HOPE

Aquapark - úterý

Vzbudila jsem se kolem 8. ráno. Dnes nás čeká snídaně, a pak se jede domů. Přišla mi SMS od Lilly: ,,V devět hodin k vám přijdeme, ano?" Odepsala jsem, že s tím počítáme. Stefana jsem chtěl vzbudit za půl hodiny. Když spal, byl roztomilý. V koupelně jsem se převlékla, udělala hygienu a učesala se. Vzala jsem si pak mobil a šla na chodbu zavolat babičce ohledně mého dnešního plánu.

Hope: ,,Ahoj, babi. Bude u nás ještě teta?"

Babi: ,,Ahoj, Hope. Ještě ano. Pročpak?"

Hope: ,,Jen jestli by vám nevadilo, kdyby u nás spal Stefan?"

Babi: ,,Ne, ať u nás klidně spí."

Hope: ,,Žádné záludné otázky na něho."

Babi: ,,Neboj, rády ho poznáme. Budeme se těšit."

Babička zněla, že je v pohodě a v pořádku. Byla jsem ráda, že má dobrou náladu. Jsem navíc ještě ráda za to, že je u nás teta Ellie.
Po hovoru jsem se vrátila na pokoj. Bylo zrovna půl 9., takže byl čas na vstávání. Roztáhla jsem žaluzie, aby ho probudilo denní světlo - marně. Ležel na zádech, takže jsem si na něj opatrně sedla a dala mu pusu na čelo.

Hope: ,,Hej, nedělej, že spíš."

Stefan: ,,Čekám na další fázi..." (smál se a u toho měl zavřené oči)

Hope: ,,Ty jsi vyčůraný..." (chtěla jsem z něj slézt ale rychle mě chytil)

Stefan: ,,Nikam, madam. Ještě nejsem probuzený, takže..."

Hope: ,,Za chvíli jsou tu ti dva, takže tě nechci pokoušet."

             ,,Dělám to pro tvé dobro." (zašeptala jsem)

Stefan: ,,Achjo."

Po 9. jsme uslyšeli klepání. Šla jsem otevřít.

Hope: ,,Tak jak jste si užili večer?"

Petr: ,,Kolem té jedenácté jsme se vrátili na bar, že se k vám vrátíme, ale už jste tam nebyli. Musel jsem se s tím vyrovnat."

Lilly: ,,Tím vyrovnat myslí záminku pro opití."

Petr: ,,Ty jsi mi to dovolila. A Lilly to taky přehnala." (zašeptal tu záležitost o Lilly)

Stefan: ,,Musíte držet spolu přece."

Hope: ,,My jsme byli hezky na pokoji."

Lilly: ,,A?"

Petr: ,,A?"

Hope: ,,Kdo je zvědavý, bude brzy starý."

Petr: ,,Mně to za to stojí..."

Vydali jsme se na snídani. Ta byla ještě lepší. Za dvě hodiny jsme vyrazili směr domov. Byl to sice kratší výlet, ale naprosto užitý. Jsem ráda za to, že mi babička řekla, abych někam vyrazila. Tohle byl úžasný spontánní výlet.

SE STEFANEM JSME SPOLEČNĚ VYSTOUPILI z auta a Lilly s Petrem nahodili ďábelský úsměv. Odemkla jsem dveře. Doma nikdo nebyl. Dali jsme si věci do pokoje.

Hope: ,,Tak já ti jdu ustlat do obýváku..." (řekla jsem ze srandy u mě v pokoji)

Stefan: ,,Ó, paní zodpovědná..."

Babi: ,,Hope? Už jste doma?" (ozvalo se zezdola)

Hope: ,,Jojo."

Babi: ,,Pojďte se najíst. Určitě jste nejedli..."

Stefan: ,,Společný rodinný oběd?" (zašeptal)

Hope: ,,Si piš. Budou nám plánovat svatbu a děti."