HOPE

Chata 2 - neděle a pondělí

Ráno jsem ležela vedle Vicky. Vím, že Petr chtěl ležet s Lilly. Tomovi bylo blbé spát vedle mě, když je střízlivý a Vicky měla mírný strach z Martina, takže jsme skončily spolu.
Vzbudila jsem se v 7 hodin ráno. Všichni ještě spali. Proč se budím vždycky první? Došla jsem si klasicky na záchod a šla spát.
Všichni ale spali furt dál. Byli jako Šípkové Růženky, a tak jsem začala opět chystat snídani. Dala jsem vařit čaj a čekala, kdo vstane nejdřív.
Do půl hodiny byli všichni vzhůru. Po výborné snídani jsme se začali všichni připravovat.. Docela jsem se těšila na svou postel a babičku. Dostalo se i na budoucí plánování, kdy sem zase pojedeme.

Hope: ,,Před chvílí byl začátek prázdnin a dneska je šestnáctého července, tuším."

Martin: ,,Já ani pořádně nevím, co je za den. Natož kolikátého dneska je."

Vicky: ,,Já nechci do školy."

Lilly: ,,Tento rok maturujeme, co?"

Hope: ,,O můj Ježíšku na křížku."

Povinnostem se bohužel nedá utéct. Jen se dají oddalovat, ale stejně nás doženou. Jako bumerang. Ke škole nemám zrovna kladný a ukázkový vztah. Budu dělat cokoliv jiného, než abych navštívila tento ústav.
K obědu jsme dojedli všechny zbytky, aby toho co nejméně zůstalo. Některé potraviny (a Petrův alkohol) jsme na chatě nechali, až sem pojedeme příště. Kdo ví, kdy pojede zase na chatu, ale doufám, že to bude brzo. Nesnáším loučení s tímto místem.
Hodinu po obědě jsme si balili věci a já se těšila docela i na odpočívání doma. Pak jsme se rozloučily s kluky a jely domů.

DOMA jsem byla kolem půl 3. Odemkla jsem dveře a k mému štěstí tam byla jen babička. Pozdravily jsme se a já si šla dát věci do pokoje a vybalit si je.

Babi: ,,Tak jak jste se měli?" (přišla jsem k ní do kuchyně)

Hope: ,,Jo, super. Kdy tam pojedeme s rodinou?"

Babi: ,,To nevím. Pořád něco mají na práci, ale doufám, že se tam dostaneme. Dlouho jsme se s nimi neviděli."

Hope: ,,No, právě."

Babi: ,,A byl tam Tom?"

Hope: ,,Jo."

Babi: ,,A nějaká změna?"

Hope: ,,Ne, je to začarovaný kruh."

Seděla jsem s babičkou v kuchyni. Babička zrovna jedla malinové lívance. Já si z malin udělala domácí limonádu, protože jsem byla pořád přecpaná.

Hope: ,,A kde je mamka?"

Babi: ,,S Mirkem někde."

Hope: ,,Už ti řekla tu novinku?"

Babi: ,,Ano. A jsem osobně na ně dva zvědavá."

Hope: ,,To já taky. A řekla to už Mirkovi?"

Babi: ,,Co vím, tak ne. Asi mu to řekne dneska. Nevím, kam s tím tak dlouho čeká."

To já taky. Hlavně doufám, že až oba přijedou, tak bude doma klid a mír. Asi do hodiny už byla doma mamka. Jen mamka.

Máma: ,,Ahoj, jsem doma. Už je doma i Hope?" (řekla úplně v klidu)

Hope: ,,Jojo, už jsem doma."

Máma: ,,Tak super. Pomůžeš mi, prosím, s nákupem?"

Já jsem vstala a šla jí na pomoc. Šokovalo mě, jak je klidná. Jen se potvrzuje to, že je ve vztahu s Mirkem nešťastná.

Hope: ,,Kde je Mirek?"

Máma: ,,Zůstal u rodičů. S něčím potřebují pomoct."

Že by tu byl doopravdy klid a mír? Dost mě zajímalo, jestli mu to už řekla a jaká byla jeho reakce na potomka. Potom jsem šla s babičkou na zahradu a ležely jsme na lehátku. Upíjela jsem si malinovou limonádu a užívala si pohodu o prázdninách. Chybělo mi jen šumění moře a ležení v písku. To mě čeká někdy v srpnu. Jelikož jsme se s babičkou smažily, jako hranolky ve friťáku, tak jsme se šly koupat do bazénu.
Najednou mi volal táta.

Táta: ,,Ahoj, mám termín na tu Itálii."

