HOPE

Chata - pátek 30.6.

Ve 4 hodiny jsme vystoupily z vlaku a vydaly se na naši výpravu. Naše batohy a tašky byly ,,trošku" těžší, a tak jsme se nemohly dočkat, až dojdeme do našeho cíle.

Hope: ,,Myslím, že už tam budeme. Bylo by docela vtipný, kdybych zjistila, že nemám klíč, takže by jsme se tam nemohly dostat... Ne, nějaká skulinka by se třeba našla."

Vicky: ,,No, to by bylo něco. Ale kontrolovala jsi ho, ne?"

Lilly: ,,Koukejte, tamhle už to je!"

Rose: ,,Super, já už nemůžu..."

VZPOMÍNKA NA 16. 2.
Dorazila jsem do nákupního centra s menší časovou rezervou. Lilly má přijít nejdřív za 10 minut, takže jsem si šla koupit smoothie. Začala jsem přemýšlet, jaké si dnes dám. ,,Taky nevíš, jaké si dát?" zeptal se někdo a já se otočila. Byl to asi 20letý kluk. I hned se mi zalíbil. Hlavně jeho kudrnaté, docela krátké černé vlasy, krátké vousy, zelené oči. Byl formálně oblečený.
Po chvíli se zasmál, jelikož jsem na něj zamyšleně koukala.

Hope: ,,Promiň, zasekla jsem se. Rozmýšlím se nad tím druhým a čtvrtým, ty?" (vykoktala jsem)

On: ,,Já nad šestým a čtvrtým. Dáme si tedy spolu to čtvrtý?"

Já jsem souhlasila a usmála se. On šel najednou k pokladně, takže jsem si šla objednat až po něm. Než jsem se vzpamatovala, držela jsem v ruce smoothie, které mi koupil.

Hope: ,,To jsi neměl! Ale moc děkuji."

On: ,,Ale chtěl jsem. Nepůjdeme si sednout? Tedy jestli máš čas." (já souhlasila, šla se tedy posadit s ním posadit- to je šílené!)

Hope: ,,A jak se jmenuješ?"

On: ,,Markus Tarner. Ty?"

Hope: ,,Pan Tarner. Já Hope Claytnová."

Mark: ,,Slečna Claytnová, tedy hádám."

Hope: ,,18 mi ještě nebylo, takže až potom se můžu stát paní..." (Tarnerovou, dořekla jsem v duchu)

Mark: ,,Žádosti se budou jen a jen hrnout."

Hope: ,,No, to určitě! Bylo by fér, kdybych znala tvůj věk?!" (osobně tipuji do těch 20 let maximálně)

Mark: ,,26. Bylo předevčírem..." (aha, trapas no...)

Hope: ,,Tak všechno nejlepší! Za 4 roky bude 30! Ne... to asi nebylo povzbuzující." (provokovala jsem)

Mark: ,,Teď vím, že budu starý a nežádaný, děkuji moc." (začal se smát a já taky)

Hope: ,,Mě za 2 roky 20. Nejlepší léta před sebou."

Mark: ,,A sakra. To bude ponocování do rána, kluci, zábavy... Ještě že tohle mám já za sebou."

Hope: ,,Ty si večer nandáš pantofle, sedneš si do křesla, vyndáš noviny, budeš nadávat na dnešní mládež a k tomu si budeš vychutnávat kafe... Ne, sranda. Navíc já taková nejsem. Radši budu u kamarádek a hlavně v klidu. Jsem asi jiná."

Mark: ,,Ale nelži. Takové holky neexistují."

Hope: ,,Takže sedíš sám v nákupním centru a všichni se na tebe otáčí, jelikož mluvíš sám se sebou?" (znovu jsem se usmála a ano, pořád se na něj usmívám...)

Mark: ,,Asi to tak bude, ale ta má vymyšlená holka, jak ty říkáš, je podle všeho dost jedinečná, takže to stojí za trapas."

Hope: ,,Jedinečná? To určitě."