HOPE

Pátek - Míša 25.8.

Tuto noc jsem nemohla vůbec spát! Bylo to asi tím, že jsem moc přemýšlela o úplně všem, co mi prolétlo hlavou. A tak jsem v 6h naštvaně vstala a šla si udělat snídani. Dostala jsem chuť na lívance a díky evidentnímu dostatku spánku, jsem si mohla dovolit si udělat tuto snídani. Šla jsem si na zahradu natrhat čerstvé maliny a jahody. Normální studenti si
o prázdninách asi spí, pokud můžou.
Udělala jsem si tedy ty lívance a ráno jsem měla o dost hezčí. Taky jsem dobrá kuchařka. Jako Stefan..? Najedla jsem se a šla si balit věci na dnešní přespání u Míši a zítřejší u Vicky. Dost jsem se nemohla dočkat tohoto víkendu. Předposledního víkendu...
V 11h mi jel vlak. V mém balení mi zavolala Lilly.

Lilly: ,,Ahoj, tak jak vidíš to pondělí? Pojedeme na chatu?"

Hope: ,,Počítám s tím!"

Lilly: ,,Petr se Stefanem by dojeli buď v úterý nebo ve středu. Podle domluvy v práci. Celkově co jsem se bavila s lidmi, tak by mohli nějaký den přijet a nijaký odjet, takže by tam skoro nikdo nezůstal všechny ty dny."

Hope: ,,My dvě tam budeme všechny dny, že?"

Lilly: ,,To se ví!"

Hope: ,,A jak to jde jinak u Petra?"

Lilly teď spí na víkend u Petra.

Lilly: ,,Jo, super. S ním se člověk fakt nenudí. Počkej chvíli, Hope... Petře, nebudeš to jíst! Je to už týden prošlí... Ne, nebude to v pohodě... Jo, bude ti z toho něco... Jo, koupíme to nový... Jsem tu." (začala jsem se smát)

Hope: ,,Co dělá?"

Lilly: ,,Chce něco sníst za každou cenu."

Hope: ,,Aha. Jo a já mám taky novinku."

Lilly: ,,Ty a Stefan??? Hele, Petříku, neposlouchej cizí rozhovory. No, povídej, Hope."

Hope: ,,Ne..? Na tu chatu pojede i Ted s Honzou, takže můžeš vyřídit Petrovi, že se má na co těšit!"

Lilly: ,,To bude rodeo. Tak to se taky těším na ty dva. To už je taky doba."

Hope: ,,Jo a připrav i Petra na to, že bude vařit tu polívku."

Lilly: ,,Dneska večer budeme trénovat. Když uslyšíš hasiče, víš, kam jedou. Budu muset končit. Tak v pondělí."

Hope: ,,Jojo, ahoj."

Ta chata bude asi velká akce... Doufám, že to bude probíhat v klidu.

Kolem 8h vstala babička s tetou. Dnes budou obě odjíždět do Londýna. Mamka byla jinak převezená na léčebnu a doktoři nám doporučují, ať za ní chvíli nechodíme, aby ji došlo, o co mohla přijít. Že se jí bude třeba stýskat a dojde ji to. Upřímně věřím, že se to zlepší.
Před půl 11. jsem šla na vlak. Zavolal mi Stefan.

Hope: ,,Ahoj, kdopak se nám to tu ozval."

Stefan: ,,To aby ses cestou na vlak nenudila."

Hope: ,,To nebudu. Tak jak je v práci?"

Stefan: ,,Dneska je to tu volnější. Snažím se domluvit to volno, abych mohl na tu chatu už
v to úterý."

Hope: ,,To bych byla ráda, kdybys přijel dřív."

Stefan: ,,To já taky. A jaký byl včera rodinný den?"

Hope: ,,Teta obdivuje tvé kulinářské dovednosti, taťka má strach, že budu těhotná a chce všechno o tobě vědět. Děda mi zase nabízí práci u něj v dílně a příští prázdniny strávím v klášteře. Jo, super." (začala jsem se smát)