HOPE

Zábava 11.8.

Vystoupili jsme z auta a začali probírat dnešní taktiku.

Petr: ,,Dneska asi budu málo pít."

Jakmile to dořekl, všichni jsme se začali smát. Hlavně já s Lilly.

Hope: ,,Cože to..? My jen..."

Lilly: ,,Neříkej to, nebo toho zneužijí."

Hope: ,,Nebo taky nás."

Stefan: ,,My? Takoví slušní kluci, co by neublížili ani mouše?"

Hope: ,,Mouše?"

Začala jsem se děsně smát, protože mi to slovo přišlo v tu chvíli strašně zvláštní a vtipný. Lilly asi taky, protože jsme se obě začaly hrozně smát, až jsme musely obě zastavit.

Petr: ,,Vy už jste dneska něco měly, že? Jste s tím pitím začaly už doma."

Lilly: ,,Tomu se říká poctivý trénink."

Hope: ,,Přesně tak."

Sešli jsme se s Martinem a kolem čtvrt na 10 jsme si koupili vstup a obhlédli situaci. Zábava už byla docela ve velkém proudu. Sedli jsme si ven na tribuny. Říkali jsme Martinovi zážitky ze stanování.
Najednou jsem uviděla Toma... Děsně jsem se lekla a začal mě svírat špatný pocit. Chtěla jsem odejít, abych ho neviděla. Byl bez Laury a neváhal k nám přistoupit.

Tom: ,,Nazdar, parto! Nevěděl jsem, že tu budete."

Martin: ,,Bylo to dost spontánní. S kým tu jsi?"

Tom: ,,Tak různě. Hlavně s kámoškami. Jestli chápete..."

Zadívala jsem se na zem, kde byl kámen. Takový krásný, který by ho uspal. Ne, já budu hodná, ale ten kámen taky není od věci, jestli bude dál mluvit takhle.

Petr: ,,Kámoškami, jo? Co Laura?" (řekl hnusně, což mě dostalo)

Tom: ,,Laura se se mnou díky někomu nebaví a s kámoškami... Klasika, kámo."

Petr: ,,Takhle mi neříkej."

Tom: ,,Co ti je?"

Petr: ,,Zatím nic. Měj se."

Tom: ,,Co blbneš, Petře. Neříkej, že se budeš zastávat téhle." (ano, ,,tahle" jsem byla očividně já)

Petr: ,,Až si uvědomíš, jak se chováš, tak se s tebou budu třeba bavit. Nazdar."

Zůstala jsem v šoku, jak z toho vtipálka Petra, byl najednou vážná a docela naštvaná osoba. Zeptala jsem se ho, co se děje.

Petr: ,,Je to debil." (řekl něco horšího)

Hope: ,,Co se stalo? Vždycky jste byli velcí kámoši..."

Petr: ,,Byli, no. Uvědomil jsem si, co udělal tobě a jak se změnil. Už to nebyl ten pohodový kluk, ale prostě debil, co si o sobě už moc myslel. S někým takovým nebudu ztrácet čas."

Lilly: ,,Změnil?"

Petr: ,,Neznáte celý příběh, co dělal a dělá. A ani to nechtějte upřímně vědět. Je to prostě ztracený případ a s někým takovým se odmítám bavit."

Martin: ,,Správně. Jdeme na panáka. Zveme vás, dámy."

Hope: ,,Už to začíná, Lilly."

Zajímal mě docela ten ,,celý" příběh. Ten příběh, který donutil samotného Petra nenávidět Toma. Toho Petra, který na Toma nedal dopustit... Leželo mi to tak nějak pořád v hlavě. Po panáku jsem šla za Petrem.