HOPE

Teta Marta 18.7

ÚTERÝ

Máma: ,,Za hodinu tu máš tetu, Hope."

Hope: ,,Co?" (řekla jsem potichu v posteli a podívala se na hodinky)

K mému neštěstí měla mamka pravdu, a tak jsem se začala balit a chystat. Vyskočila jsem
z postele a začala lítat po domě. Ne, Hope, ty si včera měla ,,málo" času na to, aby sis to udělala včera, chápu. Teta je vždycky všude na čas, a tak ve mně nezůstala ani malinká naděje, že budu mít třeba časový bonus.

Hope: ,,Už je tu teta?" (vlekla jsem ze schodů svůj kufr)

Pod schody jsem uviděla tetu. Teta se smála a já doufala, že to není kvůli mému účesu. Objaly jsme se.

Marta: ,,Vidím, že hezky stíháš."

Hope: ,,Se mi nějak protáhl spánek. Já to rychle dodělám a můžeme vyrazit."

Marta: ,,V klidu. Já si dám ještě kafíčko a můžeme vyrazit až potom. Cestou vyzvedneme Alex a Martínka."

Teta má černé a docela dlouhé vlasy. Nosí je obvykle v culíku se skřipcem. Má trošku tmavší pleť a je úžasná. V naší rodině se říká, že máme předky Indiány. Věřím tomu, protože teta má docela velkou podobu. Je neskutečně hodná a mám ráda, když něco vypráví o jejích cestách a zážitcích. Tohle má dost společné s babičkou. Obě jsou úžasné ve vyprávění.
Po chvíli jsem byla hotová (dokonce i můj účes), a tak jsem se připojila k jejich debatě.

Máma: ,,A co máte v plánu?"

Marta: ,,Tak na dnešek máme kino, ale dál to nebudu prozrazovat." (mrkla na mě)

Působilo to dost tajemně a o to víc jsem se těšila. Za půl hodiny jsme vyrazily. Málem jsem zapomněla na foťák, takže jsem to napravila a odjely jsme. Doufám, že se vším.
Měli jsme namířeno k druhé tetě, což byla mamka od Alex a Martínka a dcera od tety Marty. Těšila jsem se na ně, protože je s nimi sranda. Martínek vždycky něco plácne a Alex je mi dost podobná.
Do hodiny jsme byly u nich. Šla jsem s ní k tetě. Na návštěvu jsme ale nešly. Pozdravila jsem tetu a děti. S Alex jsem začala hned kecat, a tak jsme šly do auta.

Alex: ,,Jsem zvědavá, co si pro nás babička vymyslela."

Hope: ,,To ano. Působila dost tajemně. Vám něco řekla?"

Alex: ,,Nene, jen že si nás bere do pátku a že přijedeš i ty."

Martínek: ,,Počkejte na mě!"

Křičel zezadu Martínek a v ruce měl autíčka, vlastně celý obsah jeho batohu byly auta. V půlce se zastavil a na chodníku položil své auto a postrkoval si s ním až k nám. Zastavily jsme s Alex tedy a čekaly na něj. Bylo roztomilé, jak byl malý. To mi připomnělo, že budu mít taky malého sourozence.

Hope: ,,Čau, Martínku!"

Martínek: ,,Ahoj! Já jsem si s sebou musel vzít sbírku autíček. Nejlepší je Bourák. Víš, jak vypadá?"

Hope: ,,Je modrý?"

Martínek: ,,Jo. Koukej." (podal mi ho do ruky s maximální opatrností)

Alex: ,,Brácho!"

Martínek: ,,Hope to zajímá. Že jo, Hope?"

Hope: ,,Jasně." (usmála jsem se)

Pak se k nám přidala teta, dala jim věci do kufru a jelo se směr nákupní centrum. Tam jsme prošli hlavně hračkářství kvůli Martínkovi. Ten hledal své auta a nového člena do jeho autíčkové rodiny. Nakonec dostal od tety garáž a auto ze speciální edice, z kterého byl nejvíce nadšený a byl v sedmém nebi. Došli jsme si i na oběd. Měla jsem hlad, protože jsem se nestíhala nasnídat.
V 5 hodin jsme měli kino. Šli jsme na nějakou pohádku. Byla to sranda. S Alex jsme se smály na celé kino, až nás i malý Martínek utišoval. Pak ale u jedné scény dostal záchvat smíchu a začalo se smát celé kino.
Po kině jsme jeli k tetě Martě domů. Bydlí v paneláku. Její byt je naprosto úžasný. S Alexou ho obdivujeme. Má to udělaný dost do stylu chalupy a má i věci z Asie. Například Buddhu. V obýváku má dost květin. Má to naprosto úžasný.
Po večeři jsme se rozdělili. Martínek si chvíli hrál s autíčky, ale než stihl zaparkovat všechna auta do nové garáže, usnul přímo na zemi, a tak jsme ho musely s tetou opatrně přendat do postele. Po úspěšné akci jsme si v obýváku povídaly s Alex a tetou a všem možném. Já ji vylíčila své prázdniny a situaci s Tomem.