. Odjela jsem se Stefanem poslední, jelikož jsem musela zamknout chatu. Nasedla jsem do auta a bála se, co se dozvím... Včerejšek mi rozhodně změnil život a asi hádám, že to bude ohledně práce. Čeho jiného?Jeli jsme v autě a on mlčel. Nešlo vidět, že si chce o tom teď promluvit, a tak jsem opět poslouchala písničky a koukala ze z okna auta ven.
Dojeli jsme před můj barák. Zastavil o kousek dál, otočili se na sebe a já čekala, co mi řekne.

Stefan: ,,Věř, že se mi to neříká lehko."

To je věta, z které mě neuvěřitelně zabolelo u srdce a já se lekla, že si včerejší rozhodnutí rozmyslel. To je ale nesmysl, ne?

Hope: ,,Copak se děje?"

Stefan: ,,Víš, jak přesunuli Marka do Německa na lepší pozici, ale na dobu neurčitou?"

Hope: ,,Jistě. Co je s ním? Stalo se mu něco?"

Stefan: ,,Ne... Šéf mě tam chce přesunout a dnes mi volal, že tam budu přesunuta na sto procent."

Hope: ,,To znamená, že... odjedeš do Německa?"

Stefan: ,,V Německu teď máme málo lidí a tady naopak dost. Nechtějí nás propouštět, a tak nás ty z lepších chtějí taky přeložit... Nejprve přeložili dobrovolníky, kterých moc nebylo. Teď si vybírají z lidí, co nemají rodiny a jsou dobří."