HOPE

Neděle

Vzbudila jsem se děsně brzo. Asi v 6. hodin, ale nemohla jsem znovu usnout, takže jsem se šla nasnídat. Včerejší den byl fakt... úlet. Do toho všeho včera ten tlak babičky... Ještě že je v pořádku. Doufám, že se tohle už nebude opakovat.
Sešla jsem do kuchyně, kde nikdo nebyl. Vzala jsem si snídani, sedla si ke stolu a koukala se do zdi. Přemýšlela jsem.

Máma: ,,Proč nespíš?" (řekla normálně)

Hope: ,,Nemůžu, ty?"

Máma: ,,Taky ne. Navíc jdu k doktorovi. Máš něco ty?"

Hope: ,,Ne, nic."

Máma: ,,Se divím..." (řekla rýpavě, držela jsem se)

Hope: ,,Ale jestli chceš, já někam vypadnu."

Máma: ,,Mně je to jedno."

A to je zajímavý. Jí je to jedno, ale kdykoliv jí řeknu, že někam jedu, tak je to problém.

Máma: ,,Jinak se za včerejšek omlouvám, neměla jsem to říkat."

Hope: ,,Alespoň vím, na čem jsem celý život."

Máma: ,,Nebuď taková. Mám toho teď moc."

Hope: ,,Mě to ale nebaví to všechno schytávat. Nejsem terč, nad kterým si můžeš vylívat zlost."

Máma: ,,Já vím. Budu se snažit být víc v pohodě. A ty?"

Hope: ,,Já taky."

Docela mě překvapila svou omluvou, ale i tak to nesmaže to, co řekla. Jedly jsem dál, ale už nemluvily. Babička vstala a snažila se předstírat, že se včera nic nestalo. Její pozitivní náladu převedla i na mě.
V pokoji jsem si uklidila oblečení ze stanování a chystala si věci do kufru na Londýn. Měla jsem pravdu, pořád se někam balím, ale to je jen dobře. Londýn bude určitě úžasný! Tak jako vždy, ale přes rok jsem tam nebyla. Jsem zvědavá, kdo všechno bude u tety Ellie (teta Ell). Je to sestra mé babičky. Odmalička ji říkám teto. Je to úžasná teta. Bohužel bydlí daleko. Vždycky když má přijet, tak jsem ráda, že ji vidím. Je také moc hodná a úžasná. Podle mě tam bude určitě její vnučka Andy, které je 15 let. Je skoro jako moje sestra. Vždycky když jsme jely společně na chatu (nebo tak), tak jsme si spolu nejvíc hrály (teď povídaly). Na to, že jsme něco jako sestřenice, si normálně píšeme přes internet a probíráme různé věci. Víme o sobě prakticky všechno. Doufám, že tam bude i její táta, strýc Harry, s kterým je sranda.
Po obědě jsem šla pro Míšu na vlak.

Míša: ,,Zdarec, tak jaká byla zábava?" (objaly jsme se)

Hope: ,,Ahoj. No... ani mi nemluv."

Míša: ,,O jeje, tak povídej."

Tak jsem jí to povyprávěla.

Míša: ,,No to nene." (začala se smát)

Hope: ,,Víš, jak se na poli dobře spalo? Pod širým nebem... To chceš." (ne, nechceš)

Míša: ,,Ne, díky."

Hope: ,,A co ty? Něco nového?"

Míša: ,,Hmmm, asi ani ne. U nás je to pořád stejný. A co Stefan?"

Hope: ,,Já myslím, že to je na dobré cestě, ale... Znáš to. Víš, jaké mám štěstí na lásku."

Míša: ,,Teď to musí vyjít. Je to borec! A dost hezký."

Došly jsme do jedné naší oblíbené cukrárny, kde si Míša dává vždy stejný drink
Pink panter (něco s melounem) a já malinovou limonádu s kousky malin. Výborné!
Najednou jsme zavzpomínaly spolu na náš školní výlet v 9. třídě. Ten jsme si dost užily. Rozebíraly jsme celkově vzpomínky. Měnily jsme si svačiny (nevím, co měla proti rohlík
s paštikou a párkem... taková dobrota), penálů, oblečení (buď na naše vystoupení, nebo focení - vyměnily jsme si oblečení na skupinovou fotku, já ji dala mikinu s rybičkou Nemo a ona její růžový kabátek - měla z toho menší průšvih), zpívání písniček před třídou. Byly jsme tak nadané, že jsme si i vlastní písničky vymýšlely.

Míša: ,,Písnička o Romeovi a Julii neměla chybu."

Hope: ,,Mně se zdá takový krásný sen, že tančím s Julií, a jestli se mi to jen zdá, tak ať mě zabijí." (zpívala jsem)

Jak nás napadla tahle písnička? Ani nevím. O přestávce na chodbě jsme si pro sebe hrály tuhle pohádku a nějak jsme předělaly Shakespearovo dílo Romeo a Julie. Celý příběh jsme překopaly, ale byl super.

Míša: ,,Nebo písnička Piráti z Karibiku."

Hope + Míša: ,,My jsme piráti z Karibiku, z Karibiku! My chceme černou Perlu, Perlu, protože je to loď a jezdí rychle, rychle. Kapitán Jack Sparrow má ženu, ženu, která ráda vaří a jmenuje se kapitánova Jackova Sparrowtka!"

To by bylo trošku z kulturní vložky... Z našich písniček by byl dost velký hit a myslím si, že na to kolik nám bylo, jsme byly chodící talent.
Po výborném pití jsme šly k nám domů. Doma jsme se najedly a povídaly si v pokoji. Dost jsem se těšila na zítřejší Londýn.

*Jaký bude Londýn?*