HOPE

Chata 3 - pondělí 28.8.

Štěstím je to, že se v pátek (1. září) nejde do školy, ale až v pondělí (4. září). Škola nám hezky prodloužila prázdniny. Alespoň něco dobrého pro nás udělala. Jak já se tam netěším... Vím, že o tom mluvím pořád, ale je to strašný pocit. Přesně za týden budu touhle dobou studentkou 4. ročníku.
Dnes bude na chatě Vicky, Míša, Lilly, Ted, Honza a Martin. Takže nás tam bude 7 lidí. Ted, Martin a Honza dojedou společně vlakem (rozhodli se pro to) a my holky jedeme s Lilly autem. Klukům jsem dala jasné instrukce, aby tam trefili, tak doufám, že je nebudeme muset hledat někde v tamější divočině.
Ležela jsem v posteli a začalo se mi stýskat po Stefanovi... Není to ani týden, co jsem ho neviděla. Rozhodla jsem se mu napsat.

Stefan: ,,Dneska vlastně jedete na chatu, viď? Jak se těšíš?"

Hope: ,,Hodně. Dost taky na zítřek, až přijedete."

Stefan: ,,A to jsme se neviděli ani ne týden."

Hope: ,,Strašný tohle. Co jsi mi to jen udělal..."

Stefan: ,,Taťkovi to radši neříkej. Zrovna jsem se přestal bát jezdit domů."

Hope: ,,Neboj, ten tě rád pozná. Doufám, že se budeme vídat i dost o školním roce."

Stefan: ,,To zvládneme."

Nasnídala jsem se a dala si věci do chodby. Čekala jsem na hovor od Lilly, kdy mám vyjít ven. Pobrala jsem nějaké jídlo na chatu, protože tam se bude jistě vařit ve velkém a s Vicky budeme rozšiřovat kulinářské dovednosti. Čas jsem si zkrátila hrou na klavír. Zopakovala jsem si všechny skladby, co jsem se naučila.
Kolem oběda jsem měla hovor od Lilly. Zamkla jsem domov, hodila věci do kufru a sedla si do auta, kde byla zatím jen Lilly. Chata začíná!

Na vlakovém nádraží stála už Vicky s Míšou. Nabraly jsme je a mohly jsme vyrazit na cestu.

Hope: ,,Nepřipomíná vám, kam jsme takhle jely společně?"

Míša: ,,Fesťák, ne?"

Hope: ,,Přesně tak. Tam to bylo úžasný."

Lilly: ,,Příští prázdniny musíme znovu a je jedno, že už nebudeme nastupovat na střední školu."

Míša: ,,Jo, dáme si takový slib."

Vicky: ,,Dobře. Mně se tam taky dost líbilo."

Lilly: ,,A vzala některá z vás nějaký ten alkohol?"

Hope: ,,Já tedy ne. Musí to proběhnout v klidu. Alespoň pro moje tělo a žaludek."

Lilly: ,,Jooo, to určitě proběhne." (řekla ďábelsky)

Vicky: ,,Myslím si, že konec prázdnin se musí oslavit a bez toho by to nebylo zakončení."

Míša: ,,To nebude jen tak. Musí být správná oslava."

Hope: ,,Budeme tam tři noci... Doufám, že se nebude oslavovat každý den."

Lilly: ,,Já bych se na to radši připravila."

Hope: ,,Neee. Neříkejte, že jsem jediná, kdo to vidí jinak."

Ony se začaly smát a mně došlo, že budu utlačena většinou, ale já se nedám. Cestou jsme se stavily v obchodě na nákup nějakých potraviny na vaření a jely dál. U jednoho stánku jsme si koupily oběd, protože hlad byl velký. A jak jsme říkali u Lilly - když máš hlad, nejsi to ty. To neomrzí.
Po 3h jsme dorazily na chatu. Slavnostně jsem vyndala klíče a za asistence Míši jsem otevřela vrata, kterými projela Lilly autem a zaparkovala vespod dvoru. Jsou to i vrata do pohádkového místa na naší zemi. Zastavila jsem se a začala se kochat krásou staršího, avšak krásného místa. Tato chata se málem prodala, jelikož se sem moc často nejezdilo a je horší na údržbu. Já se sestřenkou Alex zásadně protestovala. Naštěstí se to neprodala a já byla moc šťastná, jelikož se k tomuto místu váže celý můj život a toto místo jednoduše miluji. To jak se tu cítíte volní a starosti náhle opadnou. Užíváte si a nikam nespěcháte.
Vevnitř jsme uklidily jídlo do ledničky a nastartovaly vodu a elektřinu. Následovně jsme rozdělovaly postele.