Hope: ,,Ahoj. Jo? Tak kdy jedeme?"

Táta: ,,Od dvacátého osmého července. A do pátého srpna, tak dej vědět, prosím, Lilly. Je to od pátku do soboty."

Hope: ,,Jo, dobře. Super. Počítám s tím."

Táta: ,,Tak super. Dáš mi mamku?"

Hope: ,,Jojo." (a dala jsem ji mobil)

Škoda, že s námi nejde babička.

Babi: ,,To mi připomnělo, že vlastně v tu dobu jedeme celá rodina na chatu. Úplně bych na to zapomněla."

Hope: ,,To mě štve, že tam nebudu..."

Tyhle rodinné akce se konají jednou za čas a skoro vždycky nemůžu. Dlouho jsme je neviděla a dost se mi stýská. Opravdu se stává tradicí, že když jede rodina společně na chatu, tak já tam nejsem. Moc mě to vždycky mrzí.
Po chvíli mi mamka podala zpět mobil.

Hope: ,,Co říkal? Něco kolem Itálie?"

Máma: ,,Jojo. Domlouvali jsme se na podrobnostech a podobně."

Po chvíli jsem měla další hovor. Volala mi teta Marta.

Marta: ,,Ahoj, Hope. Tak jak se máš?"

Hope: ,,Ahoj, teto. Super, co ty?"

Marta: ,,Jo, super. Mám teď v práci tenhle týden volno, a tak mě napadlo, že by si se mnou mohla něco podniknout od úterý do pátku, jestli by si měla čas?"

Hope: ,,To by bylo super, teto! A čas určitě mám."

Marta: ,,Budu mít právě i Alexu a Martínka."

Hope: ,,Už jsem je dlouho neviděla. Tak super, domluveno."

Takže jsem se s ní domlouvala, kdy si pro mě přijede a měla jsem neskutečnou radost. Teta Marta je sestra dědy od táty. Je to úžasná teta. Je velmi aktivní, má super nápady a když k ní přijedu, tak má vymyšlený úžasný program. Sestřence Alex je 15 let a Martínkovi 4 roky. Jsou to tety vnoučata a taky si s nimi dost rozumím. Alexu beru jako svou sestru, protože jsme spolu trávily hodně času, když jsme byly malé holky. Vymýšlely jsme si scénáře, že jsme zatajené sestry. To jsem ostatně vymýšlela ve škole s Míšou.
Večer jsem se koukala na televizi s babičkou. Máme rády kriminálky, takže jsme je hltaly pozdě do noci. Vždycky se vsázíme, kdo je vrahem a jak to dopadne. Miluju kriminálky!

Pondělí

Vzbudila jsem se o půl 8. Slyšela jsem i babičku, a tak jsem šla ji dělat společnost. Zrovna se chystala dělat smažená volská oka, které já naprosto zbožňuji.

Babi: ,,Ani se nemusím ptát, jestli si dáš, že?"

Hope: ,,To se neodmítá."

Babi: ,,Pamatuješ si, jak si byla po operaci krčních mandlích a nemohla si nic jíst? Teda kromě volských ok, kterých si doslova snědla deset."

Hope: ,,Živě si to pamatuji. Byla to jediná věc, co mě držela při životě."

Postupně vstala i mamka, která byla pořád dobře naladěná, takže jsem si užívala pocit klidné domácnosti.
Dneska se mi zrovna nic nechtělo dělat, a tak jsem spíše ležela a koukala se v posteli na notebooku na seriály. Napsal mi zrovna i Tom.

Tom: ,,Jdeš v pátek na zábavu?"

Hope: ,,Teď jsem si o tom psala s Lilly, ale ještě nevím. Jedu k tetě a asi to spíš nestihnu. Kde že přesně je?"

Tom: ,,Tady u nás. Bude to dost velký a byla by škoda, kdyby si nedojela."

Hope: ,,Podle všeho to spíš vypadá, že asi ne. Budu asi vyřízená. Nic neslibuji."

Tom: ,,Když tak příště. Nevadí."

Hope: ,,Jsem ráda, že chceš, abych jela." (Hope? Co to sakra píšeš?!)

Tom: ,,To je jasný."

Třeba se tam s Lilly dostavíme, ale nechci mu dávat falešné naděje, aby potom nebyl zklamaný, pokud je to možné. Kdyby to vyšlo, tak bych spala u Lilly.
Celý den jsem tedy koukala na seriál, nebo si psala s přáteli. Kéž by bylo takových dnů víc. Zítra mě tedy čeká teta.

*Co se bude dít s tetou Martou? Co si pro ně připraví? A kam hned odjede Hope, co přijede domů?